HRP 3. den

Posted on

Doufal jsem v noc bez koní. Pár jich teda vyzvánělo o 150 metrů dál. Ale pobíhal tu i jeden neozvoncovaný a právě tomu asi holky zalehly jeho oblíbené místo, takže neustále podupával kolem a dával najevo svou nelibost. Po třech hodinách to Tereza s Babet vzdaly a přesunuly se o kus vedle.

Budím se v 6:20, v 6:50 se loučím a ležení opouštím.

Lehce stoupám mezi pastvinami. Ranní oblačnost mi tentokrát visí nad hlavou. Po čtyřiceti minutách se na cestě objeví velká zácpa. Přede mnou líně kráčí stádo koní. Cesta je úzká, okolo neprůchozí.

Koně moje přítomností znervózní, tlačí se na sebe, že bych prošel mezi nima nepřichází v úvahu. Rozejdou se, ale pořád je to polovina mé rychlosti. Po čtvrt hodině to vzdávám. Chtěl jsem snídat až u pramene o 5 km dál, ale tady to taky půjde. Usedám u cesty a doufám, že se zatím stádo dostane na nějakou volnou pastvinu. Myslím, že tu ke koním získám podobný vztah, jako jsem měl ve Skotsku k ovcím a na CDT ke kravám. Prochází kolem mě Didier (47, Belgie), krátce jsme se potkali už včera. Prosím ho, ať ty koně pěkně popožene. Když znovu vyrazím, jsou už roztroušení po přilehlém svahu.

Stále stoupám, je dusno a vlhko. Triko mám zcela promáčené.

Okolo desáté jsem na prvním vrcholu dneška, kde se u vršku hory Hargibel (991 m.n.m.) HRP a GR11 dělí. Ztráta značky se projeví okamžitě: vidím, jak Didier pobíhá okolo a hledá kudy dál. Připojím se k jeho pobíháni a po pěti minutách nacházíme pokračování za plotem pro dobytek. I tady se ještě chvíli motáme, až konečně nacházíme tu správnou cestu. Oblačnost se ztrácí a slunce začíná pálit. Didier má naštěstí dobrou angličtinu a tak je to zábava mít společnost. Pracuje jako univerzitní administrátor, na starosti má, velmi zjednodušeně řečeno, ekologické fungování školy. A do toho má druhé zaměstnání, funguje jako požárník. Takže je o čem si povídat. Tahle cesta je jeho první volno po mnoha letech, náležitě si to vychutnává. V hovoru docházíme do malebné vesnice Alaudes (370 m.n.m).

Nakoupíme v místním krámku bagety, sýr a rajčata a pak před ním hodujeme. S plným břichem se pokračuje jak? Do prudkého kopce!

Didier má velkou nedůvěru v místní vodní zdroje a tak táhne 4 litry vody oproti mému litru a půl. U dalšího pramene mne zviklá a já doberu na 3,5 l.

Jak nabíráme výšku, výhledy začínají nabývat na kráse. A to pořád ještě nejsme v opravdových horách. Jen mám intenzivní pocit dejavu.

Každý používáme jinou mapu a často je v nich HRP vedena rozdílně. Kterou variantu zvolit bývá obtížné a tak se rozhodujeme na střídačku. Po čase se vždy naše varianty spojí.

I dnes se teplota drží na 30°C, ale subjektivně slunce pálí jako o závod. Párkrát to vypadá, že už se rozdělíme, uděláme si společnou fotku na rozloučenou, ale po čase se zase sejdeme. Asi 4 km absolvujeme cestou po asfaltu.

Zrovna si takhle jdu sám jednu „variantu“, když narazím na základy hradu Redoute de Lindus (1220 m.n.m.) No je to spíš archeologické naleziště. A co se v tomto kraji udělá s archeologickým nalezištěm? Udělá se z něj pastva pro koně.

Usedám na jeho okraj, kochám se pohledem do kraje a dojídám zbytky od oběda.

A zase klesám, tentokrát lesní cestou, opět s Didierem. U jednoho potoka provedeme očistu oblečení i těla. Místní farmář dal Didierovi tip, že u nedalekého kostelíku Ermita de San Salvador se dá postavit stan. U něj mi konečně dojde, proč se mi to tu zdá tak povědomé. Už jsem tu jednou šel! Před čtyřmi lety. Právě tudy prochází Camino Francé.

I proto nám tohle místo připadá pro přenocování moc na ráně. Ten farmář se ještě zmiňoval o placku u blízkého opuštěného stavení. Ten je zase plný trusu. Nakonec ignorujeme ceduli o tom, že přilehlý lesík je soukromý a najdeme si na něm placek 50 metrů od cesty. Počasí se horší, obloha se zatahuje a tak i já dnes stavím stan (naposled jsem ho stavěl ve Skalistých horách) .

Vaříme, povídáme si a chvíli před devátou si přejeme dobrou noc. Dnes jsem utahaný, budu muset obnovit zvyk ze CDT a dopsat deník ve tři ráno. Usínám za nepravidelného bubnování kapek deště na stan.

29 km (celkem 92 km)

3 Replies to “HRP 3. den”

  1. Dobrý den Jakube, zaujala mne zmínka o tom zviklání ohledně kvality zdrojů vody, která Vás vedla k nabrání 3,5 litru vody. Tentokrát s sebou nemáte filtr? Nebo jste té vodě nevěřil ani po přefiltrování? Proč?

    1. Dobrý den Jaroslave. O kvalitu zdrojů nešlo, jako o jejich údajnou nepřítomnost. Ale byl to falešný poplach, zatím by tu člověk vystačil v klidu s 1,5 litrem mezi zdroji. Místo filtru mám tentokrát Steripen, místní voda nemá mechanické nečistoty a tak je zde zcela dostačující.

Napsat komentář k Jaroslav Maršík Zrušit odpověď na komentář