SNP 25. den

Posted on

Byla to asi nejteplejší noc na SNP, teplota neklesla pod 12°C. Když dokončím ve 4:00 psaní deníku, už neusnu. Hodně mě bolí ramena ze špatně polstrovaných popruhů batohu. A taky se na mně možná přece jen projevuje nervozita z konce, respektive z návratu do běžného kolotoče. Ale co. Alespoň se předtím naposledy projdu. Vycházíme v 6:05.

Klesáme k městu, po pár minutách už si to mašírujeme ulicemi bratislavské periférie. Centru se nejvíce přiblížíme návštěvou památníku Slavín.

Na rozdíl od Slavína pražského připomíná padlé sovětské vojáky. Já na památníky ani monumenty moc nejsem, ale musím uznat, že tenhle působí opravdu důstojně. Obzvlášť takhle časně z rána. Je odtud výhled jak na Bratislavský hrad, tak na modernější zástavbu koupající se v ranním oparu.

Stáčíme se k severovýchodu, přes čtvrť Machnáč a Tôňavou.

V prvním otevřeném supermarketu si kupujeme čerstvé pečivo, usedáme na lavičku a snídáme. Projdeme parkem u Starého gruntu, prosvištíme Karlovou Vsí a už definitivně zmizíme na závěrečných 6 km v lesoparku.

Z vyhlídky na Děvínské Kobyle koukáme do Rakouska. Pozná se snadno, podle spousty větrných elektráren.

Čím víc se blížíme k Děvínskému hradu, tím víc se nás kolemjdoucí ptají, zda jdeme z Dukly a vzápětí nám gratulují k dojití. Zřejmě jsou tu na podobné výjevy zvyklí.

Cesta samotná končí u rozcestníku na velikém parkovišti před hradem. Všude davy lidí hrnoucí se na hrad, kolem stánky jak na pouti, včetně jednoho s trdelníkem. Jak toto může obstát vedle důstojnosti osamělého monumentu PCT na lesní hranici USA a Kanady? Velkoleposti moře po sestoupení z Pyrenejského hřebene? Katedrále v Santiagu de Compostela? Vnějškově rozhodně ne. Ale stejně jsme šťastní, že jsme to zvládli. Obzvlášť že to dokázal Mirek, přes komplikace, které pociťoval posledních 120 km. Finiš už šel čistě jen na vůli nevzdat to. Jsem rád, že můžu sdílet jeho radost „prvochodce“. A jsem zvědav, jestli tenhle „iniciační“ zážitek bude mít u něj stejně infekční průběh, jako měl u mě. Gratuluju a good luck, Míro.

Já sám nezažívám „wow“ efekt, jako většina SNPéčkářů, pro které je tahle cesta první zkušeností s dálkovým výšlapem. Pro mě už jsou tyhle výlety základem každoroční duševní hygieny. Což neznamená, že by Cesta SNP měla pro mě nějak malý význam. Naopak, byla to pro mě první ochutnávka slovenské krajiny a už teď vím, že se do ní budu rád vracet. Chci si znovu projít Volovské vrchy a Nízké Tatry a věnovat jim víc času. Přejít Malou a Velkou Fatru, objevit Slovenský ráj a doufám i ve vyšlap ve Vysokých Tatrách. Už jsem dostal nějaké tipy. Popravdě, myslím, že dojem z Cesty hrdinů ve mně musí teprve dozrát. I z důvodů, které jsem zmínil včera. Skončilo to prostě moc rychle.

Ani se nám nechce na hrad samotný. Je plný sobotních turistů, stejně bychom si to neužili. Místo toho se snažíme dostat co nejrychleji na vlakové nádraží a chytit první vlak domů. Město si projdu jindy, vždyť se sem za necelé tři týdny vracím na delší čas. Zkoušíme si neúspěšně přivolat Ubra, nebo Bolt, ale nakonec vše elegantně vyřeší městská hromadná doprava. Za 40 minut jsme na nádraží a o pět minut později nastupujeme do vlaku směr Brno – Praha. Obědváme ve vlaku. Jako sushi, cider a espresso za 5 €… Když si vzpomenu na tu včerejší „Itálii“…

Za chvíli jsme v Brně, Mirek vystupuje, loučíme se se stejnou lehkostí, jako bychom se měli potkat na dalším kopci. See you down the trail! (Teprve nedávno jsem viděl film Nomadland, tak ve mně ještě doznívá).

Zbytek cesty pospávám, probírám se fotkami, dopisuji deník. Ve čtvrt na šest vystupuji na Hlavním nádraží v Praze a o třičtvrtě hodiny později si dávám podle tradice rychlé pivo v naší hospodě. Pak na pár minut domů, provést základní deratizaci a na sedmou se vracím zpět na každoroční ponávratové setkání s přáteli. Tentokrát je to hodně komorní, jen ve čtyřech. Je víkend, krásné počasí, kdo by trčel v Praze. O to víc si to užijeme.

Balíme to brzy, přece jen jsem se dnes budil ve 2:30 a kromě krátkého šlofíčku ve vlaku jsem neměl čas to dospat. Zítra se mi tělo rozloží, znám to. Je jedno, jak dlouho jsem na cestě, drží do posledního okamžiku, a pak se vypne. Pochopí, že může odpočívat a vybere si všechno zpětně. O úrocích nemluvě. A v pondělí odpoledne v práci už budu mít dojem, že to byl zase jen sen. Ale já vím, že tyhle sny jsou reálné a že pokud člověk chce, může se kdykoli zasnít znovu.

