SNP 17. den

Posted on

Poprchává celou noc. Ráno mám pocit, že prostě nevstanu. V duchu poprosím o nějaké znamení, impuls, abych se k tomu donutil. V tu ránu se asi na 30 sekund proderou sluneční paprsky skrz mraky a zasvítí mi do očí. Přestává pršet. Hm, teď už vstát musím. Trochu mě zdrží zašmodrchaný uzel na rainflyi. Trvá mi deset minut ho rozvázat. Pomůžou až zuby. Vycházím v 7:10.

Slunce sice zase hned zmizelo, ale alespoň neprší. Začínám stoupáčkem, takhle na zahřátí je to vlastně příjemný. Pokračuji v „kozí stezce“, podobné té včerejší. Jen je na ní o dost menší převýšení. Snídám po třech kilometrech v turistickém přístřešku v sedle Tunel. A skutečně tu je hřebenem proražený úzký tunel.

Od tunelu jdu po široké cestě, procházím spícím lyžařským střediskem Skalka do rekreačního střediska Krahule.

Z něho šlapu sedm kilometrů asfalt. Cestou navštívím kostel sv. Jana Křtitele, který podle italských geodetů z 19. století stojí v samém středu Evropy.

Když jsem minul střed Evropy loni v Čechách u Dyleňe, vynahrazuji si to tady. Konečně každý evropský stát by si zasloužil mít na svém území střed Evropy. Tady na něj upamatovává i pramen s bizarním památníkem přijetí eura s velikou mincí na vrcholu.

Za vesnicí Kunešov se silnice změní na polňačku a já přecházím rozsáhlou louku. Než ji přejdu, dožene mě první déšť.

Docházím k přístřešku u Medvědího pramene a ve 12:40 si v něm uvařím oběd. Mezitím přestává pršet.

Pokračuji lesem za hlasitého zpěvu. Přece ten pramen nezískal své jméno jen tak.

Ano, přijde mi úchylný, jak si pořád zpívám. Ale jakmile přestanu, vzpomenu si na kamaráda Larry Boye ze CDT. Ten si před rokem takhle šel Yellowstonem, zpíval si, aby na sebe upozornil medvědy, a najednou zapomněl slova písničky. Místo toho, aby pokračoval univerzálním „tralala, lalala“, tak se snažil vzpomenout na text. A vzpomínal a vzpomínal a… Najednou vidí medvědí tlapu, jak dopadá na jeho hrudník. Neměl ani čas sáhnout po protimedvědím pepřáku, který měl za pasem. Naštěstí ten útok přežil. Několik hodin se pak dostával k silnici, aby sehnal odvoz do nemocnice. Když ho sehnal, šest hodin ho v nemocnici dávali dohromady. Dneska už na jizvy balí holky, ale já si tenhle zážitek rád nechám ujít a do omrzení pořvávám: „tralala, lalala…“ Celé setkání Larry Boye s medvědem je popsáno zde: https://www.lbhikes.com/2020/07/grizzly-bear-attack-breakdown.html

Na další nebezpečí mě upozorní cedule s nápisem „Životu nebezpečné. Nevstupuje do prostoru, je-li vlajka na stožáru.“ Nevím, zda to souvisí s pozůstatky historické těžby (značná část okolí je poddolována), nebo se jedná o vojenský prostor. Nicméně v té mlze nevidím žádný stožár, natož vlajku, a tak bezstarostně pokračuji dál.

I dnes potkávám celý den polomy. K mému překvapení jsou velmi čerstvé, většina padlých stromů má ještě zelené listí, či jehličí.

Přecházím další louku v dolině Tomášovie. Na jejím konci mě ve čtyři zastihne další intenzivní déšť. Prší asi 40 minut.

Ono, i když zrovna přímo neprší, tak v průběhu dne často lehce mží. Zem už začíná být vodou nasycena a na cestě je plno velkých kaluží. Zatím je obcházím. Do stádia, kdy chodím skrz ně, jsem se ještě nedostal.

V pět se mi ozývá Mirek, skončili dnes s partičkou v Kremnické Baně. To je asi 16 km za mnou. Mirek se chce zítra trhnout a dát si dlouhý den, alespoň 50 km. To mě nejpozději do dvou dnů dožene.

Já to balím v sedm. Šel bych i dál, ale nechci chodit za tmy. Měl jsem jít raději v červenci, což jsem sice původně plánoval, ale okolnosti rozhodly jinak. Věci jsou tak, jak mají být.

Hamaku stavím kousek za rozcestím u chaty Štyri chotáre. Přichází poslední přeháňka dne, ale to už jsem pěkně v suchu pod stříškou. Vařím večeři a dnes opravdu důkladně mažu rozmáčené nohy. Před devátou mizím v peří.

40 km (celkem 590 km)

5 Replies to “SNP 17. den”

  1. Jakube, držím palce a fandím vám. Já sám loni nezvládl na SNP samotu a po 11 dnech odjel domů (tehdy byla situace jiná, lidé se báli Covidu, byly dny, kdy jsem nepotkal živáčka, celé Poloniny jsem šel bez kontaktu s lidmi).

  2. Tak jsem si přečetl celý ten příběh „Larry Boy & the Bear“. Upřímně … žasnu jak to dobře zvládl. Fyzicky i následně psychicky. Myslím, že je to naprosto skvěle popsané včetně reakcí na různé rádoby chytré rady. Vůbec si nedokážu něco podobného představit, natož to reálně zažít. Skoro bych z této zkušenosti udělal povinnou četbu. Kdo je připraven, může být přesto překvapen. Asi není mnoho lidí (pokud vůbec někdo), kteří jsou schopni takto otevřeně sdílet své zkušenosti s medvědem …
    Díky, Jakube, za link. Je dobře že jsi to sem dal.

  3. Jakube, ty si to počasie veru vychytal 🙁 takto kus nášho krásneho Slovenska uvidíš akurát tak v oblaku. Ale čo sa dá robiť, je tak ako je a ja dúfam, že ti elán vydrźí a že aj počasie sa časom umúdri a vyjde ti v ústrety.

Přidat komentář