S krátkými přestávkami prší celou noc. Vstáváme v šest a o 35 minut později šlapeme. Scházíme do Capartic, kde se uchýlíme na snídani do ruiny bývalého stánku s občerstvením. Právě včas, přichází další nápor intezivního deště.
Než dojíme, déšť poleví. Pokračujeme kolem Čerchova. Původní plán byl si tenhle vrch vyšlápnout, ale v téhle mlze a dešti to ztrácí význam. Škoda, v půl desáté přestává pršet a vysvitne slunce. Přes Českou Kubici docházíme na Starou Huť, kde ještě nahlédneme do zaplavené štoly.
A tady se naše kroky rozdělují. Tom zamíří k Domažlicím na vlak domů a mě čeká dokončit to, co už Tomáš ušel loni. Podle mých odhadů mám v nohách jednu třetinu a dvakrát tolik zábavy před sebou.
V půl dvanácté za mnou zase šedne nebe, a tak rychle rozkládám věci k dosušení na klády složené u cesty a vařím si polévku. Tom mi přenechal polévkové kapání “smažený hrášek”, které nejen zvýrazní chuť, ale především značně zvedne energetickou hodnotu jídla. Pak mi dojde, že mám ještě dva řízky od Maji ze včerejška. Z prostého oběda je rázem královská hostina.
Před Filipovou Horou se trochu motám – dřevaři tu spolu se stromy vytěžili i značení. Cesta je rozježděna těžkou technikou, špatně se v tom orientuje.
Intenzivní těžba probíhá i dál, potkávám několik těžařských harvesterů.
Ve dvě opět začne pršet a konzistentní déšť mi vydrží celé odpoledne. Procházím Filipovu Horu, Brůdeček, Mlýnek. Teď jdu převážně otevřenou krajinou a po asfaltu. Na kopci za Hájkem si v altánu u kostela sv. Anny na chvíli odpočinu a povídám si tam s mladou rodinou na deštivé procházce.
Na vrchu Ráj si na tabuli prohlížím, co bych viděl, kdybych viděl. Chodsko mi ukazuje svou méně vlídnou tvář.
V šest hodin konečně přestává pršet. Ve vsi Chodská Lhota mne bodře zdraví pan Jaroslav (75) a vyptává se, kam mířím. Pak nad tím jen kroutí hlavou. Za deset minut mne dojíždí na kole, vyptává se na podrobnosti a na oplátku mi vypráví, jak sám zamlada projezdil tuhle zemi na kole. Říkám mu, že potřebuji dojít k potoku, abych si nafiltroval vodu, načež on hned zvoní u nedalekého domku a jeho kamarád mi plní láhev. Loučíme se s tím, že si určitě chce přečíst moje knížky. Na jeho až dětsky upřímném nadšení bylo znát, že pochází z Moravy.
Ještě projdu Orlovice a po chvíli už si v lese stavím ležení, začínám hezky od přístřešku – obloha se už zase kaboní.
Vařím večeři a obzvlášť pečlivě si masíruji nohy. Dnes bylo asfaltu vážně dost. Mám z něj taky první puchýř, na patě. Zatím ho nechám žít. Ještě si půl hodiny telefonuji s domovem a v deset usínám.
44 km (celkem 781 km)