Hranice ČR 32. den

Posted on

K mé nemalé radosti ani dnes v noci očekávaný déšť nedorazil. Noc byla zase o něco teplejší, ráno teploměr ukazoval 17°C. Okamžitě na mě začínají útočit komáři, ale jakmile vyjdu, už o nich nevím. V 6:35 stojím na hrázi. Dnes to bude trochu jednotvárné. Plánuji po jejím vrcholu ujít podél řeky Moravy 24 km. Ale to zas není taková vzdálenost, aby se mi to zajedlo, jako cesta podél skotských kanálů v roce 2017.

Pohled na řeku a její okolí je milý, cesta měkká a v podmračeném počasí se mi hezky šlape. Slovenský břeh lemují desítky rybářských chatek a boud rozmanitých tvarů. Na našem břehu nic.

Po hodině a půl docházím k ojedinělému přístřešku, kde posnídám. Před desátou začíná poprchávat. Podcházím dálnici D2, jejíž hukot mě ještě dlouho potom provází. Horší je, že cesta po hrázi se mění na staveniště, zřejmě tu budou pokládat asfalt. Na jednu stranu jsem rád, že tam ještě není, na stranu druhou mám nohy brzo obalené blátem. Představuji si, že takhle těžké boty má každý den ten, kdo nosí místo bot na běhání bytelné pohory.

No nakonec docela s povděkem kvituju, a nerad to přiznávám, když se po deseti kilometrech dostanu do míst, kde už je pokládka asfaltu hotová. Baví mě sledovat proměnu okolní krajiny, každá drobná změna je tu patrná. Občas si zamáváme s rybáři sedícími na levém břehu řeky.

V půl jedné, když už jsem nedaleko Mikulčic, využívám času a udělám si menší zacházku. Dnes mám totiž pevně stanovený cíl a už v něm skoro jsem. Zajdu si proto na slovenskou stranu podívat se ke Kopčanům (pravděpodobné rodiště T. G. Masaryka) na kostel sv. Markéty Antiochijské z devátého století. Je to jediná zachovaná dodnes stojící stavba z období Velké Moravy.

Na to po návratu na pravý břeh plynule navážu návštěvou archeoparku slovanského hradiště v Mikulčicích a zúčastním se komentované prohlídky.

Už jsem tu před nedávnem byl, ale rád si to procházím znovu. Je to stejné, jako když stále dokola poslouchám rozhlasový seriál Toulky českou minulostí.

Tady je to o to silnější vědomím, že skutečně zde bylo centrum mocné říše a všeho zde vystaveného se naši předci dotýkali. Po zádech mi běhá mráz.

Po prohlídce už mi zbývá jen dojít do 6 km vzdálené Lužice, de facto předměstí Hodonína. Jsem tam před čtvrtou. Stihnu si nakoupit, zajít do hospody na večeři a už se mi ozývá Jirka K. (56), že je doma. Jirka se mi před pár dny nabídl, jestli se u něj nechci před vstupem do Bílých Karpat dát trochu do pořádku. Stává se tak mým dalším osobním trail angelem. Dorážím k němu, vrhám se pod sprchu, pereme prádlo (od Cínovce nevidělo pračku, jen dvě umyvadla a několik potoků) a povídáme si.

Dokázali bychom si povídat dlouho, ale moje biologické hodiny před devátou jasně zahlásí, že už mám hikerskou půlnoc, a tak s povděkem přijímám nabídnuté kanape. Zítra mi končí jihomoravská etapa a já se vracím do hor. Co na tom, že meteorologové opět hlásí celodenní silný déšť. Usínám s přesvědčením, že Bílé Karpaty si užiju tak jako tak.

41 km (celkem 1.393 km)

7 Replies to “Hranice ČR 32. den”

  1. Bílé Karpaty se ti budou líbit, nechodí tam nikdo ani v sezóně za pěkného počasí, natož teď…jen pozor na bohyně!

  2. Ahoj Jakube, mám dvoje Altry lone peak 3.0, ale oboje už dosluhuji. Mohl bys shrnout pak tvé pocity z těch 4.5? Mockrát děkuji. A ať se Ti Karpaty líbí…

    1. Ahoj Přemku. Po necelém týdnu na nohou v nenáročné terénu je brzo na hodnocení. Musím říct, že každé změny v modelové řadě se vždy bojím. Ale každopádně od prvního okamžiku jsem si všiml užší a celkově sevřenější paty. Ze začátku to byl nezvyk, ale pak jsem zaznamenal, že bota mi lépe sedí, nemám z ní pocit, že mám na nohách bačkůrku, jako u předchozích modelû (to jsem měl spíš za pozitivum). Na traily nosím boty o číslo větší, v tomto případě to považuji za nutnost. Ostatní klíčové vlastnosti: zero drop, dobrá prodyšnost, široká špička a její bytelnější obšívka zůstaly zachovány. Přijde mi, že je o něco bytelnější. Ale tohle je zatím dojmologie. Zevrubněji ohodnotím po první tisícovce kilometrů.

      1. Ahoj,

        moc děkuji za rychlo odpověď. Ta bota jako bačkora, to je přesný, když jsem si pořídil první pár, přesně tohle se mi na tom líbilo a druhý pár jsem si také pořídil o číslo větší. Budu se těšit na další recenzi. Jen se ještě zeptám, kde se Ti podařilo sehnat ten pár 3.0? Já jsem hledal po všech čertech a nikde už ty staré modely nejsou….

  3. Ahoj, parada, ze si si odbehol k nam na druhu stranu omrknut kostolik v Kopcanoch. My sme ho objavili len nedavno vdaka korone a boli sme z neho paf.

Přidat komentář