Po půlnoci se zvedá silný vítr. Večer jsme sice kontrolovali, zda jsou kolem nás zdravé stromy, dokonce jsme se z jednoho už vybraného místa kvůli tomu posouvali, ale ani tak to není příjemný pocit. Naše přístřešky jako takové jsou ale dobře chráněné a je v nich nezvykle kteplo. Poprvé tu spím odkopán. Nad ránem slyším, jak začíná pršet. Až když vykouknu ven, zjišťuji, že to není déšť, ale sníh.
Vstáváme o něco později. Sněhu je jen trocha a teplota se drží na 1°C. Vycházíme v 6:30. Cestou vyrušíme skunka, ale je to naštěstí na velkou vzdálenost, řeší to útěkem. V lese probíhá těžba, chvíli pozorujeme harvester při práci. Bere strom za stromem, jako by otrhával maliny.
Napojujeme se zpátky na AZT, lehce stoupáme. Sněží jen trochu v krátkých přeháňkách. Les dostává známý charakter: jako bychom se ocitli někde u Máchova jezera. I tady řádil oheň. Všude je intenzivně cítit spálenina.
Snídáme dnes krátce, využíváme k tomu chvilku, kdy nesněží.
Po sedmi mílích se dostáváme do oblasti zdevastované ohněm a polomy. Začíná se do nás výrazněji opírat vítr. Počasí je proměnlivé. Občasné sněžení střídá slunce. Teplota nevyleze nad 6° C, na obzoru z těžkých mraků výrazně chumelí.
Po dalších dvou mílích narážíme na Sixty Seven Apron Wildlife Tank s krásně čistou vodou. Ale nabírat ji ve velkém větru je trochu výzva. Po chvíli potkáváme kluka z Anglie (52, Yorkshire) jdoucího AZT. Vyptáváme se, jak vypadá další cesta a vodní zdroje.
V korytě zařízlém ve svahu nacházíme vzácné místo bez větru a přesto, že je teprv jedenáct, obědváme. Další pasáž bude exponovanější a počasí se asi zhorší.
Potkáváme dost AZT hikerů, do večera jich napočítáme patnáct a jednoho psa. Počasí se opravdu horší. Vítr dosahuje v nárazech 3 – 4 Bf a před druhou začíná chumelit. Co je horší, nedaleko nás zahřmí. Jsme zrovna na Telephone Hill, někde kolem 2.600 m.n.m. a tedy asi nejvýše v celém okolí. Naštěstí zůstalo u toho jednoho zahřmění.
Jít v tom není zrovna příjemné, ale že by to byl zase nějaký extrémní boj s živly, to ne. Po pravdě, při plánování jsme mysleli, že takových dní budeme mít výrazně víc. I data z let minulých ukazovala na to, že budeme mít po většinu času chladnější počasí. Každopádně se nám uleví, když stezka začne klesat a my zmizíme mezi stromy.
Krajina je to hezká. Les střídají louky. Stejně tak slunce střídá sníh. Opravdové aprílové počasí. Občas narazíme na sněhové jazyky, ale nejsou nijak hluboké. Docházíme k jezírku Crane Lake.
Bereme z něj vodu, je rašelinově nazelenalá, ale lepší dnes už asi neseženeme. Teploměr ukazuje -3°C a k nám dochází dnešní jedenáctá AZT hikerka Arie (27, California). Je opět jednou z těch, kdo jde extrémně na lehko. Z jejích holých nohou je nám zima. Husí kůže naznačuje, že je zima i jí. V batůžku má tarp SMD Gatewood Cape, se kterým jsem šel PCT, a vlastnoručně šitý quilt. O mnoho víc se jí tam nevejde, nenosí ani vaření. A právě ztratila rukavice. Nabízíme jí nějaké jídlo, ale odmítá. Je na cestě 22 dní, dělá velké kilometry, přes 50 denně. Klobouk dolů. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že tady už to není úplně v pořádku. Pro mě už je to za hranou mezi kategorií ultra light a stupid light.
Přejeme jí štěstí, snad se jí podaří včas přejít exponovanou část a přespat někde mezi stromy. My to dnes nijak nepřeháníme, balíme to už v půl páté, kousek za Pleasant Valley. Ušli jsme naplánovanou kilometráž, k hranici Grand Canyonu nám zbývá asi dvacet mil. Nacházíme si plácek mezi malými stromky v naději, že tu budeme dobře chráněni před větrem. Hned si zalezeme do peří. Když asi čtvrt hodiny nesněží, vybíháme si uvařit. Jdeme kousek stranou, tady jsou doma medvědi a bylo by nerozumné vařit hned u stanu. Jakmile zapálíme vařiče, začne znovu silně sněžit. Jíme ve spěchu, abychom nakonec sklízeli ve slunci. Počasí si z nás opravdu dělá dobrý den.
Footprintovi zamrzl telefon, marně se ho snažíme restartovat. Snad do rána rozmrzne. Stejně jako my. Podstatné je, že Footprintův palec se zda být již zcela v pořádku. Usínám časně, brzo po šesté.
35 km (celkem 903 km)