HDT příprava

Posted on

Po dvou letech, kdy jsem byl “uzeměn” na domácím hřišti a kdy jsem musel odpískat cesty za oceán, už se mi opravdu stýskalo po zemi, kterou jsem prvně objevoval na stránkách knížek Karla Maye, Jacka Londona a Jacka Schaefera. Zároveň mám letos domluveno příliš mnoho zajímavé práce, než abych mohl zmizet na půl roku. Takže když se mi koncem listopadu zmínil kamarád Footprint (Petr K.), že se chystá spolu se svým parťákem Damajkyčem na Hayduke Trail, okamžitě se ve mně rozhoukaly všechny sirény. Samozřejmě že už jsem toho o Hayduke Trailu hodně slyšel. Moji dva kamarádi ze CDT (Da Bear a Larry Boy) mi vyprávěli, že to bylo to nejdivočejší a nejhezčí, co kdy absolvovali. Sám jsem o něm nijak zvlášť neuvažoval. Vyprávění, která jsem slýchal, mi přišla až mytologická. Trail klikatící se přes colorádskou náhorní plošinu není pořádně prošlápnutý, ani detailně zmapovaný. Všichni píší, jak je náročný a nebezpečný. Že se na něj člověk nemá vydávat sám. Je tu přece mnoho jiných dostupnějších cest a tahle se vlastně až tak moc nechodí… Prostě jsem si v hlavě nepřipouštěl, že bych na ni někdy mohl vyrazit.

Ale jakmile se o ní Footprint zmínil, věděl jsem, že jsem ztracen. Asi po čtrnácti dnech jsem se nesměle zeptal, jestli trvají na tom, že půjdou jen ve dvou. Jestli by se jim nehodil třetí do party. Dostal jsem okamžitou odpověď, že jsem samozřejmě vítán. Sdílená radost, větší radost. Od začátku ledna jsem se ponořil do map, průvodců a blogů. Zároveň to bylo poprvé, kdy jsem se začal výrazněji připravovat i fyzicky. Kluci jsou mladší a kromě chození se narozdíl ode mě věnují i běhání, lezení a kolu. Někomu takovému nechci být koule na noze, a tak jsem od prvního ledna nezačal svůj pracovní den dřív, dokud jsem důkladně nepropotil triko. Jestli to k něčemu bude, nevím. Minimálně budu začínat o sedm kilo lehčí, než kdykoli předtím.

Hayduke Trail (HDT) je trasa dlouhá 1.300 km procházející jižním Utahem a severní Arizonou. To znamená zejména poušť a spoustu kaňonů. V zásadě nejklasičtější kulisy amerického westernu. Začíná v Arches National Park u města Moab, a směřuje na jihozápad skrz další národními parky, konkrétně přes Canyonlands, Capitol Reef, Bryce Canyon, Grand Canyon až do Zion National Park.

Její vznik se datuje na rok 2005, kdy byla popsána ve stejnojmenném průvodci, který vydal Mike Coronella a Joe Mitchell. Začátek a konec dělí pouhých 320 km vzdušnou čarou. Nevede příliš pohostinnou krajinou a není tak populární, jako jiné dálkové traily v USA. Celou ji projde ročně tak tři desítky chodců. Existuje na ní spousta alternativ a z minulosti vím, že alternativy jsou skoro vždy zábavnější, než “oficiální” trasa. Značená není prakticky vůbec. Často se stává, že místa, kterými se jeden rok dá bez obtíží projít, jsou o rok později neprůchozí. Buď pro sesuv půdy, nebo zvýšenou vodní hladinu. Četl jsem o případech, kdy někomu trvalo celý den, než našel z nějakého kaňonu cestu ven. Pokud někde za kopci výrazněji zaprší, může člověka uvězněného v úzkém kaňonu smést blesková záplava (flash flood). Ty mají historicky na svědomí sedmdesát životů. Je to zkrátka stezka pro fajnšmekry.

Samotné jméno odkazuje k literární postavě knihy Edwarda Abbeye: Desert Solitaire. Hrdina knihy George Washington Hayduke III se zasazoval o ochranu a nedotknutelnost přírodního dědictví území amerického jihozápadu a inspiroval tak „duchovní otce“ trailu k jeho pojmenování.

