HDT 6. den

V jednu přestává pršet a kolem se rozprostře naprosté ticho. Ani cvrček si nevrzne. Teď mi dochází, že narozdíl od sousedního Nového Mexika a Colorada jsem tu ještě neslyšel noční vytí kojotů.

Šlapeme od 6:50. Po 1,5 míli opouštíme Confluent trail a tedy i oficiální Hayduke a spouštíme se prašnou cestou skrz The Grabens na čistý jih. Snídáme v osm, jak jinak než na skalce s výhledem. Tentokrát ale pěkně profoukneme a slunce se jen stěží probojovává skrze mraky.

Po snídani dochází k nemilému zvratu. Jak se Damajkyčův stav začal lepšit, tak o to hůř se dnes udělalo Footprintovi. Po snídani zmizel ve křoví a za chvíli se vrátil se slovy: „Tomu neuvěříte hoši. Právě jsem si po…l obě ruce!!“

Jako by si to kluci vyměnili. Je mu zle, cítí se jak mátoha. Pro změnu neseme vodu jemu, aby se mu alespoň trochu odlehčilo.

Vcházíme do Needles, skalního města pro něž jsou typické úzké pískovcové věžičky. Přecházíme do Devils Pocket, přes populární kempovací místa v Devils Garden, kde se teprve vstává. Jak je tu v národních parcích zvykem, na jednom místě může spát sedm lidí, nebo jedna parta v počtu 2 – 7 osob.

Nám se při žádosti o permit žádné kempovací místo nepodařilo sehnat, všude už bylo plno, takže jsme spali volně v tzv. camping area. To nám vůbec nevadilo, ale při zdravotním stavu naší party bychom možná nepohrdli kadibudkou, která u každého kempovacího místa stojí.

V samotném centru Needles je Chestler park, ve kterém máme naplánovaný tří a půl mílový okruh, ale Footprintovi je tak zle, že se rozhodne místo něj udělat si spolu s Damajkyčem delší siestu.

Dáme si tedy sraz půl míle od odbočky na okruh. V 10:45 se odděluji a po luxusně značené stezce procházím Chestler park. Nestačím žasnout, tady se Stvořitel zase jednou vyřádil. Občas potkám nějaké další výletníky, ale maximálně tak jednu dvojici za dvacet minut. Jeden pár mě varuje před příchozím deštěm.

Připojuji se na alternativu Hayduke Trailu, nepřekvapivě zvanou Chestler park alternate. Na poslední míli opouštím vyšlapanou stezku a cestu si víc vymýšlím, než sleduji. Musím přiznat, že slézat po skalkách do kaňonu bez dalších dvou párů očí, případně pomocných rukou, vhání víc adrenalinu do žil.

Kluky nacházím ve 12:30, Footprint celou dobu prospal. Rychle do sebe hodím studený oběd. Obloha se ještě víc zatahuje. Oblékáme si nepromok a spouští se déšť. Opouštíme Needles po Ruin Park alternate, po prašné jeepové cestě v otevřené krajině prérijního typu.

V dešti jsme za jednoduchou cestu rádi. Vytrvalý déšť přestává v půl třetí, pak už jsou to jen drobné přeháňky.

Ve čtvrt na čtyři přestává pršet úplně, ale stále je dost chladno: 5°C. Potkáváme prvního chřestýše stočeného uprostřed cesty.

Po čase nás opět začnou obklopovat skály, tentokrát jsou to kompaktní hřebeny, asi tak šedesát metrů vysoké. Cesta se u Bobby’s Hole rozhodne jeden překročit. Ale ne že by vystoupala serpentinou. Bere to přímo nejkratší cestou. „Silnice“ je plná velkých kamenů a prohlubní, jak tohle dokáže nějaký Jeep vyjet, nechápeme.

V sedle si dáváme půl hodiny pauzu, Footprint zase okamžitě usíná.

Cesta je to monotónní, její fádnost je po dopolední parádě o to markantnější. Kdybych šel sám, už bych si strčil sluchátka do uší, takhle si o to víc povídáme, což je samozřejmě zábavnější.

Procházíme přes Ruin park, oblast, kde jsou pozůstatky původního osídlení. Z toho, co máme možnost zahlédnout podél cesty, bych ale klidně věřil, že jsou to zbytky po staveních bílých osadníků.

Ještě dvakrát uděláme krátkou pauzu k dobrání sil. V 18:15 opouštíme jeepovou cestu a po dalších dvou mílích docházíme k dnešnímu zdroji vody – kravskému korytu. Důkazy přítomnosti krav jsme potkávali poslední půl hodiny, ale zatím jsme na žádnou nenarazili. Díky chladnu jsem tolik nepil a zbývají mi skoro čtyři litry vody, takže nedobírám. Kluci berou po litru.

Scházíme korytem tak o půl míle níž a nacházíme plácek dostatečně vysoko nad řečištěm vhodný pro naše stany. Pravda, často tu pobývají krávy, ale po zkušenosti z Nového Mexika nám nedělá problém si zahrát golf se suchými kravinci a vytvořit tak čisté nocležiště. Přístřešky dostavujeme za prvních kapek doprovázených hromy a blesky. Proti všem pravidlům si vařím večeři ve stanu, ale doufám, že v dešti mě žádné hladové zvíře navštívit nepřijde. Po chladném odpoledni jsem teplou večeři potřeboval. Usínám v půl desáté.

36 km (celkem 187 km)