Hranice ČR 38. den

Posted on

Dnes mě budí nejen ptáci, ale i slunce prosvítající skrz rainfly do mých očí. Vycházím v 6:05.

Dva kilometry na to slavím milník tisící míle své cesty (1.609 km). Zpívám si s Dylanem:

Down the street the dogs are barkin‘
And the day is a-gettin‘ dark
As the night comes in a-fallin‘
The dogs’ll lose their bark
An‘ the silent night will shatter
From the sounds inside my mind
Yes, I’m one too many mornings
And a thousand miles behind

I dneska se mi jde od samého rána moc hezky. Úsek mezi Bílým Křížem a Mosty u Jablunkova patří k tomu nejhezčímu, co jsem zatím na cestě okolo ČR absolvoval. I tady je dost výhledů, stejně jako pramenů, ze kterých mohou pít bez dalšího ošetřování vody.

Jeden je i při poutní kapli Panny Marie Ustavičné Pomoci za Muřinkovým vrchem, kolem které procházím v devět. Hned na to si přeběhnu vrchol Velký Polom (1.067 m.n.m.).

Kousek pod ním přechází úzká lesní pěšina v širokou cestu, míjím těžaře zpracovávající dřevo, několik horských chat a lyžařských vleků, a pak znovu sestupuji po úzké stezce do Mostu u Jablunkova. Začínám potkávat první výletníky. Pak zástupy výletníků. Drmolím o překot své “Dobrýdenahoj!” Držím si příjemné tempo, díky brzkému startu mám dnes ujito ten to ten.

V Mostech si dokoupím potraviny a obědvám v motorestu. Fascinovaně přitom naslouchám místnímu gorolskému dialektu. Není to ani čeština, ani polština. Je to svébytný jazyk, ve kterém jsou slyšet vlivy všech uvedených, k tomu i němčiny, slovenštiny a dokonce jidiš. Místní ho označují prostě “Po našymu”. Baví mě, že něco takového v dnešním globalizovaném světě ještě žije v běžné mluvě, ne jen v knihách folkloristů.

Po dvanácté pokračuji dál, zase si něco nastoupám. Slunce pěkně připaluje (23°C), dochází na opalovací krém a solární nabíječku. Už jsem měl dojem, že je nesu jen jako mrtvou váhu v batohu.

U Girové scházím z červené značky po zelené na silnici směr Hrčava. Cestou pozoruji, jak v neprostupném terénu stahují klády pokácených stromů postaru, koňmo. Chci si to zkrátit neznačenou lesní cestou, jenže to je problém. Cesty neodpovídají tomu, jak jsou zakreslené v mapě. Jsou totálně rozježděné těžařskou technikou. Za chvíli se ta, kterou jdu, mění v potok. Nejde se tomu vyhnout, a tak zkrátka, jako už tolikrát, kráčím středem. Co je mokré, uschne. Najednou cesta končí a je to už jen potok. Podél něj se dostanu zpátky na silnici a za chvíli jsem už v Hrčavě, ze které to jsou už jen dva kilometry k poslednímu trojmezí mé cesty, hranici České republiky, Slovenské republiky a Polska. Jsem tam ve tři.

Vracím se okruhem zpět do Hrčavy. Jsem celý upražený od slunce, takže si v hospodě dávám ultimátní hikerskou dvojkombinaci: pivo a zmrzlinu. Zamířím po žluté na sever a po dalších pěti kilometrech docházím na poslední mezní bod republiky, na ten nejvíc na východ.

Kousek se vrátím stejnou cestou a pokračuji na Bukovec. Těsně před ním odbočím k Bystrému potoku a jdu úzkým údolím podél polské hranice na sever.

Na konci cesty překročím potok, ale to už mi úzkou pěšinou přichází vstříc můj dnešní trail angel. Je to nefalšovaný hikertrash. Fullmoon (aka Pavel, 49, Brno) absolvoval Pacifickou hřebenovku v loňském roce, narozdíl ode mě SOBO – ze severu na jih. Před šestou docházíme do jeho chalupy na samotě Bystrý. Je na mě dobře připraven, sám moc dobře ví, co člověk na trailu potřebuje. Mizím ve sprše, v lavoru si přeperu prádlo, rozvěsím ho kolem rozpálených kamen a už usedáme k nejlepším buřtům na pivu, které jsem kdy jedl. Pak dochází na chleba se sýrem a fantastickou bábovku od Foolmoonovi manželky. Jsem neustále pobízen k dalšímu jídlu, Fullmoon má v čerstvé paměti, jak vypadá chodecký hlad.

Téma k hovoru je jasné. Přestože jít ze severu na jih je dost jiná (náročnější) zkušenost, máme spoustu podobných zážitků. Zas je to ten známý pocit, jako bych se bavil s někým, koho léta znám. Nejdůležitější část hovoru se točí kolem toho, jak nám tenhle trail obrátil život vzhůru nohama, že už nikdy nebudeme vnímat věci jako předtím. A že je nemožné to vysvětlit někomu, kdo to nezažil. Chtělo by se nám povídat dlouho, ale půl hodiny po hikerské půlnoci (21:30) si disciplinovaně přejeme dobrou noc.

43 km (celkem 1.649 km)

2 Replies to “Hranice ČR 38. den”

  1. Objevila jsem tyto zapisky z nové cesty dnes a hned jsem se začetla. A proč? Zítra začínám na trojmezí u Hrčavy a jdu. Kam dojdu, nevím, mám jen 14 dní. Ale postupně tu ČR taky obejdu. Takže tady čerpám dojmy z míst, kde budu za chvíli.

Leave a Reply to HanaCancel reply