Hranice ČR 20. den

Posted on

Celou noc se nade mnou honí jedna přeháňka za druhou. Když chci ráno v 5:20 vstát, zrovna leje dost intenzivně, tak se jen otočím na druhý bok a spím dál. O 20 minut později už neprší, rychle balím a v 6:30 šlapu. Skrz stromy pozoruju oblačnost halící okolní kopce a mlhu válející se v údolí.

V jednom potoce si přemáchnu ponožky, přestože vím, že dnes pravděpodobně nebudou mít šanci uschnout. Ale raději si je budu ráno oblékat mokré a čisté ponožky, než polosuché a špinavé.

Před osmou docházím k jezeru Laka, usedám na břehu, snídám, piju kafe, poslouchám ptačí koncert, pozoruji zrcadlovou hladinu za bezvětří a vůbec si užívám tu dokonalou chvíli.

Dál nemohu pokračovat po červené značce přímo na Prášily. Z důvodu hnízdění tetřeva je tato oblast sezónně uzavřena, a tak to beru uctivým obloukem přes Hůrku a Vysoké Lávky. Na Hůrce nacházím další základy kostela zaniklé sklářské obce s obnovenou kaplí.

Jinak si tenhle úsek moc užívám. Na Šumavě si vždy vzpomenu na slova pana doktora z filmu Vesničko má středisková řečená ústy Rudolfa Hrušínského: “Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle tě dojme.”

V Prášilech jsem v 10:45. Povinně tu musím navštívit svou oblíbenou cukrárnu a dát si cheese cake. A protože mezi tím otevřeli protější hospodu, sfouknu i brzký oběd.

S nedělním obědem v břiše nasazuji velmi volné procházkové tempo po červené, směr Poledník. Dnes to na “marathon day” kilometráž nevypadá. Vzpomínám si, jak jsem se nedaleko odtud v zimě před čtyřmi lety probudil v hamace totálně zaváté sněhem. Dnes mám zatím s počasím štěstí. Oblačnost je vysoká, teplota 16°C a od rána nezapršelo. V jednu jsem u Prášilského jezera.

O hodinu později vstupuji při stoupání na Poledník do mraku. Lehce mží.

Na vrcholku samém (1.315 m.n.m.) není skrz mlíko vidět na špičku rozhledny. Stejně bych na ni nemohl, je v současné době pro špatný technický stav mimo provoz.

Cesta přes Javoří slať je opět uzavřena, beru to přes Bavorskou cestu a Javoří pilu. Cestou mne chytne jedna intenzivní přeháňka. Náramně si užiju úseku mezi slaťemi podél Roklanského potoka.

Před šestou jsem na Modravě. Chvíli přemýšlím, jak dál. Z domova mi přišlo varování před bouřkami, respektive:

Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) v neděli rozšířil výstrahu před bouřkami a zvýšil stupeň varování před jejich nebezpečností. V některých krajích ve východní polovině republiky budou bouřky velmi silné a může během nich napršet až 55 milimetrů srážek. Hrozí rovněž přívalové srážky a krupobití. […] Platí pro část Jihočeského, Královéhradeckého i většinu Pardubického kraje. Rovněž pro všechny kraje na Moravě a ve Slezsku.”

No tak nejsem na východě, ale že zas bude pršet, je jasné. Ale hlavně už jsem deset dní neviděl sprchu, část oblečení by potřebovalo lepší péči než jen přemáchnutí v potoce a moje power banka je vybitá bez vidiny dobití sluncem v několika příštích dnech. Zkrátka si v místním pivovaru dohaduji nocleh. Ne přímo v tamní hotelové části, ale v penzionu, který spravují. Je to dost spartanské, bývalá podniková chata, ale je to za příznivou cenu a nabízí mi vše, co potřebuji. Když si tam hážu věci, v nebi zase otevírají kohouty naplno. Dám si jen dobíjet a sušit co je třeba a vracím se do pivovaru na večeři. Povídám si při tom s Dominikou a Terezou (28, Praha), které jsou na přechodu Šumavy. Každá se vláčí s 25 kg těžkým batohem. Mají můj obdiv, to už bych dnes nezvládl.

Nezdržím se dlouho, jdu zpátky na ubytovnu, pardon, penzion. Ve společné koupelně si dávám vysněnou sprchu a v umyvadle mýdlem přepírám nejšpinavější kusy oblečení. Snad do rána na topení uschnou. Ještě rychle volám domů a v deset prvně po dvaceti dnech usínám pod peřinou.

36 km (celkem 859 km)

3 Replies to “Hranice ČR 20. den”

  1. Krásné záběry divočiny, skoro jako na PCT v Oregonu! Přeju lehké kroky a co nejméně agresivních komárů 😉

  2. Díky za snímky důvěrně známých míst! Ať je lepší počasí a ať to dobře šlape dál 🙂

  3. Šumava je krásná a Hůrka je moje srdcovka…. přeji lepší počasí a ať ti to šlape

Napsat komentář k Jiri Kadlec Zrušit odpověď na komentář