HRP 21. den

Posted on

V 6:30 se začínám hrabat do svahu. Je to jak jsem večer předpokládal prudký krpál. Není to narozdíl od předchozích náročné povrchem, ale pro členitost terénu se nemůžu dost dobře zaměřit na žádný výrazný orientační bod. Co chvíli se musím vracet, protože přes některé skalní ostrohy prostě nemohu přelézt. Až když uvidím vrcholek Piquet de Guerosossos, tak se začnu orientovat.

Když pak projdu kolem něj, přelezu přes malý hřeben a uvidím jak slunce svítí skrz průsmyk Coll de Certascan (2.605 m.n.m.), mám vyhráno.

Za ním se spouštím k jezeru Estany de Certascan. Všude je spousta vody, v ranním slunci to vypadá pohádkově.

V devět docházím na Refugi de Certascan, k chatě s personálem. Tu jsem tu původně podle průvodcova úvodního prohlášení, že v tomhle devítidenním úseku nepotkám civilizaci taky nečekal. Vládne tam pohoda, zní tam naplno Kubánská hudba, všichni hosté jim už odešli. Alespoň získám čerstvou předpověď počasí a trochu krému proti slunci. Snídani si dělám na jejich zápraží.

Raději si srovnávám mapu s průvodcem, abych nedopadl jako včera a samozřejmě je zase v obou cesta vedena jinudy. Překresluji si do mapy trasu z průvodce a můžu vyrazit.

Pokračuji dál kolem dvou jezer – Estany Romedo de Dalt s ostrůvkem uprostřed a Estany Romedo de Baix, který je vlastně přehradou. Přejdu po její hrázi a začnu se spouštět do dlouhého údolí, nebo spíš kaňonu, kterým protéká Riu de Romedo.

Kaňon je čím dál tím užší a vše se točí kolem řeky. Spousta peřejí, spousta vodopádů. Až do půl druhé si to hrozně užívám.

Pak u brodu na pravý břeh poobědvám a cesta se stane divokou. Zprvu se pohybuje na kraji srázu, pak to začne být nepříjemný „padák“ skrz les, křoví, divoké rokle. Chvílemi cestu ztrácím a zase nalézám.

Konečně dojdu k mostu Pont de Boavi (1.475 m.n.m.), přecházím zpět na levý břeh a začnu stoupat v prudkých serpentinách do sousedního údolí. Cesta je najednou civilizovaná, sice kamenná, ale lidskýma rukama zpevněná a udržovaná. Po čase ve sice změní v pěšinku, ale pořád je jasně čitelná, navíc se od mostu přidá i červeno bílá značka. Tohle není technicky náročný. Jen si musím vyšlápnout 900 výškových metrů. Ale zase koukám na dovádějící řeku Rio de Sellente, pořád je co obdivovat.

Obloha se kaboní, v půl páté začínají lehké přeháňky. To už nastupuji ke svému druhému a poslednímu průsmyku dne, ale zase to není orientačně ani technicky obtížné. Coll de Sellente (2.448 m.n.m.) procházím v půl sedmé.

Obloha se tváří, že déšť bude pokračovat i přes noc a tak jsem docela rád, že už z průsmyku zahlédnu malý přístřešek Refugi de Baborte (2.392 m.n.m.). Docházím k němu v sedm.

Ukáže se ale, že všech devět míst ke spaní už je obsazených. Nabízejí mi sice, že se můžu vyspat v uličce mezi palandami, ale okamžitě s díky odmítám. Představa že spím v tak malém prostoru s devíti stejně zpocenými lidmi… Raději mířím o třista metrů níž k jezeru Baborte a stavím stan. Když se pak mraky roztrhají a na chvilku dokonce vysvitne slunce, mám pocit, že jsem vyhrál jackpot.

Už potřetí si tu večer pouštím hudbu. Dnes je to klavír Gordona Webstera. Když hraje Mo‘ Better Blues slyším v tom všechny své momentální pocity. Únavu, radost, klid… Koukám jak nad hladinu vyskakují ryby a je mi dobře. Spát jdu před devátou.

18 km (celkem 520 km)

4 Replies to “HRP 21. den”

  1. Jakoubku,pustila jsem si „Happy When I’m With You“ a jsem šťastná, že opět čtu Váš deník s nádhernými fotkami.
    Zdravím a díky.

  2. I já se připojuji s přáním všeho nejlepšího k svátku a hlavně spousty dalších kilometrů ve zdraví a díky za super čtení.

  3. Také přeji vše nejlepší ke včerejšímu svátku. Moc se kochám nádhernými fotkami a skvělým čtením. Krásné zážitky v pevném zdraví přeje Lenka

Leave a Reply to LenkaCancel reply