HDT 8. den

Posted on

V noci se v pravidelných intervalech ozývá z přístřešků mých souputníků dofukování karimatek. Spát za zvuku bublajícího potoka byla v této pouštní oblasti příjemná změna. Nepršelo, teplota 1°C.

Vyrážíme v 6:45. Zpočátku je to dost prodírání se porostem podél vody. Pak se stezka zvedá na pravou římsu kaňonu a voda mizí pod námi. A najednou to nejde dál. Už před chvíli jsme měli pocit, že vidíme Cooprovi stopy vedoucí opačným směrem. Nebyl to pocit, i my se musíme vrátit. Na římse opačné strany kaňonu zahlídneme pod převisem bivakujícího Coopra. Voláme na sebe a za patnáct minut už mu předáváme vestu. Ani netušil, že o ni přišel. Dává nám hromadu snacksů, prý už je nesní. Zítra ho čeká zásobovací cash, jeden z balíků, které si podél cesty schoval. Cooper je jeden z těch, který strávil týden v autě objížděním trasy a ukrýváním balíků s jídlem a vodou (a pivem) podél ní. Není tak závislý na stopování do měst a nemusí toho nosit tolik, co my.

Ani sestup z levé římsy zpět na dno Youngs Canyonu není snadný. V průvodci stojí něco ve smyslu „prostě jsme se tam nějak doštrachali, gravitace udělala svou práci.“ Hm. Ani já to neumím popsat lépe. Jen dodám, že najít cestu se nepovedlo na první pokus. Snídáme na kamenném dně.

Potok se někam ztratil. Kluci si libují, že už je jim zcela dobře a mohou zase jíst cokoli.

V 9:45 se náš kaňon napojuje na obrovský Dark Canyon. V něm opět teče potok, dokonce o něco větší. Začíná nám nejdelší úsek dnešního dne. Cesta teď vede hlavně po kamenných římsách nad potokem.

Někdy těsně u vody, někdy pár desítek metrů výš. Je to permanentní hledání možnosti, kudy se dá projít. Přestože by se zdálo, že v kaňonu je jen jedna možnost, zdaleka tomu tak není. Jsou místa, kdy musíme překračovat potok co padesát metrů.

Pak zase nastoupáme výš, protože se vyhýbáme nějaké překážce, ale už se nám nepodaří dostat zpět, přestože po sebou vidíme prošláplou pěšinu. Nakonec se to ale vždy povede. Výhodou je, že se díky přítomnosti potoka nemusíme vláčet s kily vody na zádech, jako jiné dny.

Je to zdlouhavé, je to namáhavé, postupujeme maximální rychlostí míle a půl v hodině, tj. poloviční, než v jednoduchém terénu. Ale je to nádherné. Dark Canyon je pravděpodobně největší kaňon po Grand Canyonu, který cestou navštívíme. Člověk má přitom z vysokých stěn okolo pocit, jako při průchodu velkolepým chrámem. Zase je to jednou tolik krásy, že to skoro přestávám stíhat vnímat.

Po 9,5 mílích docházíme ve 13:30 na konec kaňonu. Usedáme do stínu, vaříme oběd, koupeme se, sušíme. Damajkyč konečně v tůni identifikuje místo, kudy mu z karimatky uniká vzduch a lepí ji. Footprint si zase vyrobil z víčka kapek do nosu špunt na svůj zničený ventil. Zase budou spát na měkkém.

Po devadesáti minutách se začínáme škrábat kamenným svahem z kaňonu ven – 400 výškových metrů na necelé míli.

V opačném směru potkáváme holku (30) se psem, která má obrovský batoh a evidentně moc neví, do čeho se pouští.

Opakem je kluk, kterého potkáváme na vršku v 16:15. Říká si Number Two (55, Wisconsin), šel Hayduke před čtyřmi roky. Tentokrát vyrazil jen na čtyřdenní procházku.

Už když jsme stoupali, začali se kolem stahovat mraky a zvedat vítr. Ve čtyři přišla první přeháňka. Měli jsme ale štěstí, jen nás to lízlo.

Většinu dne jsme drželi západní až severozápadní směr. Teď obcházíme po náhorní plošině kraj kaňonu a stáčíme se k jihozápadu. V 17:45 docházíme na nezpevněnou prašnou silnici a začínáme road walk v otevřené krajině. Je to fajn změna, alespoň na konci dne ukousneme nějakou míli. Kolem nás se čerti žení, vidíme, jak z mraků padají provazce vody. Pohoří Henry Mountains, na které by teď byl krásný výhled, se zcela schovává v černém mraku. Chvíli předtím na něm zahlédneme vetší množství sněhu, než by nám bylo milé. Snad ještě něco odtaje, než tam za pár dní dorazíme.

Občas nám sprchne. V 18:50 to vypadá na větší příděl deště, tak to balíme a rychle stavíme stany. Jakmile je dostavíme, déšť opět ustává.

Ale než dojíme večeři, zase se spustí, takže si přejeme dobrou noc a mizíme v peří. Na dnešní cestu kaňonem budeme dlouho vzpomínat, to jsem si jistý.

28 km (celkem 243 km)

3 Replies to “HDT 8. den”

  1. Nádherné fotky, úžasný kaňon. Děkuji za zprostředkování. Krásné putování a zážitky.

Přidat komentář