Hranice ČR 7. den

Posted on

Pršelo celou noc. Jak jsem večer nemohl usnout, ráno se mi nechce vstávat, na cestu se vracím ve čtvrt na sedm. V tu chvíli se opět spouští déšť a já vstupuji na území NP České Švýcarsko. Snídám o hodinu později v přístřešku u hraničního mostu Zadní Doubice. Mezi tím déšť ústava. Asfaltka se mění v pěšinu a já jsem stále nadšenější z krajiny kolem. Všechno je zelené, žijící si svým životem a i přes nesmírnou exponovanost turistických měsících si zachovává (či znovu získává) vzhled divočiny.

Chvílemi skoro zapomínám, že jsem uprostřed průmyslové Evropy. Nemohu se ale zbavit dojmu, že je to hrozně křehké, že je člověk malý kousek od toho to nenávratně zlikvidovat.

Vlastně bych měl být tomu deštivému počasí vděčný, celé dopoledne nepotkám nikoho dalšího. Jedinou výjimkou je spáleniště Na Tokáni, kde minulý týden shořely dvě chaty.

Pár lidí si to sem auty přijelo prohlédnout. Mezi tím se mi střídá déšť, nedéšť, déšť…. Neustále se převlékám. Snad to rozptýlí mou pozornost a Na Tokáni špatně odbočím. Sice správně na žlutou, ale opačným směrem, na soutěsku Úzké schody. Když to zjistím, nechce se mi vracet stejnou cestou raději si po cyklostezce 3076 dokončím čtyřkilometrový okruh. V tomto případě mi zacházka nevadí.

Po Purkratické silnici se vracím opět na E3, na rozcestí obědvám skrytý před deštěm v turistickém přístřešku. Procházím kolem Rudolfova kamene a Jetřichovických stěn. Na České silnici zahlédnu vzrostlého jelena, který tam stojí jako vyřezanej. Vzápětí se opravím: on je vyřezanej!

Stále mne stíhá přeháňka za přeháňkou. Moc si v tom pochvaluji nové pončo. Je krátké a tak i když perfektně chrání batoh i kapsy s elektronikou na ramenních popruzích, nijak mne neomezuje v chůzi.

Už občas někoho potkám, ale je to tak zhruba jedna dvojice do hodiny. Jdu kolem Malé Pravčické brány, přes Mezní Louku, až k největší turistické atrakcí, k Pravčické bráně.

V šest docházím do Hřenska. Po dvou dnech v dešti chci využít rozvolňování epidemiologických opatření vlády a dát si v teple pořádný jídlo. To mi splní hned první hospoda Na Klepáči, kde si nadšeně nahřívám záda u rozpálených kamen. Dorazila sem za mnou Jana B. (Ústí nad Labem), mimo jiné mi vypráví, jak se na České Švýcarsko jezdilo před třiceti lety ve velkém na vandry. Tehdy se tam ještě dalo volně spát. Chápu ten sentiment, sám ho možná také cítím, ale po té co jsem dnes viděl si říkám, že je asi správné, že se ochrana Národního parku zpřísnila. Po večeři se Jana vytasí s krabicí plnou dobrot na přilepšenou. Děkuju! Můj už téměř prázdný vak na jídlo se naplnil a myslím, že na ni budu několik následujících dní vzpomínat.

V sedm se zvedáme, Jana mi ještě jde ukázat starou plynárnu – staré technické stavby mne vždycky fascinovaly. S díky odmítám laskavou nabídku noclehu v Ústí a pak se loučíme.

Jsem rád, že procházím Hřenskem v době, kdy tu nemůžou být zahraniční turisté. Byl jsem tu párkrát v letech minulých a bylo dost strašné sledovat, jak se tu z toho stalo tržiště s cetkami. Takhle je vše zavřené, jen za plotem na mne jak z vězení koukají sádroví trpaslíci. I tohle je cesta po hranici ČR…

Mimo jiné jsem se tu dnes dostal i k nejnižšímu míst místu republiky – hladina Labe tu má 115 m.n.m.

Vybíhám si do svahu mezi stromy, stavím si ležení schovaný mezi skalami a zvláště pečlivě si dnes mažu nohy. Dostaly za poslední dva dny v dešti dost zabrat. Ale usínám s pocitem, že mám za sebou další skvělý den venku.

38 km (celkem 285 km)

9 Replies to “Hranice ČR 7. den”

  1. Jakube, ráda jsem tě poznala a přeji další stovky pohodových kilometrů.

  2. České Švýcarsko je krásné, prošel jsem si to taky v dešti nedávno a mělo to svoje kouzlo. Pěkný den!

  3. Zdravím a děkuji za každodenní ranní počtení. Sleduji vaše cesty od začátku a je to moc fain takhle s vámi cestovat. Pokud byste se ještě někdy chtěl vrátit do Českého Švýcarska, nabízím vám azyl u nás na víkendové roubence v Chřibské, kousek od NP.
    Na cestách přeji tiché stezky bez lidí, krásnou přírodu a zdravé nohy.

  4. Ahoj Jakube. Tvou cestu pozorně sleduji, a moc se mi líbí… Jen nerozumím proč jsi scházel od hranice až do Pavlina údolí (HRANICE ČR 6. DEN)… Dnes píšeš že vstupuješ do NP České Švýcarsko… Jestli to sleduji správně tak jsi jim již musel jít na jih do Pavlina údolí… Nebo existuje ještě jiné Pavlino údolí, které jsem nenašel??? Díky moc za přiblížení a šťastnou cestu.

    1. Chyba není na Tvém přijímači! Omlouvám se, večer jsem to v únavě špatně vyčetl z mapy. Jdu to opravit. Děkuju za upozornění!

  5. a ja polozim jeste jeden technicky dotaz:) prosim, doplnujes si ten zkraceny underquilt o nejakou podlozku k noham nebo to funguje pri techto teplotnich podminkach i bez ní? a nenavlha ti za tohoto destiveho pocasi? preci jen ten standartni tarp od Zpacks neni kdovi jak siroky.

    1. Pod nohy si dávám torzo karimatky, které přes den slouží jako polstrování zad batohu, podsedák o pauzách, večer pak jako čista plocha pod hamakou na přebalování. S vlhnutím underquiltu jsem zatím neměl problém, pouze dřív, když jsem používal diamond shape rainfly od Hennessy Hammocks, který je výrazně menší. Pro případ ještě horšího počasí počítám se zavěšováním Groundsheet Poncha od ZPacks jako extra ochranné vrstvy pod underquilt.

  6. Když jsem před třemi týdny právě dočetl vaši knížku o PCT, mrknul jsem na blog co se chystá když letos AT nebude (knížka o CDT čeká na poličce ). Minulý týden jsem zjistil, že jste vyrazil po hranici. Od prvního dne „prožívám “ cestu s vámi, protože část mezi Sněžkou a Děčíně jsem v mnoha úsecích taky někdy prošel. Moc vám fandím a držím palce. Díky za živý blog a přeji slunce nad hlavou a pokud možno suchou stezku.

Leave a Reply to Matouš KutarňaCancel reply