Hranice ČR 22. den

Posted on

Po dlouhé době proběhla noc bez deště (drobné mrholení nepočítám). V 6:15 začínám nastoupávat stezkou částečně proměněnou v potok. Po 700 metrech se dostávám do mraku. V sedm přechází mrholení ve vytrvalý déšť, který postupně sílí. Tuhle stezku znám, mám ji moc rád, šel jsem ji několikrát, ale nikdy ne za takového počasí. Na Třístoličník (1.302m.n.m.) vylézám krátce po sedmé. Není důvod se tu zdržovat, chata nahoře je ještě zavřená. A kdyby nebyla, stejně bych do ní nemohl. Je na německé straně. Současné nařízení vlády mi sice umožňuje legálně navštívit krátkodobě Německo, ale není to reciproční, německá vláda to zatím nepovoluje.

Pokračuji po hřebeni na Trojmeznou (1.361 m.n.m.), u níž se na chvíli schovám pod převisem, tak na jednu tatranku, bez pohybu se do mě dává zima a na vytažení péřovky je pod ním moc vlhko.

O 700 metrů dál je Trojmezí, geografický bod, kde se stýká Česká Republika, Německo a Rakousko. Normálně bych tu chvíli poseděl, ale teď mažu dál.

Kdykoli mám v tom nečase chuť začít pyskovat, představím si, co jinýho bych asi teď dělal. Válel se doma na gauči a civěl na seriály? Tohle je tisíckrát lepší! A zase mám na tváři rohlík od ucha k uchu. V devět dorážím na nejvyšší vrchol Šumavy, na Plechý (1.379 m.n.m.). Bývá tu hezký výhled. Dnes mám smůlu.

Sestup je dost ostrý, velké mokré kameny hrozí uklouznutím. Ještě mám v živé paměti, jak jsme loni vyrazili s M na slovenskou Cestu hrdinů SNP a já pátý den při sestupu uklouzl na mokrém povrchu a rozsekl si o kámen loket. Nejenže špacír skončil dřív, než pořádně začal, ale byl jsem pak dvě neděle na antibiotikách a na podzim jsem musel na operační zákrok. (Tímto děkuji paní doktorce Lence J. z ÚVN ve Střešovicích za skvělou péči, od prvního přijetí na pohotovosti, až po práci s kudlou). Takže sestupuji opravdu opatrně, cupitám jako baletka.

Po 900 metrech odbočím z hřebene (opouštím červenou značku, pokračuji po žluté), protože o kus dál je zase sezónní uzávěra. Terén i spád sestupu se zmírní, dostávám se mezi stromy.

V deset konečně docházím k turistickému přístřešku u nouzového nocoviště Pod Plešským jezerem. Dávám si opožděnou snídani a alespoň na chvíli si navlékám suché ponožky. Přitom se rozkramařím po celém celkem velkém přístřešku. Za chvíli z opačného směru doráží velká parta z horolezeckého oddílu Squadráti, a tak si zase sklízím, abychom se vešli. Když se obě naše skupiny (jejich asi dvanáctičlenná a moje stále jednočlenná) občerství, pokračujeme dál každý svým směrem. Já se dostal na asfalt, a tak můžu zase trochu kopnout do vrtule.

Docházím ke Schwarzenberskému kanálu a následujících 12 km šlapu podél něj.

Doufal jsem v otevřenou hospodu v Zadní Zvonkové, ale mám smůlu. Musím se spokojit s krytou terasou kůlny mezi hřbitovem a muzeem a ešusem nudlové polévky.

Dál stojím před rozhodnutím, zda pokračovat po značce po silnici, nebo cyklostezkou. Volím druhou možnost, i když to znamená hodně bláta a kaluží. Asfaltu si ještě užiju dost. Po chvíli přestanu vodu řešit a jdu, jako správný hiker trash, skrz. Mokro nevadí, důležité je zachovat si tepelný komfort a to se mi zatím daří.

Po 4,5 km se vracím na značku a to už jsem u vodní nádrže Lipno, jejíž Rakouskou zátoku po čase překračuji.

Jdu chvíli silnicí, sám od sebe mi zastavuje ochotný řidič, že mne v tomto nečase popoveze. Je to sice lákavé, ale v mých očích by to bylo podvádění, tak s díky odmítnu. Déšť chvílemi slábne, pak zase zesiluje, prší však stále.

Za zvuku zvonů oznamujících šestou hodinu docházím do Svatého Tomáše a v něm i k vytoužené hospodě. Po večeři mě tu laskavě nechávají ještě chvíli vyhnívat a sušit se, přestože jsem jediný host.

Zvedám se za hodinu, zajdu se podívat na Vítkův kámen (1.035 m.n.m.) na zříceninu Vítkova hrádku.

Pak už se jen trochu odpíchnu od Svatého Tomáše, abych nebyl na ráně, a mizím v lesním porostu připravit si nocleh. Pochvaluji si, že navzdory vytrvalému dešti zůstalo vše v batohu krásně suché, a tak se v devět ukládám ke spokojenému spánku.

43 km (celkem 948 km)

5 Replies to “Hranice ČR 22. den”

  1. Na Třístoličníku jsem byl asi před pěti lety v zimě a velmi živě si to pamatuji. Tenkrát jsme ale šli z německé strany krpálem nahoru po dvoumetrových závějích a litovali jsme, že nemáme sněžnice. Je to ale krása, vidět po dlouhé době zase známá místa. Šťastnou cestu!

  2. Milý Jakube, rádo se stalo! 🙂 Denně čtu Vaše příspěvky, cestuji v duchu s Vámi a moc Vám fandím! Opatrujte se!

  3. Jakube, myslím na tebe, jak se ti v tom dešti šlape. Přeju, ať ve zdraví dorazíš do cíle, a těším se na další deníkový záznam.

  4. Na Šumavu mám jen ty nejlepší vzpomínky a vždy se do ní rád vracím. Přeji hodně zdaru do dalších dní…Co mě na jihu ještě očarovalo, byly Novohradské hory a zvon setkávání…

  5. Ahoj Jakube, lehký krok na tvých cestách přeju za celé Squadráty. Setkání s tebou ( byť krátké ) bylo hodně inspirativní a od té doby čtu tvůj peckovní blog. Cestě zdar. Jarda Dobrota

Leave a Reply to Michael K.Cancel reply