SNT 22. den

Posted on

Noc byla opět překvapivě teplá, i když chvíli ještě výrazně pršelo. Nervozitu ve mně vzbuzoval nedaleký suchý strom, který výrazně vrzal v mírném větru (1-2 Bf). Ráno vycházím podle včerejší domluvy na asfaltovou cestu, právě když přichází Mirek. Mou radost kalí jeho výraz. Přes noc mu natekl jeden kotník a každý krok je pro něj bolestivý. Na krátkém výletě bych mu řekl, ať jede domů, ale po tolika dnech krátce před cílem? Je dospělý a musí vyhodnotit sám míru zranění, zda mu stojí za to jít přes bolest. Svou naději upíráme k lékárně v Brezové pod Bradlom. Nevím, jestli se na mě přenesl jeho stav, ale ani mně se zpočátku nešlape dobře. Jakoby mi ztěžkl batoh, každé stoupání (byť jich moc není) mi připadá těžké. Zřejmě to souvisí s faktem, že jsem si za tři neděle cesty nedal ani půl dne volna.

Navzdory tomu máme docela slušnou rychlost. Je pod mrakem, ale neprší a nemělo by. Záhy začínáme nastoupávát na nejvyšší bod dnešního dne, vrch Bradlo (543 m.n.m.). Stojí na něm významný památník, mohyla generála Milana Rastislava Štefánika. Docházíme k ní v 9:45.

Faktem je, že Cesta hrdinů SNP zde oficiálně končí, ale 99% všech chodců pokračuje jako my dále přes Malé Karpaty na bratislavský Děvín.

Musím uznat, že mohyla je asi nejdůstojnější a nejvkusnější památník, který jsme za celou cestu potkali. A že jich bylo. Je umístěn zde, protože Štefánik se narodil v nedaleké vsi Košariská. I přes relativně brzkou hodinu k ní přichází relativně dost lidí.

Po prohlídce se kousek vracíme k nedaleké boudě pod Bradlom a dáváme si v ní kávu a cheesecake k snídani. Po takové snídani se mi začíná jít výrazně lépe.

Při sestupu na druhé straně lehce scházíme z vyznačené stezky (prý se to stává mnohým) a pomalu se spouštíme po kluzkém povrchu prudkým svahem. V jeho konci nás dobíhá René (53, Malacky), který nás překvapivě osloví jmény. Hovorný René je docela vysportovaný, párkrát absolvoval česko-slovenský závod 1.000 mil na kole, hodně běhá. Sám už se dvakrát o Cestu hrdinů SNP pokusil, ale ani jednou se mu nepodařilo dojít do konce. Tak si alespoň jednou za čas někoho vyhlédne na živém sledováni na cestasnp.sk a kousek ho doprovodí.

V Brezovej pod Bradlom zkoušíme lékárnu, ale ta je žel v dnešní státní svátek uzavřena. Mirek si tedy alespoň stahuje kotník obvazem, bere si ode mne jeden Ibuprofen a pokračujeme ve třech dál. Nastoupáme si po asfaltové cestě na hřeben a pak jdeme po široké lesní cestě, která se jen lehce vlní kultivovaným lesem. Celý den se míjíme s dvěma mladýma holkama z Myjavy, které jdou úsek Myjava – Bratislava, ale nejsou moc komunikativní. Míjíme zříceninu hradu Dobrá Voda a krátce za ní nacházíme uprostřed lesa zanedbaný židovský hřbitov.

Před třetí klesáme do údolí do vsi Dobrá Voda. Zde má René zaparkované auto, loučí se s námi a my zapadneme do místního hostince, v naději na teplý oběd. Žel nevaří. Mají jen utopence a nakládaný sýr. Co se dá dělat. Královský oběd si dáme stejně.

Ještě jednou si mírně nastoupáme, přeskočíme sedlo Mihalinová a v šest nás již na křižovatce se silnicí 51 očekává náš trnavský trail angel Karol (40). Karol se před časem nabídl, zda se nechceme dát před závěrečnou etapou trochu dohromady, ať nepřijdeme do hlavního města Slovenska jako úplní smraďoši. Přece jen tam přicházíme jako reprezentanti Moravy a Čech. Díky naší předchozí prosbě dokonce sehnal pro Mirka Ibalgin gel.

Veze nás k sobě domů do nedaleké Trnavy, kde už nás očekává jeho žena Gaba, horká sprcha, pračka a pekáč s upečeným kuřetem. Po čtení mých předchozích zápisků čekali, že v nás zmizí celé na posezení. Ale jednak se za měsíc na cestě ještě nepodařilo hikers hungeru získat nad námi svou moc, druhak jsme měli za poslední dva dny čtyři hospodská jídla. Takže spořádáme jen půlku. Ale chutnalo nám skvěle. Pak už jen sedíme a povídáme. Především o Karolově čerstvém zápalu pro chození a jeho nelehkých začátcích. Jako bych viděl sám sebe před sedmi lety.

Také nám vypráví, jak za mlada trampoval a že má tramping i na Slovensku docela velkou tradici. Tím tak odpovídá na mou otázku z minulé neděle. Po doprání prádla bere Karol celou várku do ruky a odjíždí za svým bráchou, který má sušičku. Inu anděl. Vrací se v devět a v půl desáté společnost rozpustíme. Gaba a Karol si rozkládají kanape, my máme ustláno v jejich vlastní ložnici. A to nám v průběhu večera říkali něco o tom, že na Slovensku nejsou lidé pohostinní. Houby. Oni dva jsou důkazem o opaku. Usínáme okamžitě, před námi jsou poslední tři dny cesty. Je to jako bychom se chystali na víkendový výšlap.

33 km (celkem 775 km)

One Reply to “SNT 22. den”

  1. Jakube, spomaľ, veď takto nebudem mať o chvíľu čo čítať a už teraz mi je ľúto za týmito tvojimi každodennými zápiskami.
    Počasie sa Vám už skutočne lepší, tak do BA by ste mali doraziť so slnkom v pätách. Držím palce Mirekovi, nech sa mu ten členok skoro zahojí a nech tie posledné km dáte v pohode.

Přidat komentář