Hranice ČR 10. den

Posted on

V noci mne probouzí intenzivní bubnování deště do střechy pár centimetrů nad mou hlavou. Jen ať se vyprší, dokud jsem pod ní, říkám si a spím dál. Vstávám v šest. Spolu s Jardou a Bárou ještě posnídáme a když se pak balím, uplně mne dojmou moje Altry zaparkované mezi párem jejich vlastních.

Jarda mne hází (s rychlou otočkou nazpět pro zapomenutou ortézu) na Cínovec. Báro, Jůlie, Alberte, Jardo – díky, bylo mi u vás fajn, ať vám ta GR10 vyjde příští rok.

Nahoře je 9°C, ale studený vítr to pocitově sráží o dost níž. Momentálně neprší, ale mraky dávají jasně najevo, že je to jen otázka času, kdy začne. Naštěstí brzy zapadnu do lesa a další dvě hodiny v něm zůstávám . Cesta je jen mírně zvlněná, spíš klesá než stoupá a tak dlouho ani nevytáhnu hůlky.

Původně jsem chtěl jít přes přehradu Fláje, ale rozhodnu se to raději obejít po hranici a asi je to dobře, cesta je to moc pěkná. Nejprve klesnu údolím, kde pramení řeka Mulda do obce Moldava.

Za ní se rozprostírají široké pastviny a já fascinovaně pozoruji hru světla a stínu jak mraky a slunce malují pohyblivé obrázky na rozsáhlou plochu luk. Přírodní Laterna Magica.

V jedenáct se najednou prudce ochladí a spouští se déšť s kroupami. Schovat se není kam, tak oblékám sukni a pončo, šlapu v tom dál a rachocení krup o kapuci překřikuji bujarou irskou halekačkou o opilém Skotovi:

…ring ding diddle dliddle add E O
ring ding diddily I Oh
Well I wonder if it’s true
what they don’t wear beneath their kilt…

Za deset minut jako když utne, vyleze slunce a já u rozcestí Žebrácký roh vstupuji do lesa. I dnes se počasí střídá rychle celý den a já se neustále převlékám. Většinou je pod mrakem, občas zasvitne slunce, pak se zase přežene rychlá přeháňka.

V obci Český Jiřetín doufám v hospodu, ale všechny tři, které potkám, jsou zavřené. Tak si vařím oběd na kládách v lese a moc se modlím, ať to stihnu v mezeře mezi dešti. Jsem vyslyšen.

Cestou dál se dávám do řeči s partou romských lesních dělníků z východního Slovenska. Jsou velmi družní, ale za nic na světě nedokážou pochopit proč tohle podnikám, když nemusím. Upřímně řečeno jak to mají pochopit, když to nedokážu uspokojivě vysvětlit.

Odpoledne trávím na lesních cestách, z nichž část je rovná, jako když střelí.

Jde se mi dobře, mraky neustále vytvářejí dramatickou náladu.

Překvapuje mě, že skoro každý den potkávám větrné elektrárny. Myslel jsem, že u nás jich je méně.

Večer v obci Nová Ves v Horách konečně narazím na otevřenou hospodu. Uvnitř sedí samotná paní hostinská, tak ztrácím naději na teplé jídlo, ale ona mi velmi ochotně ohřeje polívku a guláš, obojí je výtečné. Vrací se mi důvěra v lidstvo. Za vsí zase začíná poprchávat a já si říkám, že to pro dnešek stačilo. Chvíli mám problém najít místo ke spaní. Ne že by tu nebyly stromy, naopak, les podél cesty je až neprostupně hustý a tam se nepověsím. Konečně v půl sedmé vhodné místo nacházím a usínám už v osm.

44 km (celkem 394 km)

9 Replies to “Hranice ČR 10. den”

  1. Koukám, že těch Nových Vsí je v Česku docela dost. V jedné bydlíme, jenže ta je u Mníšku pod Brdy.

  2. Ahoj Jakube, šlapeš parádně, jen tak dál… Mám na tebe prosbu, jestli by jsi se pak mohl podělit o zkušenosti se „sukní“. Díky…

    1. Ahoj. Zhodnocení si nechávám na konec, ale už teď můžu říct, že se zařadila mezi nejoblíbenější části výbavy.

  3. Kdyby ty fotky byly černobílý, myslel bych si, že jsou z Nabarveného ptáčete! Lehký krok!

  4. Jakube, rádi jsme Tě poznali, pozvali a pohostili. Jen máme trochu špatné svědomí, že sis moc neodpočinul, když jsme to celé propovídali.

    Pro ostatní ad sukně. Bohužel jsem nestihl Jakuba vyfotit, když měl všechno oblečení kromě právě té sukně v pračce. Takže jsem přišel domů, zastihl Jakuba v hovoru s naším synem a ve slušivém kompletu nepromokavé bundy a sukně. Hned jsme to napravili a zapůjčili něco z našeho šatníku :-). Jinak ale ta sukně na užívání vypadala jako výborné řešení na déšť a určitě si jí taky pořídíme.

    Šťastnou cestu a dnes obzvlášť krásné počasí.

  5. Ahoj,
    Každý den sleduju zápisky z pohraniční poutě, zkouším si zakreslovat do mapy kudy zhruba vedou Tvé kroky a těším se na pokračování. Moc rád čtu, že i na české hřebenovce potkáváš dobré lidi. Letošní blog je zatím můj oblíbený, protože jsou tam i povědomá místa na která mám silné vzpomínky. Zrovna kousek od Moldavy jsem před patnácti lety v noci v úplné tmě na cestě do Německa lepil píchlé kolo a nedaleko hlasitě houkal sýček … Krásné záběry i postřehy! Ty kilometry, to je síla! Není v noci v dešti v hamace zima? Začínají už růst houby?

    Léčím v Praze pošramocenou achilovku a tiše závidím … Ale jestli to půjde dobře, ještě letos vyrazím aspoň na pár dní ve tvých stopách po hřebeni Krušných hor.

    ~“Snowman“

    1. Ahoj Snowmane, je fajn tu vidět kolegu z PCT 2016! Kilometráž není podstatná, navíc je to zatím skoro pořád rovina, žádná Sierra Nevada. To se změní Beskydech a Jeseníkách. Hamaka zatím komfortní, mám kvalitní zateplení. Na houby já jsem slepejš, ale i tak myslím, že ještě ne. Brzy se doleč, ať slyším, že zase někde šlapeš. Mávám! “MacGyver”

Leave a Reply to Petr Š.Cancel reply