CDT ohlednutí

Posted on

Stejně jako u předchozích cest se pokusím o jakési technické shrnutí. Předesílám, že hodnocení je nanejvýš subjektivní. Každý má svou hranici komfortu jinde a ne všichni očekáváme od cesty to samé. Výbavu ladím už pátým rokem a nejvíc se na ní odrazila zkušenost z PCT. Má základní váha (7,1 kg) nebyla tentokrát úplně ultralight, ale myslím, že se udržela v docela slušných mezích. Obával jsem se drsnějšího počasí, chtěl jsem větší tepelný komfort, ochranu před komáry (zdá se to malicherné, ale právě Ti se mne na Pacific Crest Trailu natrápili nejvíce), chtěl jsem být více energeticky nezávislý a mít možnost si přivolat pomoc, kdyby se něco ošklivé zvrtlo. Ale vezmu to popořadě. U některých položek se budu opakovat (prostě zkopíruji, co jsem tady na blogu psal dříve), ale chci mít vše na jednom místě, aby nebylo nutné listovat k hodnocení z předchozích cest. A budu porovnávat zejména změny oproti PCT výbavě.

Výbava

Batoh GOSSAMER GEAR Mariposa 60

Tenhle batoh mám už pět let, patří k mým oblíbeným kouskům. Pro jeho velikost ho používám zejména na zimní výšlapy, ale absolovoval jsem s ním i korsickou GR20. Jeho uspořádaní mi příjde velmi praktické. Za hlavní benefity (kromě lehké váhy) považuji jednu velkou boční kapsu a dvě malé na opačné straně, ohromnou síťovanou kapsu vzadu, jednoduché zavírání a nahrazení polstrovaní zad složenou karimatkou. Ta je tak snadno přístupná a lze ji rychle vytáhnou při každé zastávce k sezení. Batoh byl už dost opotřebovaný, když jsem odjížděl, na dvou místech lepený. Počítal jsem s tím, že ho cestou dotrhám a koupím si novou verzi, vyráběnou z robustnějšího materiálu. Ale až na několik dírek v síťované kapse (tomu se člověk nevyhne) přečkal celou cestu bez vážnější újmy. Byl jsem velmi spokojen. Určitě s ním ještě nějaký čas budu chodit. Rozhodně by se dalo jít i s batohem o menším obsahu, ale chtěl jsem mít dost prostoru na větší množství jídla, čehož jsem skutečně využil. Batoh není nepromokavý, místo pláštěnky jsem pro případ deště používal igelitový liner (tlustý pytel na odpadky), který jsem každý měsíc měnil za nový. Plaštěnka na batoh nebývá stoprocentně funkční, nějaká voda se do batohu vždy dostane přes záda. Liner naopak zaručí sucho i při brodění ve vysoké vodě.

Quilt (Spacák) KATABATIC GEAR Alsek 22°F.

Je to můj druhý quilt od firmy Katabatic Gear (ten první mi ztratily španělské aerolinie). Narozdíl od jiných quiltů má tento unikátní systém osmibodového přichycení ke karimatce, které zamezuje odhrnutí a utvoří tak s karimatkou jeden celek. Zároveň do značné míry zamezí větru, aby pod něj profukoval. Jsem za pět let spaní pod quiltem již natolik vytrénovaný, že jsem tototo systému využíval pouze za obzvlášť chladných a větrných nocí. Teplotní určení do – 6°C (američtí výrobci uvádějí jen jednu teplotu, ne jako u nás komfortní, limitní a extrémní) bylo pro podmínky na CDT více než dostatečné, ani jednou jsem neměl problém s tepelným komfortem. Husí peří 900 cuin si udrželo po celou dobu dostatečný loft.