Co se plánování trasy týče, vycházeli jsme z pěti hlavních zdrojů. Z průvodce The Hayduke Trail, který stezku před osmnácti lety definoval a z webu hayduketrail.org, který provozují autoři průvodce. Dále z map Li Branforse, z data sheetů Andrew Skurky a z webu Across Utah. Jaký to je zážitek, jsme nasávali z blogu Wired a z videí Jamala Greena – tvůrce webu Acrros Utah. Ale největší přínos byl od samotného Footprinta, který ve Státech nějaký čas žil a mnohá místa související s tímto trailem v minulosti navštívil. Výzvou bude nejen samotná navigace a hledání průchodné cesty, ale i logistika zásobování a zdrojů pitné vody. Rozhodli jsme se, narozdíl od některých jiných, nepřipravovat si předem na trase ukryté „cashky“ se zásobami jídla a vody. Znamenalo by to další týden, který bychom museli strávit přípravou na místě. Bude to ale znamenat nutnost nosit více jídla a vody na zádech.

Plánování

Tentokrát to pro mě bude jiné i společensky. Vyrážím s dvěma parťáky. Já, solitér. Mám stále v živé paměti, jak to dopadlo se Sarah na CDT. Ale tam byl největší problém rozdílná očekávání a abych tak řekl … rozdílné kulturní zázemí a výchova. Kluci jsou oba Češi a myslím, že představu o tom, jak jít HDT, máme velmi podobnou. Je pravda, že když jde člověk v uzavřené partičce, navíc spojené vlastním jazykem, hůř se socializuje s ostatními. Na PCT a CDT mě bavilo, že se mi díky vytržení z vlastního prostředí podařilo snáze vyčistit si hlavu. Dokonce se mi po čase přepnulo přemýšlení a sny do angličtiny. Člověk se výrazněji odpoutal od svého běžného života. Ale nemám z toho obavu. Bude to zase nová zkušenost a zkoušet nové věci je vždy obohacující. Celý život se držím slov Pavla z Tarsu: „Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte.“

S Footprintem se znám nějakých osm let, ale ještě jsme neměli šanci se spolu nikde projít. Je to zkušený thru hiker, má za sebou celý Triple crown (AT+PCT+CDT) a mnoho jiného. Vlastně pokaždé, když jsem v USA šlapal, tak tam byl také, jen na jiném trailu. Často jsme si tam volali, abychom si sdíleli zážitky. V nohách toho má víc než já. Posedlost chozením dlouhých vzdáleností s malou zátěží mu změnila životní dráhu vystudovaného metalurga ve chvíli, kdy založil firmu NALEHKO zabývající se prodejem a dnes už i výrobou lehkého vybavení na cesty. Vlastně to byl on, od kterého jsem poprvé slyšel o PCT a kdo mě inspiroval v mých chodeckých začátcích. Časem jsme se skamarádili, a to včetně našich rodin. Dokonce jsem mu mohl načmárat pár obrázků do jeho knížky o chození nalehko. S Damajkyčem se známe kratší dobu a HDT bude jeho první thru hike. Rozhodně to ale není žádný věšák na goratexovou bundu. Je to velkej sporťák a dnes provozuje Nalehko spolu s Footprintem.


Odlétáme v šest ráno z Ruzyně. Kluci jsou z Liberce, takže dorazili už včera večer. Přespí u nás, aby nemuseli vstávat v nějakou šílenou hodinu. Stihneme ještě rychle předodjezdové pivo se symbolickým „trailovým“ burgerem. Ještě netušíme, že budeme litovat. Doma ještě přebalujeme batohy. Kluci se dohodli, že odbaví jen jeden a druhý s těmi největšími cennostmi použijí jako kabinové zavazadlo. Já zůstávám u svého osvědčeného systému s lehoučkým baťůžkem od Sea-to-summit na palubu, zbytek odbavím. Batůžek mi po zbytek cesty bude sloužit jako vak na drobnosti. Bagáž, která jde pod palubu, ještě pořádně obalíme potravinovou fólií.

