Hranice ČR 21. den

Posted on

Vyspán do růžova si ještě na chatě udělám snídani a v půl sedmé už spokojeně vyšlapuji podél Modravského potoka. Voda v něm je pěkně kalná, nejspíš díky vydatnému dešti.

Je pod mrakem, Ale na déšť to nevypadá. Jde se v tom výborně. Ve třičtvrtě na osm se dokonce na chvíli probojuje mezi mraky slunce.

Po půl deváté si smočím ruce v prameni Vltavy, chvíli u něj posedím a povídám si při tom s ranním cyklistou (65) o různých přístupech ke správě lesní kultury na Šumavě. Je zastáncem aktivnějšího způsobu zasahování člověka do celého procesu (vytěžování, sadba). Já byl ve světě naopak svědkem, že když se do toho přírodě moc nezasahuje, většinou si poradí lépe.

Cestou dál se obloha zase zatáhne víc, teplota klesne o pět stupňů. U Bučiny (což je mj. nejvýše položená obec v ČR – 1.200 m.n.m.) uhýbám farmářům ženoucím stádo krav na pastvu.

O pár metrů dál koukám na memento nedávné minulosti, zachovalou část plotu z ostnatého drátu, který procházel celou hranicí se západním světem, včetně strážní věže.

Tuhle temnou připomínku ještě umocní o tři kilometry dál na Knížecích Pláních další ruina kostela a hřbitov, kde z hrobů pouráželi kříže.

To co následuje za Knížecími Pláněmi mě vysloveně nadchne. Jestli jsem měl dosud pocit, že procházím Šumavou turistickou, tak teď jdu Šumavou zapomenutou. Louky, pastviny, staré lesní cesty. Tají se mi z toho dech. Jen ty tabule s údaji o zaniklých osadách i s dobovými fotografiemi stylizované do rozevřené knihy mi neustále připomínají jizvu v téhle krásné krajině.

Přes obědovou pauzu na Žďárku dělám experiment se solární nabíječkou. Zkouším o kolik mi dobije telefon v tomhle podmračeném počasí. Za slunného dne zvládá 20%-25%. Teď 3%. Evidentně nemá cenu ani nést ji připevněnou na batohu a průběžně dobíjet power banku, jako to obyčejně dělávám.

Od 12:45 začíná mrholit. U Strážného si prohlížím nouzové nocoviště. Ohrádka, kde člověk může legálně mezi 18:00 a 9:00, přenocovat. Takových míst je na Šumavě sedm. Na jednu stranu je to skvělá idea a vstřícný krok k lidem, kteří si chtějí přejít Šumavu s batohem na zádech. Na stranu druhou ta forma a kapacita… V létě bývají hodně přecpaná, o nějakém pocitu souznění s přírodou nemůže být moc řeč. Úplně chápu, že je tu nutná určitá forma regulace, ne každý se umí v přírodě chovat. Dodržovat principy Leave No Trace chcete-li. Ale když to srovnám s kempovišti a systémy, které znám z národních parků v USA… Proč to tam může fungovat a u nás ne? A přitom se pyšníme, jaký jsme národ trampů a zálesáků.

Za Dolním Cazovem procházím místy, kudy v padesátých letech převáděl do svobodného světa nejznámější český převaděč – Král Šumavy – Josef Hasil. Nedá mi to a zajdu se podívat na pomníček jeho bratra Bohumila, který zde byl 13.9.1950 smrtelně postřelen, když oba padli do léčky. Chvilku u něj mlčky postojím. Nejde mi na rozum, že dodnes se u nás najde dost lidí trpících sentimentem po době, kdy jsme tu byli drženi za ostnatým drátem a ti, kteří se snažili dostat na svobodu, byli stříleni. O to víc si uvědomuji ten rozdíl s dneškem, když o půl hodiny později přátelsky mávám na pozdrav projíždějícímu policejnímu autu, ze kterého nemusím mít strach.