21 km (celkem 867 km)

26 Replies to “SNP 25. den”

    1. Kubo, díky za prima deník. Každý den jsem se na něj těšila. Ale co budu číst zítra? ,:-(((

    1. Kubíku, díky za další krásné čtení a inspiraci na cesty 🙂! Ať se Ti i nadále daří plnit své sny ❤️. Zdraví, Míša

  1. S radostí jsem každodenně shltla zážitky z předchozího dne – děkuji za sympatický zážitkový popis cesty.! Eva Kuželová

  2. Děkuji Jakube za tvůj deník, jistým způsobem ostatní lidi obohacuješ, motivuješ, hecuješ, při čtení mám chuť a touhu okamžitě vyrazit, pritom to celé na mne působí skromne a pokorně, na druhou stranu sdělujes světu on-line své zážitky, emoce a jistým způsobem se zavazuješ, musíš to dát, jinak budeš jen ten, který zklamal. Jasně že teď přeháním, ale já měl tento pocit u sebe, neříkám že to máš ty, jen se ptám, zda tě to taky napadlo.
    Ještě jednou díky a měj se krásně a užívej si každého dne jako na cestě 🙂

    1. Hlavně mi vědomí, že deníky čte spousta lidí, pomáhá je konzistentně vést. Nebýt toho, asi bych se na to už dávno vykašlal a s tím by mi zmizeli i mé osobní vzpomínky.

  3. Gratuluji, Jakube! Jsem váš věrný čtenář a u deníků a knih relaxuji přes zimu, když se chystám na své další letní poutě (letos máchovská pouť krkonošská z Karlova náměstí v Praze na Sněžku). Jsem invalida s nohama, takže mé denní dávky jsou maximálně patnáctikilometrové, ale přes bolesti si to ohromně užívám. Jen ty delší poutě musí počkat ty tři roky do důchodu (zatím na to mám jen prázdniny a tím i omezenou délku). První, co bude, je Cesta SNP opačným směrem, do Nové Sedlice (abych se vyhnul konci v Bratislavě). Mám radost, že jste pro sebe objevil kouzlo hamaky, já s ní putuji už pěkných pár let (stejně jako s UL vybavením). Díky za inspiraci, včera jsem objednal Dream Hammock Darien, oproti mé Ticket To Moon ušetřím skoro čvrt kila. Děkuji za deníky a přeji mnoho krásných zážitků na příštích poutích!

  4. „Ale já vím, že tyhle sny jsou reálné a že pokud člověk chce, může se kdykoli zasnít znovu.“ …díky za tvá slova Jakube. Díky za blog.

  5. Dekuji za skvele popisky cest. Hodne me to inspiruje. Vlastne s UL jsem zacal jen kvuli tobe;)

  6. A je to… za Vámi/námi 🙁 Jsem smutný, pane Jakube. Každodenní rituál s kávou a Vaším deníkem, no, na to se krásně zvykne. Nevynechal jsem zatím žádný trail a budu se těšit na další inspirativní čtení, hezké fotky a hlavně zážitky. Díky moc! Ať se daří a spoustu kilometrů do budoucna přeji z Krkonoš.

  7. Jakube, krásný trail – děkuji za deník a fotky 🙂 ….a cesta nekončí, protože ona sama je cílem, ale to ty dobře víš 🙂 Hezké dny. Jana

  8. Gratuluji Jakube. Úžasné fotky a čtení a zážitky. Každou přečtenou trasu jsem si už hledala na mapách a byl to zážitek i pro mě. Některé popsané úseky bych chtěla také projít. Moc jste mě inspiroval. Děkuji a přeji lehký krok do dalších treků.

  9. Ahoj, palec nahoru a dík za každodenní sdílení, dík za inspiraci s ULBP. T.

  10. Kdosi dal na Děvínský hrad rozcestník SNP a oni mu tam chodili lidi! Gratuluji.

  11. Gratulujem, Jakube! Zas niekedy na Slovensko zavítaj. Taká Barborská cesta má napr. len nejakých 186km, to ty zmákneš za predĺžený víkend 😉
    Ďakujem, že sme tvoje putovanie mohli prežívať s tebou a už sa teším, kam sa vydáš o rok.

  12. Pridávam sa ku gratulantom. „Našťastie“ ešte som neprečítal všetky tvoje cesty, ale som rád za tento typ denníku.
    Dúfam, že pridáš aj zhodnotenie výbavy.

  13. Skvělé čtení, což je u Vás Jakube standardem ! Přečtené mám všechny cesty. Některé vícekrát a některé mám doma knižně. Již teď se těším na další cestu, na kterou se s Vámi vydám díky Vašemu deníku Jakube. Držím palce ať to chodí a nohy drží ! Přimlouvám se také za zpětné ohlédnutí! Především mě zajímají dva kousky. RAB Flux a RAB Kaon. A budu rád za informace jak moc je to krkolomné jít tuto cestu s hamakou. S ochranáři problém nebyl? Mějte se Aleš

    1. K ohlédnutí / hodnocení se snad již brzy dokopu.S hamakou se spaní hledá výrazně lépe, než bez ní. S ochranáři problém není, pokud člověk nedělá bordel, oheň a nespí v prvním ochraném pásmu. Všeho toho se vyvarovávám. Historicky mám za sebou dvojí setkání ve chvíli, kdy už jsem byl „zakempován“ – jednou s ochranářem, podruhé s myslivcem a pokaždé jsme si jen hezky popovídali.

Leave a Reply to TomášCancel reply