Vstáváme před třetí. Kluci toho moc nenaspali. Ten burger nebyl úplně propečený a pořádně jim ležel v žaludku. Vypadá to, že budou rádi, když je neprožene. Já mám asi víc kachní žaludek. Loučíme se s M a můj táta nás v tuhle brzkou hodinu obětavě vyzvedává, aby nás hodil na letiště. Jsme tam dvě a půl hodiny před odletem, takže to máme v poklidném tempu. Krátký přelet do Amsterdamu a pak tři hodiny čekání.

Krátíme si čas vyhlášením hry o největšího trotla výpravy. Postupně si sdělujeme, co kdo zapomněl. Upřímně se směji do momentu než zjistím, že jsem se bezpečně ocitl v čele peletonu. O dvě koňské délky. Zapomenout si doma platební kartu?? K nezaplacení!! Jako opravdu?!? Opravdu… Tramtadadá!!

Naštěstí placení přes Apple pay, kartou uloženou v telefonu, funguje a neměl by to být problém. A pokud ano, snad mi bude stačit hotovost, nebo mi výpomůžou kluci. Klasická situace, kdy si člověk myslí, že když se balí na cestu už téměř rutinně, nemusí si kontrolovat předem napsaný seznam s nápisem“Nezapomeň“.

Trochu mě překvapuje, že před letem do USA už se nekoná předletový bezpečnostní pohovor. Ne že by mi to chybělo. Asi už to není potřeba, když dnes beztak dobrovolně předáváme veškeré informace o sobě Googlům a Facebookům.

Na desetihodinovém letu do Salt Lake City sedíme každý jinde. Alespoň máme všichni sedadlo do uličky a můžeme si tak občas protáhnout nohy.

Přistáváme ve dvě hodiny odpoledne místního času. Odbavení u imigračního je překvapivě rychlé. I tady je změna, oproti dřívějšku se nemusí vyplňovat imigrační formulář. Dává nám to naději, že veškerou přípravu zvládneme dnes a zítra ráno si budeme moci přispat.

Sedáme do vlaku, který nás rychle odváží do centra. Obdivujeme hory obklopující město, na kterých je ještě dost sněhu. Přitom je teplo už na triko.

Naše první kroky vedou k mobilnímu operátorovi (AT&T) pro místní SIM karty. V obchodním centru nás překvapuje spousta zavřených krámů. I tady zápasí s dopadem Covidu.

Jdeme pěšky do míli vzdáleného obchoďáku s potravinami, u kterého je pošta. Cestou hledáme zastávku autobusu, za které zítra pojedeme do Moabu. Nacházíme místo podle popisu dopravce, ale nikde žádná značka. Trochu nás to znervózní. Zaskočím se přeptat do přilehlého mormonského chrámu, kde mi místo odjezdu autobusu potvrdí. Tak snad dobrý.

Těch mormonských svatostánků je tu spousta a není divu. Vždyť právě mormoni tohle město založili a jsou tu dodnes hojně zastoupeni.

Nakoupíme jídlo na dva dny a na poště odesíláme balík s nesmeky a částí map před sebou na trail, do Hanksville.

Má to dramatickou mezihru, protože tam do nás neustále hučí neodbytný chlapík (těžko říct jestli bezdomovec, nebo jen alkoholik) tak, že Petr omylem pošle balík až do Escalante. To bychom zůstali bez map a bez nesmeků právě tam, kde je budeme potřebovat. Naštěstí mu to dochází na odchodu a balík zvládneme přebalit.

Já mezitím sháním větší síťové nabíječky pro naši elektroniku, protože zatím máme pro nás tři jedinou. A sluchátka. Ta svá jsem totiž vytratil na letišti v Amsterdamu… Bez poslouchání hudby a mluveného slova se v klidu obejdu, ale s telefonem v nepropustném pouzdře se bez sluchátek špatně telefonuje, ani jedna strana dobře neslyší. Ale nemám úspěch.

