Noc zůstala velmi teplá, přestože hodně foukalo. Ráno je 15°C. Výhled ze spacáku po probuzení je k nezaplacení.
Pramen Thunder River chrlící hektolitry vody ze skalní praskliny je opravdu velkolepý.
Damajkyč večer zjistil, že ztratil sluneční brýle. Je přesvědčen, že mu vypadly při dobírání vody u soutoku Tapeatse Creeku a Thunder River. Patnáct minut po probuzení vybíhá dolů ze svahu, aby je našel. My se s Footprintem zatím pomalu balíme své batohy, stejně jako ten Damajkyčův. Jdeme se ještě jednou, tentokrát za světla, podívat zblízka na pramen a vodopád pod ním.
Mezitím doběhne Damajkyč, žel bez brýlí.
Nocoviště opouštíme až v půl sedmé.
V mžiku dostoupáme přes hřeben. Na druhé straně zvolna klesáme. Držíme západní směr. Stezka je prošláplá, dává nám naději, že toho dnes našlapeme víc, než včera.
Po necelých třech mílích usedáme v malé zelené oáze, kterou protéká Deer Spring, a snídáme.
Začínají kolem nás procházet lidi, jdoucí se podívat na pramen Thunder River. My zamíříme na jih. Po půl míli podél vody vcházíme do krátkého (opět půl míle) slot canyonu. Jdeme po úzké římse nad vodou.
V jednu chvíli se musíme uklidit do výklenku a chvíli počkat. To když kolem nás prochází velká skupina z komerční raftařské výpravy. V půl desáté scházíme ke Colorado River. Deer Creek se do ní vlévá mohutným vodopádem.
Připojujeme se k řece, jdeme po proudu směr západ. Věděli jsme, že cesta podél vody má být náročná, ale moc jsem tomu nevěřil. Po včerejšku už musí být všechno brnkačka. A je to jen sedm a půl míle. Co může být náročného na cestě podél vody. Všechno.
Tak především, většinu břehu tvoří kamení. Neexistuje tu žádná pěšina. Až na 1,6 mil dlouhý úsek, který vede po útesu dál od vody. Ale už jenom dostat se na něj byla lahůdka. Mapa i GPS trasa neodpovídají skutečnosti a jsou vedeny dost nesmyslně. Začínáme propadat malomyslnosti. Doufáme, že se to brzy zlepší. Náladu nám zvedá jen obědová pauza 11:40 – 12:55) na vzácné plážičce. Sice tu není téměř žádný stín, zato se můžeme často zchlazovat v ledové vodě.
Jenže pak to martyrium pokračuje. Nevíme, jestli je lepší jít u vody (větší kamení a trnité keře), nebo se pustit více do svahu. Tam je teda také dost kamení, zato ještě větší horko.Teploměr skrytý ve stínu ukazuje 36°C.
Máme pocit, že se skoro vůbec neposouváme z místa. Kdykoli si dovolíme zvednout oči, což není s ohledem neustálého v rizika uklouznutí a možnosti propadnutí nohy mezi kameny příliš časté, okolí je pořád stejné. Doslova se tím prokousáváme metr po metru. Jediná výhoda cesty kolem vody je, že osvěžení není nikdy příliš daleko.
Zkrátím to. Překonat těch sedm a půl míle nám trvalo sedm a půl hodiny.
V pět definitivně opouštíme Colorado River. Se smíšenými pocity. Řeka byla krásná, důstojná, fascinující, ale budeme muset zapomenout na uplynulý půlden. V pět hodin se odpoutáváme směr sever do vysokého kaňonu, kterým protéká Kanab Creek. Na chvíli si sedáme, konečně ve stínu. Jsme jak spráskaní psi. Pohledy máme prázdné, oči vykoukané od neustálého hledání neexistující cesty, kolena bolavá od neustálého skákání z kamene na kámen, chodilda v jednom ohni, ruce i nohy rozškrábané, hlava motající se od horka. Špičky hůlek, ještě ráno rovné, mám ohnuté. Na jedné chybí kovový hrot. Že nám po tom všem zatopí právě cesta podél vody, to nečekal ani jeden z nás. Chce se nám to dnes co nejdříve zabalit, ale víme, že naopak musíme ještě trochu zabrat. Máme půldenní skluz a naše pytle s jídlem splaskávají díky zvýšené námaze posledních dní rychleji, než bychom si přáli.
Kanab Canyon nám pomalu vrací náladu. Shodujeme se na tom, že je opravdu výjimečně krásný. Stěny jsou v vysoké, tvarováním rozmanité. Občas jsou i porostlé zelení, to je pro nás nóvum. Téměř neustále musíme po kamenech přecházet potok, ale to už umíme. Cestou na kraji velkého převisu na nás dopadne pár kapek. Že by ta jednoprocentní šance na déšť, kterou slibovala předpověď? Ne, to jen ve stěně nad námi prosakuje voda.
Nenechme se mýlit. Ani cesta tímto kaňonem není zadarmo, také je tu hodně kamení, oblézání, skákání, štrachání se. Ale je to rozmanité a krása kolem nám vše vynahrazuje.
Chtěli jsme jít až do tmy, ale končíme v 19:15, když narazíme na vzácný vyvýšený písečný plácek. Tenhle kaňon je dost nebezpečný pro možnost vzniku flash floods. I když je hezky, nechceme to riskovat a budeme klidněji spát, když zůstaneme výš nad vodou.
S úlevou si připravujeme pelechy, zase je večer hodně teplo, zůstáváme pod širákem. Všichni si vaříme velké kotle ochucené rýže Knorr – nechápeme, jak nám to pořád ještě může chutnat, ale je to dobrota veliká. Dnešní svátek práce jsme si opravdu mákli, paradoxně to byl asi náš nejtěžší den.
Vysoké stěny kolem nás tvoří úzký komín. Dnes vidíme z nebe jen malou výseč. Stejně si hvězd nad sebou nemám čas užít. Usínám v devět, téměř okamžitě po zalehnutí.
24 km (celkem 1.174 km)