Stan Zpacks Solplex

Přes nedobrou zkušenost s batohem a quiltem od firmy ZPacks na PCT jsem se rozhodl dát jim ještě jednu šanci se stanem. A dobře jsem udělal. Tento jednopláťový stan s integrovanou moskytierou mi vždy poskytl dostatečnou ochranu, staví se velmi snadno a rychle a odolával i většímu větru. Byl bych schopen absolovovat CDT i s tarpem, ale ve Wayomingu bych opět dostal zabrat od všudypřítomných komárů. Navíc poskytoval větší tepelný komfort. A to vše při váze 615 gramů. Ne nadarmo to byl nejčastěji používaný stan na trailu. Zvolil jsem nejtěžší, tj. nejodolnější verzi použitého materiálu – cubenfibre (dnes již nazývaný Camo Dyneema Composite Fabric) a to s hmotností 0,74 oz/sqyd. Až na dvě drobné dírky v moskytiéře je po absolovování trailu ve výborném stavu. Pravdou ale je, že jsem dobrou polovinu nocí stávil pod širákem. Všude tam, kam nepůjdu s tarpem či hamakou bude i nadále mým společníkem

Ground sheet Zpacks

Nepoužíval jsem ho jako podložku pod stan, ale pouze pro spaní pod širákem. Rozměry 114 cm x 229 cm byl sice o něco menší než můj předchozí silnylonový, ale víc než dostatečný.

Karimatka (ořízlá – torso) Therm-A-Rest RidgeRest SoLite

I nadále odolávám pokušení pořídit si nafukovací karimatku. Částečně kvůli úspoře na váze, ale hlavně proto, že takto odpadá riziko jejího protržení. Je ale pravdou, že na trailu jsem byl jeden z mála. Navíc mám rád, když ji při zastávkách přes den mohu vyndat a na chvíli se natáhnout. U nafukovačky by mi její nafukování několikrát za den nestálo za to. Ke konci byla již dosti slehlá, to že mi sloužila i jako polstrování batohu na zádech tomu asi také moc nepomohlo. Ale přesto se mi na ní spalo dostatečně pohodlně a nemám důvod ke stížnostem.

Alumatka Yate Alu Matte

Již tradičně doplňuje můj spací systém. Umísťuju ji na vrch pěnové karimatky a odrážené tělesné teplo značně zvyšuje tepelný komfort. Při teplotách pod bodem mrazu, či větším větru vkládám alumatku dovnitř quiltu, tvoří pak záda, která u quiltu chybí a tepelný komfort se tak ještě výrazně zvýší.

Kolíky (7x) Vargo 6.5 inch Red Tough Titanium Tent Stakes

Pro dané klimatické a povětrnostní podmínky byly zcela dostačují. Po ztrátě několika z nich jsem musel chybějící nahradit těžšími kolíky MSR Ground Hog Stake (14 gramů/kus)

Sněhový kolík REI Snow Stake (1x)

Osmý kolík byl robustnější a sloužil mi zároveň jako nástroj k snadnějšímu vykopávání cat hole.

Ešus EVERNEW Titanium Ultralight 600ml Pot

Obsahem zcela dostačující pro mé potřeby. Velká spokojenost.

Zateplení ešusu

Vyrobil jsem si ho z termoizolačního materiálu podobného alumatce. Nechápu, jak jsem bez něj do teď mohl existovat. Velmi efektivní, obsah ešusu udrželo po dlouhý čas velmi teplé a zároveň tak snižovalo spotřebu paliva do vařiče – pro rehydrataci sušeného jídla nebylo třeba přivádět vodu do varu, stačilo ji ohřát na cca 80°C. Jedinou nevýhodou bylo, že jsem si nemohl o horký ešus ohřát ruce…

