Hranice ČR 25. den

Posted on

Dnes mám v plánu své druhé NERO, krátký odpočinkový den. Vycházím v 6:30, nebe je kol dokola modré, teplota 13°C. Mám to jen kousek do Benešova pod Černou. Tam už třetí den za sebou snídám čerstvé pečivo nakoupené v místním krámě. Chodit civilizací má své výhody.

Pak už mizím do lesa, dnes mne moc asfaltu nečeká.

Novohradské hory se mi ukazují v plné parádě. Vybíhám z kopce na kopec, nic prudkého, příjemná cesta, okolo skalky, kromě zveře nikoho nepotkávám. Zaječí vrch, Cikánaký vrch, Kuní hora… Že mám ten odpočinkový den, tak se v deset na chvíli natáhnu a dám si dvacetiminutového šlofíka.

Na Kraví hoře vylezu na rozhlednu, která se pode mnou sice nepříjemně hejbe, ale ze které vidím výborně celé Novohradské hory, šumavské kopce i chladící věže temelínské elektrárny. Za dobré viditelnosti jsou odtud prý vidět i Alpy.

Scházím do Dobré Vody. Prohlídnu si místní poutní kostel Panny Marie Těšitelky alias jihočeské Lurdy. Ochutnám vodu, která zde vyvěrá, ale kolena bolí pořád stejně.

Pokračuji loukou do Horní Stropnice. Tady jsem počítal s obědem, je už jedna pryč. Hospoda je sice otevřená, ale na tabuli mě vítá velký nápis “Dnes nevaříme”. Oběd se odkládá. Odbudu se svačinou ve stínu kostela a šlapu dál na Nové Hrady.

Nejprve kousek po silnici, kde je nepříjemně velký provoz, stezkou mezi poli a za tvrzí Cunkštejn romantickým krajinným parkem Terčino údolí podél řeky Stropnice.

A můžu být rád, že v Horní Stropnici nevařili, protože takového králíka na černo, jakého jsem si dal v půli cesty v Tereziiných lázničkách, bych tam asi těžko dostal. Mám odpočinkový den, tak se rozmazluju, no.

V cíli jsem ve čtvrt na čtyři. Na dnešní noc máme dohodnutý nocleh v penzionu Pod hradem. Máme, protože dnes sem za mnou přijíždí M, která se o víkendu ke mně přidá. Rychle si v umyvadle přemáchnu nejnutnější, proskočím sprchou a běžím M naproti k autobusu.

Z domova mi veze i trochu lepšího jídla na cestu. Jako instantní polívky, co člověk koupí cestou, se jíst dají, ale takové Kuře Korma od TravelLunche nebo jejich Boloňské špagety, to je jiná liga. Taky veze pár doplňků do výbavy, které mi chybí. Zkrátka, když si hodím na záda její batoh, ten váhový rozdíl cítím, i když se samotná M umí zabalit pěkně nalehko. Restaurace v penzionu je ještě mimo provoz, tak si jdeme sednout na večeři na náměstí. Ochutnáváme mj. i třeboňskou specialitu: kapří hranolky.

Po návratu na penzion ještě dlouho sedíme na dvorku nad naší oblíbenou IPOU, kterou M přivezla. Musíme přece něco s tou váhou jejího batohu udělat.

Přestože nás zítra čeká pozdní start (máme tu domluvenou snídani a ta je od osmi), v půl desáté jdeme spát. Zvyk je zvyk a já už zíval na celé kolo. Usínám, jen co se má hlava dotkne polštáře.

25 km (celkem 1.066 km)

2 Replies to “Hranice ČR 25. den”

Leave a Reply to Michala KadlecováCancel reply