SNP 21. den

Posted on

Silný vítr foukal celou noc, naštěstí déšť nepřinesl. I Mirek přečkal do rána v pohodě, aniž by ho někdo rušil.

Vycházíme v 6:45. Prvních pět kilometrů šlapeme asfalt, pak ho vyměníme za lesní cestu s minimálním převýšením. Horší je, že už 10 minut po vyjití začíná pršet. Zatím ne moc, takže se dobře jde a přitom si zvládneme pěkně pokecat. Deště ale přibývá a když docházíme za Studeným vrchem k rozhledně U křížku, je už značně intenzivní. Jsme rádi, že se můžeme schovat v turistickém přístřešku a posnídat.

Snídani protahujeme, dokud se déšť nezmenší na rozumnou míru. Chtě nechtě v něm šlapeme dál. Pro mě je to zde stejné, jako při loňském obcházení České republiky. Už zase šlapu Bílé Karpaty v dešti. Je to vlastně potřetí za poslední čtyři roky.

Přestává nám být do řeči, snažíme se myslet jen na své kroky. Mírovi se žel k bolavé holeni přidala bolest v lýtku. Naštěstí není terén stále nijak složitý. Jen bláta je požehnaně.

Velkou naději upínáme k Holubyho chatě na Velké Javořině. Jen doufám, že nedopadneme jako loni já, kdy jsem přišel hodinu po neplánované zavíračce.

Máme štěstí a v jednu nás vítá chlápek v montérkách, vypadající jako bratr Jana Krause, který o sobě tvrdí, že je údržbář.

Naštěstí ale plní i funkci výčepního, šéfkuchaře, číšníka, a kdo ví, možná i pokojské. Nejprve vypadá jako jeho kolega, který si „otevřel hospodu u silnice na Písek, ale chodili mu tam lidi“. Nakonec se z něj ale vyklube milý a hovorný chlapík. Velkým bonusem k teplému obědu je fakt, že se nám za poplatek 5 € podaří domluvit teplá sprcha. Po těch několika hodinách šlapání dešti (a několika dnech bez pořádného umytí) je to jako dostat se do ráje. Morálka je rázem zpátky na 100%. Horší je, že se od pana domácího dozvídáme, že zítra je na Slovensku státní svátek a že jsou zavřené všechny obchody. Já s tím problém nemám, protože mám jídla dost až do Bratislavy. Ale Mirek počítal, že si zítra ráno dokoupí vše chybějící v Myjavě. Tak ano, zvládli bychom to pouze s mými zásobami. Ale znamenalo by to, že bychom, jak říkala moje babička, „po tenounku kakali“. Zkrátka, rychle padne rozhodnutí natáhnout to dále, než jsme plánovali, a dojít do Myjavy ještě dnes. Vycházíme ve 14:15. Stále prší.

Ne kontinuálně, v přeháňkách, ale i to je značně nepříjemné. Naštěstí vrácená dobrá nálada nás zase rozhovoří, a tak nám to docela rychle utíká. Zpočátku jdeme po státní hranici, ale pak se opět dostáváme, tentokrát už definitivně, na Slovensko.

Poslední kilometry šlapeme asfalt, procházíme předměstí Myjavy, což je za tohoto počasí docela vítané.

V sedm konečně vstupujeme do velkého myjavského supermarketu a situace je zachráněna. Horší je, že Míra teď nemá kde spát. Celkem dlouho není za Myjavou žádný přístřešek, kam by se mohl uklidit na noc. Rozhodne se, že zkusí přespat na autobusové zastávce na kraji města. Je ale ještě světlo a my si myslíme, že po celodenním šlapání v dešti si zasloužíme odměnu: ještě jedno hospodské jídlo. V prvních třech podnicích neuspějeme. Buď mají zavřeno, nebo nevaří. Na poslední pokus nám to ale vyjde a my dnes podruhé usedáme k jídlu, které nám uvařil někdo jiný. Po deváté, už za úplné tmy, vyrážíme na kraj města. Neprší. Jen lehoulince mží. Míra u první autobusové zastávky nepochodí: není u ní žádná stříška. Jde zkusit ještě jednu a já zatím mířím do nedalekého remízku asi kilometr od rozlehlého hřbitova. Než tam dojdu, píše mi Mirek, že napodruhé uspěl. Já sice trochu zápasím, abych našel něco, co připomíná stromy. V remízku jsou spíše vzrostlé keře. Ale nakonec i já ve 22:15 visím. Zase jednou oceňuji, jaký mi hamaka zajišťuje komfort, přestože se nacházím v ne příliš pohostinném prostředí. Večerní rutinu zkracuji na nezbytné minimum. Jakmile zalezu do peří, opět se spustí déšť. Doufejme, že zítra přijde meteorology slibované zlepšení počasí.

42 km (celkem 742 km)

One Reply to “SNP 21. den”

  1. Ahoj Jakube, Bílé Karpaty jsou pro mne synonymem klidu, pohody, krásného počasí a suprovních zážitků. Bydlím kousek odtud a když je v Beskydech hnusně, tak sem jezdíme na kolech, zde bývá zpravidla hezky, ale ne asi pro tebe.
    Při čtení tvého deníku jsem si všiml velmi velké podobnosti s mojí cestou.
    Spal jsem na stejném místě, snídali jsme pod stejným přístřeškem, chodil jsem takřka stejné úseky a tak bych mohl pokračovat dál.
    Cesta je stejná, změřena byla mnohými a mnohokrát, jiné je jen počasí a zážitky, či prožitky na ní, proto nás to tak baví.
    Ještě než napíšeš další den, jsem zvědavý jak jsi sešel z Bradla dolů, já se tam vyválel jako prase, boty mi ujely a já byl celý od bahna, dole jsem se sprchoval pod rýnou u jedné garáže, jo pršelo jak jinak, přitom to šlo po cestě obejít, ale to by nebyl ten zážitek. Já jsem si v této části cesty myslel, že už to mám v kapse, že to bude v podstatě po rovině, jak já se mýlil, Malé Karpaty mne vyškolily jako máloco, určitě se vrátím někdy až opadá listí si projít tz.Štefánikovu magistrálu z Bratislavy na Bradlo.
    I když je venku hnusně, tak přeji aby jsi měl z následujících páru dní radost jak to bude možné.
    Tipuji že to máš tak na 3-4dny max, opatruj sa. Pavel

Přidat komentář