SNP 10. den

Posted on

Nakonec jsem se v noci tím absolutním tichem probudil několikrát sám od sebe. Od 6:40 šlapu hřeben. Pozoruji, jak se v údolí převaluje mlha. Podle průvodce a vyprávění absolventů SNP z let minulých to dnes bude velká houpačka a prodírání se přes polomy.

V půl osmé se vyškrábu na vrch Kloptáň (1.153 m.n.m.), kde je dřevěná rozhledna s útulnou v nohách. Na rozhledně je nápis: „Vstup jen na vlastní nebezpečí“. Ale pro jistotu jsou u ní odstraněny žebříky. A i tak je tu hezký výhled po okolí.

U schránky na vrcholovou knihu je jedna hezká drobnost. Je u ní umístěn i malý pulpit, aby se dal snadněji provést zápis.

Líbí se mi tu tak, že tu strávím hodinu snídaní.

Následující vršky (Zbojnická Skála a Jedlovec) poskytují také krásné výhledy do kraje.

Po nich začínám sestupovat do lázní Štos.

Stále kolem roste mnoho hub. Já jsem na ně normálně slepý, ale tady o ně zakopávám přímo uprostřed cesty.

V lázních Štos si dělám naději na další hospodské jídlo. Docházím v 11:15, ale v místní restauraci / kavárně prý vaří až od jedné. Tak dlouho tu rozhodně nechci čekat, tak si dám jen kávu, Kofolu a zákusek. Pozoruji, jak v koších na odpadky řádí za bílého denního světla myši. To mi připomíná vyprávění a zápisy z registrů (konečně i komentářů zde na blogu), jak moc na útulnách myši otravují. O to víc jsem rád, že nejsem závislý na spaní v nich a že mohu díky hamace spát na nocležištích, kam nejsou hlodavci zvyklí chodit hledat potravu.

Znovu začnu nastoupávát, nejprve ke kapli Navštívení Panny Marie, která sice zvenku nevypadá nic moc, ale má velmi hezký interiér.

Už od rána je pod mrakem, teplota 15C°. Ale neprší a dobře se v tom šlape. Navzdory očekávání jdu dlouho po pěkné široké cestě. Převýšení není nijak dramatické a po slibovaných polomech ani vidu.

To se ale změní po obědě, který si dávám ve 14:30 u rozcestníku na Bodovce (1.034 m.n.m.). Cesta se smrskne na úzký trail a já se vyšplhám na vrchol Orlia studnia (1.103 m.n.m.). Dochází i na slibované polomy.

Ale je pravda, že stezka samotná je od nich převážně vyčištěná, takže se ani nijak nezdržím. Dál pokračuji po hřebeni.

Přecházím vrch Zelená Skála (1.040).

Výhledy jsou tradičně fantastické. Ani si nevšinu, že se úzký trail opět změní cestu. Dojde mi to až ve chvíli, kdy za sebou slyším motor auta. Nejprve si myslím, že se mi to zdá, ale je to terénní vůz, ve kterém jede myslivec s dcerou (cca 12 let), rovněž oblečenou do mysliveckého stejnokroje. Zastaví u mě a ptá se, zda jdu „červenou“ a kde se chystám nocovat. Vzápětí dodává, že jede k lovecké chatě pod Pipitkou a jestli jsem plánoval spát tam, abych si našel jiné místo. Ne že by si nepřál, aby tam lidi nocovali, často se k tomuto účelu využívá krytá veranda chaty, ale zrovna dnes tam bude mít hosty a chtějí mít soukromí. Říkám mu, že se tam chystám dojít pouze pro vodu. Popřeje mi šťastnou cestu a mizí v dáli.

Cesta se opět mění v úzký trail a já začínám snad první vážnější stoupání tohoto dne, na horu Pipitka. Stezka až na vrchol samotný nevede, uhýbá nějakých 150 m pod ním, a tak si hodím batoh do trávy a na lehko si nahoru vyběhnu. Cestou dolů se nenapojím na červenou, ale pokračuji níž ke zmíňované lovecké chatě.

Pramen u ní najdu snadno, ale je dost slabý. Kape mi do láhve po kapkách. Trvá mi asi deset minut, než naberu litr a půl.

Napojuji se zpátky na červenou a klesám okolo Malé Pipitky do Úhorninanského sedla.

Trochu mě znervózňujeuje jedna věc. Několik posledních kilometrů nejsou okolo žádné vzrostlé stromy. Jen takoví zakrslíci, nebo suší solitéři. Už jsem se smířil, že budu trávit první noc na karimatce na útulně SNP Úhorná.

Když k ní dojdu, už je v ní zabydlena partička asi čtyř nebo pěti chodců. Někdo z nich dokonce jde celé SNP. Jenže než vůbec stihnu na toto téma zavést hovor, všimnu si, že za zatáčkou je opět les! Úplně oslepen tímto faktem se loučím a šlapu dál. Jsem rozhodnut jít tak dlouho, dokud kolem budou vhodné stromy k zavěšení. Jak se dalo tušit, moc daleko nedojdu. Jen jeden a půl kilometru. Je sedm hodin a že je čas jít spát, mi přišla říct i liška. Zřejmě je zvyklá tu dávat dobrou noc.

Stejně mi chvíli trvá, než najdu dva vhodné stromy. Nakonec ale přeci nacházím docela luxusní flek.

Nemám hlad, a tak večeři odfláknu jen čokoládou a oříšků.

Špatná zpráva je, že už se mi začala trhat síťovina na okrajích bot. Jsem z toho značně rozmrzelý. Začínám litovat, že jsem se k této značce nechal přemluvit. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Musí mi vydržet alespoň do Trenčína, tam by se snad dala sehnat nějaká náhrada.

Kolem není takové tíživé ticho, jako včera večer. Krásně mi tu na dobrou noc vyhrávají cvrčci z okolních luk. Usínám v půl desáté.

35 km (celkem 355 km)

5 Replies to “SNP 10. den”

  1. Super čítanie. Práve vyrážam do lesa, teším sa ešte viac! Ľahký krok a čisté nebo prajem!

  2. Dik za bezva cteni, sleduju uz tvou druhou cestu. Ohledne bot: mel jsem TOPO Terraventure a minuly tyden jsem je odlozil po cca 1500 km..

  3. Ahoj Jakube, teším sa, že si tento rok zavítal k nám na Slovensko a dúfam, že si SNPčku užiješ. Ja si každé ráno užívam tvoje zápisky a moc ďakujem, že takto môžeme SNPčku virtuálne prechádzať s tebou.
    Apropos boty, ja som sa vrátila teraz z pár dňového treku po Tatrách a nové Altry Lone Peak (mid verzia) nevydržali ani prvý deň, začali sa hneď vpredu rozliepať 🙁

  4. Ty výhledy jsou úžasné. Těším se každé ráno s kafem na stole na nový deník! 🙂 Ať zdraví slouží a spoustu bezpečných kilometrů přeji.

  5. Tady vám asi vypadlo slovíčko…“Nemám hlad, a tak večeři odfláknu jen čokoládou a oříšků.“

Leave a Reply to AnonymCancel reply