Jdeme společně dvě míle na jihozápad vyzkoušet Target, obchod, kde bychom mohli uspět. Překvapuje mě, kolik se v ulicích nachází bezdomovců. Neměl bych se divit, není to nic nového. Cestou kupujeme na benzínce HEET, palivo do našich lihových vařičů.

V Targetu uspějeme tak na půl. Koupíme jednu nabíječku, ale chtěli jsme ještě jednu, tříportovou, leč ta tu není. Alespoň sluchátka tu jsou. Dnes už je docela problém koupit nějaká slušná drátová. A bezdrátová na trail kupovat vážně nechci.

Měli jsme v plánu si dát večeři v přilehlém Wendy’s, ale restaurace je už zavřená. Funguje jen okénko pro drive in. V něm si každý koupíme kalíšek chilli a jako správní hoboes je spořádáme na obrubníku. Konečně nám dochází, že už to skutečně začíná.

Vracíme se blíž centru k Motelu 6, kde máme zaplacený nocleh. Místo je to… s atmosférou. Až po objednání jsme v recenzích zjistili, že tu bývají k vidění různé existence a dealeři všeho možného. Taky před motelem postáva mohutná postava najaté ochranky opřená o velké auto. Pokoj je zatuchlá špeluňka, kde se evidentně kouří. Nevadí, je to jen na jednu noc. Sprchujeme se, přebalujeme batohy do finální podoby. Jsme tak utahaní, že nám dělá problém vypít ve třech dvě plechovky piva. V deset upadáme do bezvědomí s nadějí, že jet leg bude milosrdný. A zítra už budeme usínat pod hvězdami.

29 Replies to “HDT příprava”

  1. A je to tady! Dočkali jsme se!
    Pokaždé je to jako čekání na premiéru nějakého kasovního trháku. Těším se na nové příběhy z cest, děkuji a přeji pevný krok!

  2. Juuu, pokračování, super, už se těším. Protože čtení v „reálné čase“ je nejlepší. Narazil jsem na „běhání, lezení a kulu“, není to překlep?

  3. Jakube, pevný krok, hvězdy nad hlavou, pohodové parťáky – prostě šťastnou cestu! Těším se na Tvůj deník.

  4. Jakube, to je paráda! Zase na cestě a tentokrát trochu jinak.Těším se na zprávy z cesty.
    Mějte se náramně, držte se statečně a buďte zdrávi! 🙂

  5. Ahoj Kluci, to je super, že jste se všichni tři takto sešli, už se těšíme s Kačkou na čtení a přejeme nezapomenutelné zážitky 👍

  6. Jakube, přeji šťastnou cestu a spoustu nezapomenutelných zážitků. Těším se na povídání a fotky. Držte se kluci!

  7. Fíha, trochu prekvapenie, čakali sme skôr Apalachian… ale o to viac sa tešíme na „príbehy z divočiny“, ktorou ideš v dobrej spoločnosti. Držíme palce, nech všetko klapne.

  8. Díky, Jakube, že se o své zážitky opět dělíš se svými čtenáři. 👍 Ty a Footprint na jednom trailu, to je spojení legend české chodecké scény! Ať vám to šlape… 👟🏔🏕

  9. Tak už to zase začíná! Těšení se na ranní kávu a nový deník od Jakuba! Super. Přeju mnoho šťastných mil a parádních zážitků.

  10. Ahoj Jakub! Prajem zdravé telo a ľahký krok. Nedočkavo som čakal na prvý zápis, odkedy som to videl na nalehko. Užite si to!

  11. Czech man trio jak sa patří, užijte si to jak jen to bude možné. Celkem mne zajímá jak sladíte různé styly, které jsou vám všem třem vlastní. Jakub, takový diselový stabilák, naproti tomu Petr, reaktivní tryskáč. Těším se na tvůj deník, kterým jsi nastavil pro mne jakýsi etalon a jen málo lidí ho zatím překonává. Držte sa ☺

  12. Tak to je bomba!! Moc se těším na vyprávění, fotky a vaše zážitky. Přeji vám pěkné počasí, ať si užijete ty krásy po cestě. Jen jestli v té divočině budete mít signál. Užijte si to.

Leave a Reply to CorvusCancel reply