HRP 13. den

Vycházím v 6:40 a už v 7:10 překračuji průsmyk Hourquette d’Alans (2.430 m.n.m.). Akorát v okamžiku, kdy se slunce vyloupne za protějším hřebenem. Pak hrají se sluncem hru; kdo sestoupí dřív níž do údolí, jestli já, nebo jeho paprsky.

Trvá to asi půl hodiny a pak vyhrávám, naštěstí jen tohle kolo. Údolí Vallée d’Estaubé to úzké a hřebeny vysoké, takže se do slunce dostávám zas až když z něj u přehrady Lac des Gloriettes (1.668 m.n.m.) vystoupím.

Tam rychle snídám, právě včas, než se kolem začnou valit davy turistů.

Přejdu po hrázi přehrady na parkoviště plné aut a začnu po malé silničce sestupovat ještě níže.

Asi po hodině docházím do malé osady Héas (1.500 m.n.m.). Je tu jen pár domků a zase několik parkovišť. Je tu také hostel Auberge de la Muni, kde spousta lidí končí tuhle etapu. Scházím ze silnice a šlapu serpentinami do prudkého kopce. To už slunce pěkně péče. Zastavím se ve dvanáct na louce u přístřešku Cabane de l’Aguila (1.910 m.n.m.), obědvám, přepírám si prádlo. O kus výše se pak na dvacet minut zakecám se Simonem (50, Anglie), který jde HRP v opačném směru. Dnes vůbec potkávám hodně Angličanů. Člověk je pozná snadno: všichni mají jako já triko RAB, takže mě okolní často také považuji za Brita. Francouze zas člověk pozná podle toho, že jsou komplet vybavení produkty firmy Decathlon.

Chvíli jdu špatně a když pak koriguji kurz, narazím v potoce Ruisseau d’Aguillous na hezkou tůň, tak se v ní pořádně vyšplouchám.

Procházím kolem osamělé ovce, která leží uprostřed cesty. Když se přiblížím, těžce se zvedne. Má ovázanou zraněnou nohu. Raději ji ze široka obcházím, aby přede mnou nemusela utíkat. Včera večer jsem zažil smutnou situaci, kdy ke mě ovce přivedla kulhající jehně. Evidentně čekala, že mu pomůžu. Ale já neuměl. Snad se ho brzy jeho pastýř ujme.

Finále stoupání do průsmyku už je zase ostré, člověk se moc nesmí dívat pod sebe.

Hourquette de Héas (2.608 m.n.m.) přecházím ve třičtvrtě na tři. Sestupuji drobnými krůčky, zase je to hodně serpentin v prudkém svahu a drolivý povrch pod nohama. Potkávám prvního představitele klasického hiker trash, zase kluka z Anglie (60) – PCT class 2014. Poznáme okamžitě. Nejen že máme jako příslušníci svého kmene specifické vybavení, ale celkově je náš zevnějšek daleko méně sportovní, než u ostatních. Povídáme si asi jen 5 minut, říká mi, že tohle je jeho třicáté páté léto v Pyrenejích.

Klesání brzy končí a já zas stoupám na blízký průsmyk Hourquette de Chermentas (2.439 m.n.m.), za ním opět prudce dolů (dnes je to jako by někdo ty pasáže za sebe skládal metodou copy – paste).

Pak konečně změna, dlouhý traverz, i když je to převážnou dobu v prudkém svahu na úzké pěšině, takže se to taky nedá jít moc rychle. Změní se to na chvíli až u plata s dvěmi jezery Lacs de Barroud (2.373 m.n.m.). Na obzoru už se začínají sbírat mraky k zítřejšímu hlášenému dešti.

Pár lidí tu kempuje, nedivím se. Na mě je ještě brzy (17:30) a tak vzhůru na poslední průsmyk tohoto dne: Port de Barroude (2.534 m.n.m.).

Poslední v sešup do údolí Valle de Barrosa už je pro mne trochu náročný.

Po té dnešní „horské dráze“ se mi znovu rozbolelo koleno. A to jsem si zrovna včera pochvaloval, jak se zklidnilo. To jsou holt tu dlouhé sestupy, těmi trpí nejvíc. Takže jsem rád, když v 19:45 docházím k přístřešku Cabane de Barrosa (1.745 m.n.m.).

Čekal jsem, vzhledem k tomu, jak hodně jsem poslední dny potkával lidi na cestě, že tu bude docela plno. Ale jsem tu na jednu palandu s osmi místy sám. Nevadí mi to. Naopak. Asi tu většina lidí jde od ubytovny k ubytovně, od refuga k refugu. Ale v registru jsem objevil, že tu dvě noci přede mnou spaly Anna a Jana, holky z Čech jdoucí HRP v mém směru (byl to jejich 18. den). Tak třeba je potkám.

Normálně si na trailu nikdy hudbu nahlas nepouštím, ale dnes večer mám nějakou obzvlášť sentimentální a tak si k večeři a večernímu civění do kraje pouštím svou oblíbenou desku Jazz på Svenska od Jana Johanssona.

Jak se mi ten dnešek líbil, tak se cítím obzvlášť unavený. Deník musí počkat na“noční směnu“. Do osady Parzán to mám devět kilometrů, tam se musím dozásobit na další týden. Pokud se potvrdí předpověď a zítra budou lítat blesky (má to začít před polednem), dám si tam nejspíš Nero day, abych si trochu víc odpočinul.

33 km (celkem 344 km)