Přispíme si, ale jen hodinku. Ještě máme dost městského zařizování. V osm jsme na snídani ve Duke’s Slickrock Grillu. Po ní vyrážíme na obchůzky. Nejprve na poštu, která byla včera (v neděli) zavřená. Budova pošty je po loňské záplavě v rekonstrukci, stojí před ní malý kontejner a v něm nabručená paní poštmistrová. Náš balíček tam je. Vyzvedáváme si nesmeky a pár drobností, balíček přebalujeme a posíláme před sebou jako bounce box.
Další zastávka jsou potraviny. I ty byly včera zavřené. Má to být dobře zásobený krám. Ale není. Je dost vybraný.
Třeba burákového másla jsou tu jen dva kusy, ochucených ovesných kaší jeden… Jen polívek Ramen je dost. A tortilly jsou. Budeme se muset stavit ještě na pumpě, ta se ve finále zdá lépe zásobená.
Než dokončíme s Damajkyčem nákup, dává se před krámem do hovoru s Footprintem projíždějící Andy (65, USA) se slovy: „Slyšel jsem v krámě češtinu?“. Ukáže se, že osm let učil angličtinu ve Frýdku-Místku. A jeho parťák Přemek (50) je rovnou Čech. Chvíli si povídáme.
Jdeme do kempu, balíme a Footprint ještě běží na benzínku, zda mají HEET. V krámě ho neměli. Ani denaturovaný alkohol. Jenže na pumpě také není. Mám dobaleno, běžím tedy napřed na další pumpu, zkusit to tam. Ani tam neuspěji. Začínáme trochu panikařit. Footprint ještě zkouší vrchního Ryana, ten obvolá pár čísel. Nic. Alespoň to zkusil, byl nám na této zastávce hodně ku pomoci.
Postupně zkoušíme ještě půjčovnu čtyřkolek, stavební dělníky, outdoorovou prodejnu – v té měli jen věci na rybaření a loveckou munici. Palivo do lihového vařiče nikde. Hrozí nám, že nás čeká týden bez vaření. Tak docela dost hikerů si připravuje jídlo pouhým dlouhým namočením dehydrované / instantní stravy na několik hodin ve studené vodě (cold soak). Nebo se používá příprava v tzv. crotch pot. Je to pytlík, připevněný na klín. Do něj se vloží zip lock, igelitový sáček se zalitým jídle, který se při chůzi zahřeje tělesným teplém. No nevím. To raději budu jíst týden studené.
V zoufalosti kupuji desinfekci. Je to 70% isopropylalkohol. Provádím test se svým vařičem. Chvíli to trvá, než chytne, ale pak hoří docela vytrvale. DG! Zdá se, že jsme zachráněni.
V poledne se konečně dostáváme na stop. Už jsme tu byli déle, než jsme chtěli.
Máme štěstí, za dvacet minut nás všechny tři nabírá Brunhilda (70, Moab). Když se ptá, odkud jsme, a nezareaguje na naší odpověď, že z České republiky, dodávám, jak jsem u některých Američanů zvyklý, že to je vedle Německa. Brunhilda se ohradí: „Já vím, kde to je. Já jsem z Německa.“ Žije tu už padesát let, většinu času v San Franciscu. Živí se pronájmem aut lidem, kteří na raftech sjíždějí Colorado. Zrovna jim jedno s parťačkou v druhém autě vezou do jejich cílové destinace, aby se měli jak dostat domů. Ve 12:40 jsme vysazeni na trailu.
Jeepovou cestou přes Poisson Spring Benches se začínáme přibližovat k horám. Terén je to jednoduchý, ale tělo, které bylo přepnuté do módu „odpočinek“, ne a ne nastartovat. Nejde se mi dobře. Teplota je 32°C.
Ve čtvrt na tři najednou cesta končí skalnatým srázem. Při zpětné kontrole mapy se ukazuje, že vede trochu jinudy. Pravděpodobně se po loňských záplavách překládala. My po chvilce hledání nalézáme cestu dolů (zase „necháváme gravitaci, aby dělala svoji práci“), nacházíme další pokračování silnice a šlapeme dál na jihozápad. Postupně nastoupáváme, chceme dnes nabrat alespoň 800 výškových metrů. Jsme překvapeni, že s narůstající výškou přibývá zeleně. Objevuje se tráva, je tu víc jalovců, přibývají borovice. O to víc nás fascinuje pohled na vyprahlou krajinu, ze které jsme přišli.
Po páté docházíme k potoku Crescend Creek. Tady rostou dokonce i osiky. Přestože je brzo, nechceme už dál. Na přechod vrcholu už nemáme dost času, spát na úrovni sněhu se nám nechce a hustá vrstevnice v mapě naznačuje, že bychom stejně nenašli vhodný placek k noclehu. Naopak tady je rovnou připravené tábořiště i s ohništěm. Zřejmě nejsme první, kdo takto uvažoval.
Usalašíme se tu, filtrujeme vodu a dělíme si jedno pivo, které jsme si donesli ze města. Slavíme tak dosažení čtvrtiny cesty.
Zkoušíme vařit na desinfekci. Skutečně chvíli trvá, než chytne. Je potřeba vařič nahřát plamenem zapalovače, aby se alkohol rychleji odpařoval. Ale pak hoří. Výhřevnost je samozřejmě nižší, trvá asi dvakrát tak dlouho, než přivedu vodu do varu. Ale funguje to. Horší to mají kluci. S jejich vařičem od firmy Evernew to nefunguje. Neustále zhasíná. Takže se budeme týden dělit o ten můj.
Do peří mizíme už před osmou. Trochu nás znervózňují oblaka nad hlavou a nárazový vítr, ale přece jen jsme se rozhodli pro širák, a tak to riskneme. Složené přístřešky máme ale v pohotovosti. Krátce po osmé už spím.
9 km (celkem 337 km)
Ahoj kluci, kdybych vám výlet nepřál, tak bych vám ho záviděl. Sleduji blog od začátku cesty a moc vám držím palce.
Zdravím i kluky z Lbc a těší mě, že někdo z našeho kraje je takhle dobrý. Čtu i blog Nalehko. Držím palce a těším se na další příspěvky. Toulavý Vlk
narazil jsem na; 1) předbkrámem, 2) / , buď je tam mezera navíc nebo chybí. 3)zase“necháváme, mezera. 4) placek k noclehu. 5) donesli že města. 6) hoří . – mezera navíc.