Hranice ČR 1. den

Posted on

Spal jsem jak nemluvně. Když se ve 3:40 budím, ještě svítí hvězdy. Za dvacet minut už šlapu a obloha začíná blednout. Jde se mi dobře, cesta je široká a udržovaná. Vždyť po ní v sezoně proudí stovky turistů každý den. Pomalu se zvedá vítr a když ve 4:40 dorazím na vrchol Sněžky, je to už slušný fičák (4 Bf). Naivně jsem si myslel, že budu mít v tento čas Sněžku sám pro sebe. Kdepak. Na svítání tu čeká asi tak 15 dalších nedospavců. Pár minut se kochám na otevřeném prostoru výhledu do krajiny, udělám si startovní fotku a pak se schovám do závětří kaple sv. Vavřince. Původně jsem tu chtěl při východu slunce posnídat, ale i za kaplí fičí tak, že nedokážu zapálit zapalovač. Na chvilku zvednu zadek z karimatky na které sedím a v zápětí dosedám na studenou zem. To mám za tu píseň, co jsem si včera před spaním zpíval:

Meet me, meet me on the mountain
Where the wind keeps blowing our blues away
Meet me, meet me on the mountain
Before we must be on our way

Jenže vítr tady odnáší nejen blues, ale i nehlídané karimatky. Ani jsem ji nezahlédl letět ve větru, jakej to byl fofr. A slunce zase vstává, jakoby nic, jak praví klasik.

Scházím na západní straně a přitom ignoruji varování, že cesta vede polským územím, na které jako Čech nemohu momentálně vstoupit. Dole u chaty Dom Śląski hlídkují polští pohraničníci, ale moc to neřeší, i když jasně vidí, jak odbočuji zpátky do Čech směr Luční bouda.

Tohle je jiný kafe než polští vojáci, které jsme potkali před měsícem při víkendovce s M na Broumovsku. U hranice jsme narazili na nezpevněnou lesní cestu, přes kterou byl nejen žlutý pásek, ale i pokácený strom, aby se nedalo projet a za ním uprostřed cesty vykopány zákop. Nekecám. Pánové si tam hráli na válku.

Potkávám zbytky sněhu, ale jde se v tom dobře. V závětří Luční boudy konečně snídám. Dál na Špindlerův Mlýn pokračuji Weberovou cestou. Jednak je nejbližší hranici a taky jsem jí, narozdíl od těch ostatních, nikdy nešel. Sestupuji k Bílému Labi, z toho asi půl kilometru sněhem. Zase je to bez komplikací, jen ten sraz pode mnou budí trochu respekt. Je krásně, teplota stoupá z ranních 7°C na 21°C. Za Boudou u Bílého Labe se pěšina mění v silnici. Míjím dětské hřiště, na jehož kraji je nová útulná, která jakoby spadla z oblakou.

Před Špindlem odbočím na sever a zase stoupám. Míjím boudu za boudou. Medvědí, Martinovka, Labská – tam si dám alespoň rychlé pivo z okénka. Obědvat chci z vody pramene Labe. Ale ten je ještě pod sněhem.

Tak šlapu dál Harrachovou cestou a zastavím se až v půl druhé na břehu Mumlavy. Po obědě dojde i na půlhodinového šlofíčka.

Jakmile v půl čtvrté dorazím k Mumlavskému vodopádu, stačím ještě udělat fotku, když mě na konci mostku překvapí něco, co tak důvěrně znám z trailů v USA, ale tady jsem to rozhodně nečekal. Krabice plná dobrot s výmluvným nápisem Trail magic!

Vykřiknu překvapením a zpoza kamenů se ozve smích. Helena a Johanka P. z naší čtvrti nedaleko tráví svou Corona izolací a dobře věděly, že tudy půjdu. Nemohlo mne potkat milejší překvapení. Usedáme na kameny a půl hodiny si povídáme, já často plnými ústy.

Dojdeme spolu na harrachovské parkoviště, holky odjíždějí a já pokračují dál s vědomím, že dnes mám o večeři postaráno. Holky (a další členové rodiny asistující při přípravě) – děkuju!!

V Harrachově nacházím otevřenou prodejnu sportovních potřeb a kupuji novou karimatku. Takovou úplně jednoduchou, 8 mm tlustou, ale na to, jakým způsobem ji na téhle cestě hodlám používat, tak úplně luxusní. Hned před krámem ji ořežu na torzo velikost.

Za Harrachovem se napojím na stezku E3, evropskou dálkovou trasu, která prochází Českou republikou. Budeme si pár dní dělat společnost. Po mostě přecházím řeku Jizeru a pokračuji podél ní na sever. Obloha se zatáhla a po půl sedmé začíná lehce poprchávat. Mizím mezi stromy, pro dnešek to stačilo. Za deset minut už mám nataženou hamaku i s raiflyem. Poprchává jen velmi lehce a tak nechávám rainfly zvednutý, jako zastřešení terasy. Můžu pod ním v suchu stát a připravovat, co potřebuji k přenocování . To je jiný kafe než se krčit ve stanu.

Večeřím burgra, který mi připravily moji trail angels a brzo mířím do peří. Psaní deníku doprovází občasné zabubnování kapek na rainfly.

40 km (celkem 40 km)

8 Replies to “Hranice ČR 1. den”

    1. Mám ho pod sebou, tam bývá sucho. Když je velký slejvák, věším se níž, takže okraje rainflye (tarpu) dosahují až k zemi.

  1. Díky! Tuším, že nebude třeba dělat žádné nákupy, neb těch andělů budeš asi potkávat víc…

  2. Ahoj Jakube, přeji šťastnou cestu a žádné strasti. Vyhlizela jsem jestli letos budu číst aktuální putování. Bude super mít na nočních službách co číst. 😉

  3. Jak prosím upínáte pouzdro na foťák? Kolem celého ramenního popruhu? Netlačí Vás to? Děkuji

Leave a Reply to JakubCancel reply