Docela se mi na letištní lavičce podařilo usnout. Narozdíl od dřívějška neobcházejí barcelonský terminál policajti a nebudí ležící spáče. V šest jsem nastoupil do letadla a za hodinu a kus už vystupuju v San Sebastian. Můj batoh to zvládl taky.
Ještě na letišti se přebalím a vyrážím pěšky na start vzdálený 8 kilometrů. Samotný San Sebastian leží o 25 km východněji, letiště je ale v městě Hendaye, kde HRP začíná. Na obzoru už se rýsují hory. Procházím městečkem a potkávám spoustu lidí s batohy. No jo vlastně, kousek před San Sebastian začíná i Camino Norte!
Zastavím se v pekárně na kafe a croissant. V deset už stojím na pláži, kde HRP začíná. Povinná je koupačka a pak ještě fotka ve vlnách Atlantického oceánu. Někteří si ho dokonce berou trochu sebou do lahvičky, aby ho na konci mohli smíchat s vodou Středozemního moře. O hodinu později vyrážím. Poměrně dobře se orientuji, protože v tuto chvíli kopíruje HRP lépe značenou GR 10.
Za chvíli se dostávám na město a pomalu si nasoupávám. Jak nabírám výšku, zvedá se i okolní teplota, až se ustálí na 35°C. Přesně před rokem jsem se mořil vedrem a žízní v Great Divide Basin. Dnes je to na chlup stejné, akorát u toho vytrvale stoupám do kopce.
Potkám dva kluky z Polska – Maxe, Wojtka (28). Také jdou HRP. Jdeme kousek spolu, mají ale podstatně vyšší tempo.
Popravdě, jsem úplně marnej. Zřejmě za to můžou ty antibiotika, tři neděle nicnedělání a taky to, že jsem dnes v noci spal zhruba 2 hodiny. Musím často odpočívat, piju hodně vody, obávám se aby mi vystačila. Taky je to na první den dost horská dráha: nahoru dolů.
Zhruba po osmi kilometrech se obě stezky na 2,5 km rozdělí. Zprvu tu odbočku přejdu, je to jen malá úzká pěšina, která prochází mezi keři, které mají velmi ostré trny. Když se pak stezky zase sejdou, jsem samý šrám. Cesta se znovu rozšíří, je dosti kamenitá. Dostoupám do 574 m.n.m.
Po třetí docházím do bezejmenného turistického střediska na pomezí Španělska a Francie, evidentně velmi oblíbeného. Když docházím, zdálky mne vítá sborový zpěv místního turistického spolku.
Je tu dost hospod, ale protože je siesta, všechno je zavřené. Naštěstí je při jedné z nich otevřený malý obchod, tak si tam kupují sýr a čerstvou bagetu, usedám na její zápraží, poobědvám. Kousek za vsí se obě stezky již finálně (tedy na delší čas) rozdělí a mne únava definitivně sejme. Musím si na chvíli lehnout. Z chvíle jsou dvě hodiny. Když se v šest probudím, uvědomuji si že už o moc dál nedojdu. Tady ale zůstat nemůžu. Je to přímo na cestě a někde okolo se nedá najít žádné místo přenocování. Dokopu se k další chůzi, ale neustále vyhlížím nějaké vhodné místo. Procházím kolem jednoho piknikového plácku, kde je i voda, ale také spousta ceduli, že je zde přísný zákaz kempovat. Respektuju to. Dál podél cesty potkávám spoustu starých vojenských bunkru, ale to nich by si člověk vlezl jenom v největší nouzi. Všude kolem jsou příkré srázy. Až konečně při začátku stoupání na La Rhune najdu v lesíku rovinku, velkou tak akorát na nafouknutou karimatku.
Je pořád hrozný vedro, usínat budu bez spacáku. Že usínám rychle, není k podivu. Vyzvánějí mi do toho zvonce okolo se pasoucích koní.
26 km
No to je paráda, já už ti to začínám přávidět. Tak ti k tomu zapějme, velice ti přejíce, mnoho zdaru na HRP, ale ať máš síly na AT !!!!!!!!!
Díky, Jakube, že můžeme opět cestovat s tebou. Šťastnou cestu!
Je to skvělý, úplně to všechno vidím a díky zvuku i slyším 😉
Novy fotacek vypada ze bude fotit skvele. A co se tyka tech polskych kluku tak si tipnu, ze pokud nesejdou nekde z trailu, tak je se svou prumernou kilometrazi brzo dojdes.