Hranice ČR 48. den

Noc byla klidná, i když hvězdy jsme neviděli žádné, měsíc je přebil. Zato kolem kroužila spousta světlušek. Bylo to až operetně pohádkové. Ráno vycházíme v 6:50. Začínáme pozvolným stoupáním, po němž za Jiráskovou chatou následuje obdobné klesání. Je jasno, v osm už ukazuje teploměr 19°C. Dnes to bude asi pařák.

V devět docházíme do Náchoda, města Dannyho Smiřického. Také jsou tu na něj náležitě hrdí. Procházíme kolem kavárny Prima sezóna, Dannyho kavárny a na náměstí před kostelem stojí, respektive sedí socha Josefa Škvoreckého.

V cukrárně na náměstí si dáme snídani (hemenex + fantastický zákusky vlastní výroby) a plánujeme trasu. Musíme vzít v potaz nohu, která M stále bolí. Po cestě máme dva záchytné body, odkud může odjet domů o den dříve, než jsme plánovali, kdyby se ukázalo, že to nejde. Každopádně je rozhodnutá to zkusit, bere si dva “vitamíny I” (ibuprofen) a v půl jedenácté vyrážíme dál. Cestou na Pavlišov trháme třešně rostoucí podél silnice. S tím vedrem to nakonec není tak zlé, po obloze se honí mraky, ale nevypadá to, že by nesly déšť. I tak jsme zpocení jak koně.

V Hronově zapadneme do retro baru The Fifties. Já vím, že když jsem v Čechách, měl bych jíst svíčkovou a vepřovou pečeni, ale pro mne už asi navždy zůstane symbolem městského trailového jídla burger, takže to je pro nás jasná obědová volba i dnes. A rozhodně jsme neprohloupili, tyhle burgry patří k těm nejlepším, co jsem u nás jedl.

Koukneme se na rodný dům Aloise Jiráska a pokračujem po červené směr Broumov.

Jako tomu bylo dopoledne, i teď je to série mírného stoupání a klesání.

Už od včerejška řešíme, kudy to vzít dál. Zda před Broumovem odbočit na západ a jít přes Broumovské stěny, nebo Broumovem projít na hranici a vzít to po ní přes Ruprechtický špičák. Před třemi měsíci jsme si to prošli obojí, když jsme si tu dělali víkendový okruh. Nakonec se rozhodujem to nakombinovat. Půjdeme část hřebene Broumovských stěn a pak to stočíme přes Broumov k hranici. Kus si tak zajdeme, ale do cíle už mi stejně zbývá jen něco málo přes 100 km a čas mě nijak netlačí.

Jdeme tedy přes Zlíčkov a Machov (tam se v tom dusnu stavíme na malinovku) k rozcestí U Zabitého, za nímž nás čeká jediný prudší stoupák dne.

Ale i ten trvá jen cca 150 výškových metrů. Dál za rozcestím Machovský kříž začíná samotná hřebenovka. Jdeme kolem Božanovského Špičáku, tam narazíme na cestě na první (živou) zmiji tohohle špacíru. Potkáváme docela dost výletujících rodinek s dětmi. Tou dobou začneme zpomalovat, M ožila zraněná noha a začíná to být čím dál těžší.

Za rozcestím Na Slavným ještě vstoupíme do skalnaté oblasti Broumovských stěn. Pro tentokrát míjíme Kamenné hřiby (minule jsme u nich trávili polední siestu) a brzy si Nad Hájkovou roklí nacházíme místo na spaní.

Je to jedno z nejhezčích nocovišť, nejen tohoto špacíru. K jeho benefitům patří i veliké množství borůvek kolem nás. Ty se nám také postarají o část večeře.

Po dnešním vydatném obědě už je navečer doplní jen sušené maso od Tondy (jeho zásoba mizí raketovou rychlostí) a jablka. Užíváme si dlouhý večer, zakempit dřív než se západem slunce má své kouzlo. Usínáme po desáté.

37 km (celkem 2.069 km)