Vařič Zelph Modified StarLyte

Jeden z nejoblíbenějších kousků mé výbavy. Vyzkoušel jsem několik vařičů na tekutý líh, od doma vyrobeného z tuňákové konzervy, přes TRAIL DESIGNS 12-10 alcohol stove a Esbit, až jsem došel k tomuto. Od jiných se liší nejen tím, že je menší, ale hlavně je krytý mřížkou pod kterou se ukrývá uhlíková vata. Ta do značné míry absorbuje nalité palivo a zabrání tak jeho vylití (tedy i potenciálnímu rozšíření ohně po zasaženém okolí) při náhodném převrácení vařiče. Nevýhodou je pomalejší hoření než u ostatních liháčů (o plynu nemluvě), ale většinou mám při přípravě jídla spoustu další činnosti (příprava ingrediencí, filtrování vody), že to jako takové negativum nevnímám. Pomalejší hoření umožňuje, narozdíl od standardních liháčů, plamen sfouknout. Zbytek paliva zůstává po uzavření plastovým víčkem uchován pro další použití. U ostatních liháčů je nutné nechat všechno palivo vyhořet, čímž samozřejmě dochází ke zbytečným ztrátám. Vařič je tedy i velmi efektivní. Je ovšem pravdou, že jsem občas záviděl parťákům s plynovým Jetboilem, když si byli schopni během pauzy za minutu uvařit kafe. Mně jeho příprava zabrala kolem sedmi minut. Místo klasického lihu jsem (jako valná většina lidí používající lihový vařič v USA) používal “žlutý HEET”, přípravek určený odstraňování námrazy v palivovém systému u aut, který je k dostání na každé pumpě.

Závětří TRAIL DESIGNS Caldera cone

Strašně jednoduchá a geniální vychytávka. Tato závětří s kónickým tvarem jsou rozměrem určená vždy pro jeden konkrétní typ kotlíku. Díky tomu kotlík do závětří přesně zapadne a zůstane uchycen za svůj horní okraj. Závětří tak plní i funkci stojánku nad vařičem. Teplo je distribuováno nejen na dno kotlíku, ale i po jeho okrajích. To opět zvyšuje efektivitu vařiče, tj. snižuje spotřebu paliva. Titanové závětří se po použití sroluje do ruličky, která pasuje do kotlíku, nezabírá další místo a je při dalším vaření ihned po ruce. Kombinace efektivního vařiče a závětří způsobila, že jsem při přípravě tří teplých jídel a dvou káv spotřeboval paliva pouze půl deci paliva za den.

Hrnek IKEA Kalas

Ok, mnozí považují extra hrníček k ešusu za zbytečnost, ale já prostě bez kafe nedokážu ráno „nastartovat“. A vařit nadvakrát (nejdřív snídani a po jejim dojezení a vyčištění kotlíku ještě kafe), na to jsem línej. Chci kafe ke snídani, ne po ní a považuju to i za časovou ztrátu. Ale nikdy by mne nenapadlo, že vedle všech „outdoorových“ a „ultra light“ hrníčků začnu nakonec používat obyčejný šalek IKEA. Ale váhově jej vzhledem k obsahu a robustnosti nic nepřekonalo a o ceně ani nemluvím.

Lžíce SEA TO SUMMIT Alpha Light short

Tuhle zkrácenou verzi jsem prvně vzal na SNT jen z hecu, ty dva gramy rozdílu oproti standardní velikosti nemá člověk šanci poznat. Ale ocenil jsem, že lícovala (víceméně) s průměrem kotlíku a mohl jsem ji tedy mít spolu s ním v jednom sáčku. Při jídle jsem díky nízke výšce ešusu žádný diskomfort nepociťoval. Po její ztrátě jsem ji nahradil sporkem standardní velikosti ze stejné řady (SEA TO SUMMIT Alpha Light). Spork není mou nejoblíbenější volbou, klasickou lžíci mám radši, ale byl to dar od trail angelů a už jsem si na něj zvykl. Ostatně jsem stejnou situaci zažil i na PCT.

Nůž Deejo Naked

Extrémě lehký a jednoduchý nůž, který je pro způsob, jakým jej využívám, zcela dostačující. Na ukrojení chleba, salámu, sýra, přeříznutí provázku nic většího nepotřebuji.

