HRP 19. den

Posted on

Snídám dnes ještě před vyjitím, následujících 6 km má být bez vodního zdroje a mě se nechce tahat s vodou navíc. Vycházím v sedm. Začínám prudkým lezením do vrchu. Ani náznak po stezce, prostě jen směr na vrcholek na hradbě přede mnou. Je to pomalý, trvá to dlouho. Jako by tím byl určen tón pro celý den. Těch 230 výškových metrů na vrchol Tuc de Marimanya (2.662 m.n.m.) se škrábu hodinu.

Pokračuji pak kousek po hřebeni, ale zase bez náznaků stezky.

Lezu na další vrcholek – Tuc deth Rosari de Baciver (2.660 m.n.m.) a pak obcházím jezero Lac Gelat deth Rosari. Žel ale ze špatné strany, jak zjišťuji dodatečné, tak je to skákání z kamenu na kámen. Pořád netuším, že to je jen předehra. Ze sedla Coll d’Airoto (2.510 m.n.m.) se spouštím o cca. 300 metrů níž. Párkrát se vracím, nemůžu trefit správnou sestupovou cestu, část lezu po čtyřech. A pak to přijde.

Přede mnou se rozkládá velké jezero Estany d’Airoto obepnuté morenovým polem. Začíná mi dvě a půl hodiny skákání z kamene na kámen, minuty maximálního soustředění. Morénové pole je moje noční můra. Představa že proletím nohou mezi šutry a už ji ven nedostanu… A co teprve když se pode mnou nějaký balvan pohne. Traverzuji, lehce nastoupám do stráně. Hlavu mám prázdnou, veškeré moje myšlenky se soustředí na další krok.

Připomnělo mi to jednu situaci na Středozemním moři před mnoha lety. Na malé sedmimetrové plachetnici to s náma 20 hodin mávalo v bouřce a u kormidla jsme se střídali jenom dva. Podařilo se nám těsné před tím urvat závěsný motor, takže jsme to jeli na plachty. S takhle malou lodí se musí obzvlášť pečlivě „vyjíždět“ každá vlna. A každá je jiná. Obzvlášť náročný to bylo v noci za minimální viditelnosti, to musel člověk odhadovat vlny jen podle pohybu lodě pod sebou. A stačila jedna maličká myšlenka která odvedla hlavu jinam, přišla pozdní reakce, loď „zakopla“ o vlnu. Plachty se rozhodily, loď ztratila rychlost a pak v těch vlnách lítala jak korkový špunt ve vodě. Byla to asi nejdelší noc v mém životě, nikdy jsem se nesoustředil víc na to, co dělám. A dnes je to podobné. Bojím se únavy, nesoustředění, chyby.

Když se ve dvanáct ocitám v sedle Collado del Clot de Moredo (2.429 m.n.m.), jsem úplně vyšťavenej. Sedím, cpu se čokoládou.

Následuje šestikilometrový sestup do vesnice Alós d’Isi. V průvodci mne trkne věta, že tenhle sestup je mezi HRP chodci „legendární“. Co to asi znamená… Je to prudký, slunce už zase pálí (32°C), ale já si libuji, že se znovu objevila pěšinka. Po hodině narazím i na horskou kamenitou silnici, jsou tam dva stromy v jejichž stínu obědvám. Tam taky potkám první lidí dnes, francouzskou dvojici jdoucí HRP v opačném směru. Cesta dál nevede po silnici, padá do údolí přímo mezi dlouhými silničními serpentinami. A zase, často se ztrácí, špatné se hledá. Potkávám dva české kluky odpočívající pod stromy (40, Kladno). Šlapou si tu vlastní štreku, mají na to 12 dní. Asi kilometr nad vsí to zase začne být čirá improvizace, hlavně držet směr. Docházím do ní ve čtyři.

Ve vsi (1.270 m.n.m.) je možné přespat, pokud se člověk dopředu ohlásí telefonicky, dostane kód od jednoho baráku. Sice se tam platí, ale prý je to tam fajn, s kuchyňkou, WiFi… Já jsem měl z průvodce pocit, že mě čeká devět dní naprosté pustiny…. Je ale fakt, že ve vsi nic jiného není. Každopádně já pokračuji dál. Dva kilometry jdu po silnici a pak zase začnu stoupat do svahu. Z počátku polňačkou, pak pěšinou. Je to celkem prudký, ale po předchozích zážitcích dne mi to připadá jako procházka růžovým sadem.

Párkrát už jsem v pokušení to zalomit, ale zaprvé si chci ukrojit kus ze zítřejšího stoupání, zadruhé je tu dost krav a kravinců. Ale hlavně chci dojít k malému jezeru, kde prý nocleh stojí zato.

A opravdu. Když v osm docházím k Bassa de Sobriu (2.070 m.n.m.). jsem nadšen. Zatím asi nejhezčí nocoviště tady. Rychle stavím, vařím, kontroluji mapy.

Za dnešek jsem ušel jen 17 km, ale připadám si jak po padesáti. Už chápu o čem psal průvodce. Už chápu, proč tu některé doporučené etapy mají 8,5 km za den. Jsem utahanej, ale nadmíru spokojenej.

Usínám v deset, téměř okamžitě se zavřením očí. Deník dnes musí počkat na noční směnu.

17 km (celkem 486 km)

3 Replies to “HRP 19. den”

  1. Perfektné čítanie ako vždy, každé ráno sa teším na novú etapu. Prajem šťastnú cestu a ďakujem za zdieľanie Tvojich zážitkov.

Napsat komentář k Anonym Zrušit odpověď na komentář