HRP 22. den

Posted on

V 6:40 začínám obcházet jezero a bezprostředně za ním začíná první dlouhé klesání. Jako po celý dnešek je tato stezka jasná a značená.

Okolo osmé začínám potkávat spoustu jednodenních výletníků. Po dvou a půl kilometrech docházím k řece La Noguera de Vallferrera a jdu přes kilometr podél ní až k trail headu / parkovišti La Mollinasa. Tam snídám.

Mám problém. Musím si bezodkladně vyřídit jeden pracovní hovor s Prahou, ale už od včerejšího poledne nemůžu zachytit signál. Řekl jsem si, že zkusím sejít kilometr z trailu na Refugi de Vall Ferrera a poprosím je o WiFi připojení – všiml jsem si, že na všech refugích ho mají. Jenže když tam dojdu, nejde jim elektrika a kvůli mě přece nebudou nahazovat generátor. Vracím se na parkoviště. Jediná šance je dostat se do 10 km vzdálené vsi Àrau a zkusit to odtamtud. Je to sice na opačnou stranu, ale nemám jinou možnost. Tak scházím po kamenité lesní silnici s nadějí, že stopnu nějaké auto. Kdo by ale jezdil dopoledne z trail headu zpět. Když ujdu 6 km, chytnu telefonní signál. Za dvě minuty je vše vyřízeno a v tom přijíždí od vesnice první auto od chvíle, kdy jsem na silnici vstoupil. Vystrčím palec a už se vezu zpět na trail head. Je půl jedné.

Popojdu asi kilometr a na zelené planině Pla de Boet (1.860 m.n.m.) usedám u řeky Riu de Baiau do stínu stromu a obědvám. Pokračuji dlouhým výstupem širokým údolím na svůj první průsmyk dneška.

Stezka je opět celkem dobře viditelná s dobrým značením, takže si to musím „jen odšlapat“. Přes průsmyk Port de Boet (2.509 m.n.m.) procházím před půl čtvrtou a tím se dostávám se tak na území Andorry. O chvíli později dojdu k jezeru Étang de la Soucarrane (2.290 m.n.m.).

Tady mám končit dnešní etapu od jezera Baborte. Což o to, místo je to krásný, ale ještě je brzy a tak bych mohl zvládnout ještě jeden průsmyk. Klesám dál, pak trochu traverzuji, až se dostanu na silnici stoupající na další hřeben.

V tomhle úseku je pro mne značení trochu zmatečné, protože jdu napříč různými značenými traily (a jak známo, HRP vlastní značení nemá).

Po silnici jdu jen krátce, brzy opět začíná prudké stoupání do vrchu. HRP je vážně houpačka.

Ale zase je tu jasná stezka a tak můžu šlapat „s vypnutou hlavou“.

Hřeben překročím přes Port de Rat (2.539 m.n.m.) v sedm. Za ním je další lyžařský areál. Proplétám se kolem sjezdovek a vleků. Moc dál už to dnes nedojdu a musím zakempit někde tady, kde je trochu rovina. Od sjezdovek odcházím kolem klikatící se říčky Riu Tristsina. Za malou skalkou nacházím placek skrytý zrakům okolí. Evidentně nejsem první, kdo tu takhle schovano kempuje, je tu i velké ohniště. Je tu trochu jiné klima než jinde, vlhké a studené, proto se snažím po večeři co nejrychleji zmizet v peří.

Zažiji malý zázrak. Celý den mám chuť na něco čerstvého, ovoce nebo zeleninu. A při přípravě večeře objevím v batohu zapomenuté jablko, ještě že Salardú. Tak malá věc a tolik udělá radosti.

Předpověď hlásí další dva dny deště a asi i blesky. Kéž se mílí.

27 km (celkem 547 km)

3 Replies to “HRP 22. den”

  1. Děkuji za Vaše zápisky z cest, už s Vámi cestuji s prstem na mapě několik let a sním.
    Dovolím si jednu faktickou připomínku – Andora začala až za Port de Rat, ten kus mezi Port de Boet a Port du Rat vedl Francií.
    Užívejte si v horách Boží blízkost.

  2. Zdravim a dekuji za dalsi poutave cteni.
    Rada bych se zeptala: psal jste, ze pouzivate do varice zluty americky Heet. V UK jsem ho nevidela, ale nasla jsem vtaky ve zlute lahvi a tez americky patent Prestone coolant/antifreeze. Nevyznam se… Nevedel byste nahodou, zda se to taky hodi? Mam stejny varic jako Vy.
    Nebo nevedel by nekdo?Dekuji moc.

    1. Ahoj Lenko, tohle žel netuším. V Evropě (tedy i v UK) používám klasický technický líh.

Leave a Reply to VašekCancel reply