Sak na vodu EVERNEW Water Carry 2L

Ze všech saků na vodu, které jsem mohl vyzkoušet, je tento suveréně nejbytelnější. Časem ho doplnil ještě jeden identický sak nalezený v hiker boxu a dva litrové firmy SAWYER, které jsem dostal v setu s novým filtrem. Nejvíce jsem na CDT nesl 7 litrů vody, ale vyšel bych asi i se šesti.

Láhev na vodu 1L Smart Water

99% thru hikerů používá právě takovéto obyčejné plastové lahve. Jsou lehké a při opotřebování lehce nahraditelné. Já ji časem nahradil stejnou lahví o obsahu 1,5 litru, abych ji nemusel plnit tak často. Ano, není BPA free, ale já to, stejně jako většina lidí na trailu, moc neprožívám.

Filtr na vodu SAWYER SP129

Původní filtr jsem přivezl v žalostném stavu. Zřejmě jsem ho opomněl po návratu ze Skotska vyčistit a on mi “zarostl”. Záhy jsem ho vyměnil za MSR AutoFlow Gravity Filter. Ne že by se mi tak líbil, ale v danou chvíli nebyl jiný k mání. Záhy jsem si ale princip gravitační samofiltrace oblíbil. Prostě jsem jen pospojoval dvě trubičky, filtr a láhve a pak už se jen koukal, ja se voda sama filtruje. Žádné několikaminutové mačkání saku se špinavou vodou. Pak se nám všem, kteří jsme filtrovali vodu u Snow Lake (11. den) filtry ucpaly. Pořídil jsem si tedy znovu klasický SAWYER, ale i nadále jsem používal princip “gravitační filtrace”. SAWYER s touto možností použití počítá a dodává k filtru i potřebné redukce. Postupem času se průtok nového filtru zpomaloval, nepomáhalo ani jeho časté zpětné proplachování. Po stočtrnácti dnech používání jsem filtroval jeden litr zhruba sedm minut. Přesto jsem si ho dovezl domů, vyčistil propláchnutím, respektive jsem jej přes noc napustil octem (odvápnení) a po té Savem. A už je zase jako nový, tzn. jeden litr samospádem přefiltruje přibližně za 45 sekund. Po Čechách a civilizované Evropě jsem si navykl chodit s elektronickým Steripenem (SteriPEN Ultra Water Purifier), ale pokud ještě někdy půjdu něco podobného jako PCT či CDT, filtr SAWYER bude jasná volba.

Trychtýř se sítkem HH2O AutoMagic Water Collector

Přišlo mi to jako dobrý nápad mít lehký trychtýřek, který se našroubuje na standardní závit láhve, abych mohl snadněji nabírat vodu z potoků a vodních nádrží. Navíc sítko slibovalo odstranění hrubých nečistot před filtrací. V praxi však bylo jeho použití neohrabané a příliš se neosvědčilo. Časem jsem se navrátil k nabírání vody “naběračkou” vytvořenou z půlky starého vaku na vodu. Pokud jsem měl potřebu hrubé filtrace, používal jsem k tomuto účelu šátek, resp. Buff. Trychtýř skončil v hiker boxu.

Zapalovač (2x)

Obyčejné plynové zapalovače. Jeden mi vydržel po celou dobu používání. Příště klidně můžu vzít nějaký menší, ale to už je jen taková hra.