V 16:00 přechází mrholení v intenzivní déšť. Schovávám se do přístřešku u Krásné Hory a dávám mu chvilku, jestli se přežene. Čas vyplňuji dopisováním deníku. Za 50 minut déšť ustává, už zase jen mrholí a já šlapu dál.

Za železniční zastávkou v Novém Údolí přicházím k hospodě v 17:45, přesně čtvrt hodiny před zavíračkou, ale večeři mi ještě dají.

Hodinu na to si prohlížím Schwarzenberský plavební kanál, jednu z mála zachovalých technických památek na Šumavě. Od roku 1823 jím bylo splavováno dřevo do Vídně. Za sto let to bylo téměř 8 milionů kubíků dřeva.

Kilometr a půl za ním si nacházím místo k noclehu.

Už jsem se docela naučil ten nový způsob věšení hamaky. Jen místo klacku vkládám do uzlu na kotvícím popruhu stanový kolík. Ráno se jednoduše vytáhne a uzel je pryč.

Dnešek mě hodně bavil. Usínám v devět.

46 km (celkem 905 km)

8 Replies to “Hranice ČR 21. den”

  1. Jakube, moc děkuji, že na svých cestách stale nacházíte čas na psaní. Tyto dny přičítám s ještě větším nadšením, protože poprvé za ty roky čtení vašeho blogu a knih čtu o místech, kudy každý rok taky procházím. Moc ráda jsem si s vámi připomněla místa mezi Bučinou a Žďárkem, jsou opravdu dechberoucí. Zvlášť osamocenému člověku se tam v tom tichu podlomí kolena. Přeji spoustu dalších štastných kilometrů a ať vás cesta stále baví 🙂

  2. Šumavu jsem přecházel s ženou cca před 13ti lety… Náš domácí rajón jsou Beskydy těším se až budeš procházet jimi… Jen se bojím že při tvé neskutečné rychlosti to budou dva blogy a nazdar… Nu což… Tvůj deník se čte sám… Díky moc, a lehký krok… 🙂

  3. Ahoj Jakube, šli jsme loni touhle dobou stejnou trasu Šumavou opačným směrem s přítelem Bavorákem. Procházet si ta místa zaniklých obcí, to bylo teda silné kafe pro oba dva, dost nás to vzalo. Krajina nádherná a minulost, že se ti ježí všechny chlupy. Pokřtila jsem si to pak na Camino česko-německého přátelství.
    Ať ti to šlape a potkáváš jen samé veselé Hraničáře-Chodce z obou stran čáry, která už zas, chválabohu, neexistuje.

  4. Nádherné fotky, moc povedené kontrasty. Ať vám to šlape! (I když vám to rozhodně říkat nemusím. )

  5. Rarorí rarorej! Ledňáci zdraví Roháče z Lipenské přehrady. Pokud oblačnost dovolí, zřejmě nás uvidíš z Plechyho jako jedinou jachtu na vodě 🙂
    Přejeme mnoho šťastných kilometrů

    Krí Krí Krí

    1. Krí krí krá krá krů krů! Roháč zdraví Ledňáčky. Na Plechým byla mlha, déšť, že nebylo vidět na pět metrů, ale po zbytek dne budu podél Lipenské nádrže procházet, tak budu na každou plachetku freneneticky mávat. Drápy a zobákem: Krí Krí Krí!!

  6. Ahoj Jakube, četl jsem vaše knihy. V posledních dnech se mi honí hlavou, že v našich končinách s tolika turistickými cestami, by bylo fajn mít jednu dálkovou trasu, vybral jsem E3. Jdu koukat, zda to někdo chodí z Pomezí do Harrachova. A najdu vás, jak si to strekujete kolem naší vlasti 🙂 Fajn den přeju.

  7. Jakube, z Vašich zápisků a popisů cesty zjišťuji, že jste nejenom fyzicky zdatný a schopný, ale i velmi morálně silný a správný člověk.

    Kéž by takových bylo víc. Dáváte mi naději.
    Ať se Vám vše špatné vyhýbá a dobro Vás provází na cestě po hranici i životem.

    Z.

Napsat komentář k Tvrdas Zrušit odpověď na komentář