Díky tomu, že už spíme o něco výše (1.700 m.n.m.), máme ráno -3°C. Vyrážíme v 5:35. Teda vlastně až v 6:35, protože už zase jedeme podle utažského času. V mapě je poznámka, že následující úsek je velmi písčitý. A je to pravda.
Slunce od rána připaluje a my si připadáme, jako hrdinové filmu Duna. Jen ty jejich recyklační obleky nám chybí, celkem by se hodily. Projíždět se tu na čtyřkolkách je evidentně velká zábava, ale šlapání písku je nepříjemné. Světlým bodem je snídaně (7:30), kdy můžeme plundrovat své vaky s jídlem bez výčitek a nutnosti nějak se krotit. Pískem se brodíme deset mil, celé dopoledne. Teprve až v půl jedné se povrch pod našima nohama zpevní a my sestupujeme do kaňonu East Fork River Perennial.
Nacházíme si pěkně místo u vody, tam kde je hlubší tůň, a děláme si poslední pořádnou siestu s koupáním i hodinovým spánkem po obědě.
Ve tři měníme směr a vyrážíme pět mil po proudu řeky. Vlastně hlavně řekou. Je teplo, jít vodou je osvěžující.
Původně mělký a široký kaňon se postupně zařezává hlouběji a jeho stěny se přibližují. Jdeme pomalu, nemáme jediný důvod spěchat. Po dvou a půl mílích si děláme krátkou pauzu na plochém kameni. Nikdo to nevysloví, ale všichni se rozhlížíme po okolních skalách, jako bychom se loučili.
Ale aby to bylo rozloučení důstojné, připraví nám Hayduke ještě jednu oblézačku malého vodopádu, kde nejen že se musíme vyškrábat do stráně, ale i prolézt asi dvacetimetrovým komínem pod masou kamene.
Dojde i na podávání batohů. A my si to náramně užijeme.
Přecházíme oficiální Haydukeovský výstup z kaňonu zvaný Fat Man Misery a ještě pár set metrů pokračujeme, tentokrát už plnohodnotnými narrows.
Lepší finále si lze stěží představit.
Docházíme k pamětní ceduli věnované John W. Powellovi a jeho druhům, kteří tato místa jako první na konci 19. století procházeli a zmapovávali.
Zkoušíme jít ještě kousek dále, ale roste tu dost Poisson Ivy, a tak se vracíme k pamětní desce a výstupem na pravý okraj kaňon opouštíme.
Na vrchu je v malém sedle písčitý placek, na kterém se v 18:55 utáboříme. Jsme u hranice národního parku Zion. Dnes bychom zvládli dojít až do cíle naší cesty, ale chceme si v klidu užít ještě jednu noc o samotě pod širákem.
Dlouho večeříme a ještě za světla zalézáme do spacáků. Je pod mrakem, takže hvězdy si dnes moc neužijeme, zato by mohlo být tepleji. Byl to fajn den. Zítra už se budeme překlápět do návratového módu.
24 km (celkem 1.315 km)
Úžasná cesta! Díky za sdílení!
Pánové naprostá paráda, díky moc Jakube, že aspoň takhle jsme mohli zatím 😊 Hayduke Trail trochu projit. Hezký poslední večer v divočině 👍
Nádhera Jakube! Díky za nás všechny, kterým jsi na ten úžasný kousek světa dopřát nakouknout prostřednictvím svých očí, pocitů a myšlenek.
Tobě, promiň, že opožděně, vše nejlepší k narozeninám, jakož i moc pozdravů z Lužic (těžko uvěřit, že už to budou dva roky). Všem třem pak velký obdiv, užijte si poslední den na trailu a šťastný návrat domů.
Co dodat? Četlo se to skvěle. Děkujeme za všechny ty noci s přerušeným spánkem, ve kterých se rodil každý nový záznam do blogu, a na který jsme se všichni tak moc těšili. Zbývá popřát šťastný návrat do „civilizace“ a domů. Těšíme se na další akci.
Já také moc děkuji za úžasné čtení, které hltám plnými doušky. A doufám, že třeba jednou, třeba PCT..
To je skoda, ze uz bude konec…pro vas hikery a pro nas ctenare. Achjo
Paráda! Ďakujem 🙂
Pánové, skvěle!! Děkuji za parádní čtení a věřím, že jste si to užili plnými doušky, protože „cesta je cíl“ :). Šťastnou cestu domů.
Wow, úžasný kaňon. Příroda je mocná čarodějka 😉.