Set na věšení jídla ZPACKS Z-Line Slick cord (15m) + Rock Sack + Mini Carabiner

Osvědčil se skvěle. Většina lidí přehazuje provázek přes větev tak, že na jeho konec naváže kámen. Ne vždy se podaří najít kámen ideální velikosti. Nebo se nepovede ho pevně uvázat a vypadává. Někdo používá k tomuto účelu klacek. Ten zase často zůstane zaseknutý v koruně stromu (Peppermint Skunk se mi tak postaral o dlouhé minuty zábavy). Naproti tomu drobné kamínky, kterými naplním malý pytlík, najdu vždy. Těžký sáček připnutý na malou karabinkou k provázku proletí mezi větvemi jako nic, a po přehození na stejnou karabinku připínám samotný vak s jídlem. Jednoduché, efektivní. Potkal jsem pár lidí, kteří místo klasického věšení používal Ursack – pytel vyrobený z odolné látky (Spectra fabric), kterou medvěd není schopen roztrhnout ani rozkousat a jídlo v něm zůstává v bezpečí, i když je přivázán na strom v úrovni očí. Jeho váha 218 gramů pro největší velikost není vzhledem k odolnosti tak hrozná, jako u další alternativy – bear canister. “Veselou” historku s ním měl na trailu Candy Man. V noci slyšel, jak si s jeho Ursackem hraje medvěd. Ten to sice po čase vzdal, ale půl hodiny žvýkýní odolného pytle způsobilo, že z uskladněného jídla zůstala jen jedna konzistentní hmota. Candy Man mohl teoreticky jíst jedny univerzální “amarouny” pět dní, spolu s potravinami však medvěd rozcupoval i jejich obaly a ty se nedali vyseparovat. Candy Manovo štěstí bylo, že šel s velkou partou a ta ho umřít hlady nenechala. Takže i do budoucna se v zemi medvědů přidržím věšení na vysoké větve, i když občas dá práci nějakou najít.

Pytlík na jídlo ZPACKS Roll Top Food Bag

Dostatečně velky, dobrý systém uzavírání zajišťující značnou pachu odolnost. Používám ho tři roky a jsem velmi spokojen.

Pytlík na odpadky SEA TO SUMMIT Dry Sack Nano 4L

Vždycky zapomenu, že jej ve finále skoro nikdy nepoužívám. Odpadky uchovávám v zip locku v pytli na jídlo. Pytlík na odpadky putoval záhy do bounce boxu.

Péřovka Criterion ACTIVITY

Je to teplejší péřovka, než jakou jsem používal na PCT a na rozdíl od ní má kapuci. Byla skvělá, tepelný komfort byl s ohledem na váhu téměř neuvěřitelný. Jediný problém jsem měl se zipem, od počátku jsem měl problém ji zapnout. Když už se zip “chytil”, bylo po problému, ale občas to trvalo i několik desítek vteřin, než se mi to povedlo. Ale třeba to jen vypovídá o mé šikovnosti.

Fleacová mikina s kapucí Patagonia R1 Fleece Hoody

Poměr váha a tepelný komfort je skvělý. A je to jeden z největších držáků v mé výbavě. Tahle mikina je prostě nezničitelná. Tahám ji třísezónně stále a ještě jsem nenašel důvod ji měnit.

Triko s dlouhým rukávem Merino RAB MeCo 120

Stejné jsem používal na PCT, ale RAB zřejmě změnilo materiál. Totiž tentokrát bylo příjemnější na nošení (méně kousalo, to je stinná stránka většiny merino materiálů), ale bylo náchylnější k opotřebování. Díry se mi v něm začaly objevovat zhruba po devadesáti dnech a ke konci jsem měl ramena téměř “síťovaná”. Pravdou je, že toto triko má v porovnání s ostatními velmi nízkou gramáž. Jinak bylo perfektní, smířím-li se s faktem, že bylo pouze na jeden trail a pak šlo do koše. Trika z PCT tahám na víkendovky dodnes.

Triko s krátkým rukávem Merinoy RAB MeCo 120

Platí o něm totéž, co u varianty s dlouhým rukávem. Spokojenost, až na tu trvanlivost.

