HDT návrat 3. den

Posted on

Skoro celý devítihodinový let prospím. Teda, není to nijak hluboký spánek. Letím prvně Dreamlinerem a jeho sedačky jsou sice pohodlné na sezení (překvapivě máme dost prostoru na nohy), ale na spánek jsem nic horšího nezažil. Alespoň mi to uteklo celkem rychle.

V Amsterodamu zažíváme trochu stresu, na přestup máme jen hodinu. Ale nakonec má spoj do Prahy asi čtvrthodinové zpoždění, takže vše vychází i s časovou rezervou. Dobrým zjištěním je, že už se na letišti nijak neprojevují následky proběhnuvší stávky. Největší radost máme, když z okna vidíme, že „přestup“ stíhají i naše batohy.

Let do Prahy už nám připadá neskutečeně krátký. I když možná je to tím, že i tady většinu času prospím. Přistáváme chvilku před druhou odpolední. Po výstupu si ještě zažíváme trochu vzrušení, zda naše smradlavé batohy vyjedou na výdejní pás, nebo zda je jako toxickou zbraň vyloučili z přepravy. Po ztrátě batohu při návratu z Camina pro mě budou chvíle u výdeje bagáže asi už navždy malým dramatem.

U východu na nás čeká Jirka, liberecký kamarád kluků, který je poveze domů. Hned vytahuje z auta tři termoizolační válce a z nich tři vychlazené Plzně. To abychom věděli, že jsme doma.

Pak ale musíme udělat zadost mé malé tradici a stavit se ještě před příchodem domů v naší hospodě. Čeká mě tam balíček s klíči od domova a pár věcí, které si u nás kluci před odjezdem nechali. Poobědváme, vypijeme jedno pivo a pak si řeknem: „Tak ahoj.“ Jako bychom se loučili po společném víkendu. A taky co jiného, že jo. Stejně jsme se dohodli, že finální zhodnocení zájezdu provedeme až za pár dní v Liberci, kde si konečně zajdeme na žebra. Na ta jsme si totiž slibovali zajít od třetiny výšlapu a nějak se na to nedostalo, buď je nikde neměli, nebo jsme si zrovna chtěli dát něco lehčího. Takže slzy dojetí si necháme na pak. Teď už se hlavně těšíme domů, na naše rodiny.

Doma se naložím na půl hodiny do vany, aby se ze mě důkladně odmočila několikatýdenní špína. Ze stejného důvodu peru prádlo rovnou na dva cykly. Během toho stihnu ještě krátkého šlofíčka, abych večer neodpadl příliš brzy. A pak už je čas vyrazit na tradiční ponávratové pivo s kamarády. Ať je ten přechod do normálu co nejhladší.

Ani letos mě v tom nenechali a přišli mě podpořit v hojném počtu. Vždycky mě baví je takhle pohromadě potkat. Jen nevím, proč mě u každého našeho společného setkání musí tolik bolet nohy.

14 Replies to “HDT návrat 3. den”

  1. Vítejte doma! Díky za všechny blogy a zprostředkování zážitků, je to úžasné čtení…

  2. Moc děkuji za vyprávění a sdílení zážitků.Krasná a těžká cesta Ještě jednou díky. 😀👍

  3. Vítejte doma! Úžasní 3 odvážlivci, napínavé čtení s krásnými snímky, vše obdivuhodné – gratuluji !!

  4. Super jako vzdy! Gratulujeme a take moc dekujeme! + pritelkyne posila P. Damajkycovi navrh na alternativni trail name: „Slim Shady“ 🙂

    1. Jakube díky,je mi smutno,ze je konec….
      Ale vždy to uteče a Vy vyrazíte na další …
      Těším se,mějte se krásně přeji zdraví a štěstí Vám i blízkým.

  5. Jakube, moc děkuji za všechny ty zážitky sepisované v real time. Vždycky mne baví tvoje zápisky číst. Líbí se mi tvůj styl psaní i skvělé fotky, kterými vše dokážeš okořenit.
    Hodně lidí v komentářích píše, že jste borci, když jste Hayduke přešli. Já bych řekla, že jste dobří – měli jste krásný výlet, dokázali jste se poprat s technickými nároky celé trasy a dotáhli to celé do konce.
    Myslím si, že největší borec této výpravy je někdo úplně jiný. Je to 4. člen vašeho týmu. Je to Olča, Footprintova manželka. Kromě práce v Nalehko musela zvládnout i péči o dvě malé holčičky a to tentokrát opravdu se všemi bonusy v podobě střevní virózy (3x) a neštovic (2x). Jí patří tentokrát můj největší obdiv.
    Mějte se všichni krásně, ať vám to i nadále tak svěle šlape a tobě i píše a fotí.

  6. Milý Jakube,
    díky, že jsi se svými čtenáři sdílel zážitky z dalšího trailu. Jako vždy to bylo perfektní čtení, na kterém vzniká silná závislost. Baví mě tvé vidění světa.
    A klobouk dolů před nočním vstáváním kvůli psaní deníku!
    Ať se daří!

  7. Celé to čtu jako neskutečný příběh, moc Vám fandím a díky za krásné fotky, které doplňovaly každý den.
    Vítejte doma a opravdu smekám !

  8. Kubo přečetl jsem tvůj letošní zápisník na jeden zátah. Děkuji za krásné a inspirativní čtení. Přeji Ti pevné zdraví a mnoho dalších kilometrů.

  9. Zhltla jsem celý zápis HDT jedním dechem – to teda bylo opravdu famózní dobrodružství, přeju Vám to, Jakube. A jaké tedy bylo martyrium s těmi permity a rezervací noclehů atd. v Grand Canyonu?

Leave a Reply to Jan SmíšekCancel reply