Kalhoty HIGH POINT Saguro

Kalhoty s odepínatelnými nohavicemi od českého výrobce. Na rozdíl od jiných značek jsou šité v Čechách a ne v Asii. Nedokázal jsem si představit, že budu mít jiné kalhoty. Proto mne vyděsilo, když jsem před odjezdem zjistil, že nejsou k sehnání. Samozřejmě existuje mnoho variant tohoto typu kalhot s odepínatelnými nohavicemi. Ale žádné nejsou tak odolné, brzy se začínají párat. Naštěstí na značkové prodejně High Pointy zůstaly jedny jediné, prý je měl zamluvené jejich prodejce, ale nakonec mi je přenechal. Děkuju! Jsem rád, protože přečkaly bez úhony všechny moje pády, jízdy po zadku sněhem i kamením a jejich švy stále drží. U kalhot jsem zvyklý na velké boční kapsy, kam se mi vejde mapa, rukavice, čepice, sluchátka. Splněno. Zadní kapsy chybí úplně, ty dlouhodobě postrádám. Ale zmíněná kvalita provedení nedostatek vynahradila. Příjemnou drobností je možnost stáhnutí konce nohavic gumou.

Boty

Během cesty jsem vystřídal pět párů bot:

Altra Lone Peak 3.0 – Altra Lone Peak jsou zdaleka nejzastoupenějším typem bot, který dnes můžete mezi thru hikery vidět. Jedna z variant klasického vtipu na trailu je, že když potkáte bezdomovce, musíte se mu podívat na boty a když jsou to Altry, je to thru hiker. Charakteristická je pro ně široká špička (toe box). Osobně myslím, že jsem neměl lepší boty. Ano, Inov8 byly o něco pohodlnější a lépe dýchaly. Ale Lone Peaky vydrží neporušené až dvakrát déle a mají pevnější podrážku. Na krátkých trasách mám docela rád, když cítím chodidly povrch pod sebou, ale na dlouhé cestě, kdy člověk šlape týdny po ostrém kamení, je docela příjemné mít chodidlo více chráněné. Snad i proto jsem tentokrát tolik netrpěl bolestí (zánětem) chodidel. Ušel jsem v nich 968 km, ale byl bych v nich mohl ujít i o pár set kilometrů víc. Vyměnil jsem je jen proto, že jsem si na začátku poslal do Ghost Ranch boty “na snih”.

Altra Lone Peak 3.0 Neoshell – je to identická bota jako předchozí, pouze z voděodolného materiálu. Bota přirozeně méně dýchá, ale zvolil jsem ji, i po zkušenosti z PCT, pro udržení dostatečného tepla na sněhu a při častém brodění ve studené vodě. Noha je sice přes den více macerovaná, ale nemrzne. Opět jsem s ní byl velmi spokojen. Vyměnil jsem je až ve chvíli, kdy se mi začaly rozpadat, tedy po 789 km. Menší životnost byla dána náročnějšími podmínkami.

La Sportiva Akasha – tuto botu jsem si koupil z nutnosti, Altry nebyly v obchodě v Leadville k mání a já si je zapomněl objednat předem na internetu. Akasha se ukázala jako dobrá volba, taktéž měla celkem širokou špičku, byla však ještě pevnější a s tvrdší podrážkou. Vzhledem k tomu, že jsem si je kupoval uprostřed Colorada, dávala mi pevnější bota smysl. Ušel jsem v ní 984 km.

Altra Torin 3.0 – věděl jsem, že v Pinedale prodávají Altry Lone Peak, ale nenapadlo mne, že nebudou mít moji velikost. Koupil jsem alternativní typ od téže značky. Byly ještě trochu širší, tedy celkem pohodlné, ale v náročnějším terénu mi v nich noha plavala a necítil jsem se na skále příliš jistě. Co ale bylo horší, měla chatrnější obšívku a velmi brzo se začala trhat. Ve finále ji považuji za nejhorší botu, kterou jsem kdy na trailu měl. Vydržela stěží 683 km.

Altry Lone Peak 3.5 – poslední pár už jsem si raději nechal zaslat z internernetového obchodu. Jedná se o novější generaci bot ve kterých jsem začínal, subjektivně jsem v nich neviděl rozdíl. Takže velká spokojenost. Došel jsem v nich posledních 1.064 km a ještě mi budou nějakou chvíli sloužit.

Návleky Altra Trail Gaiters

Bez použití lehkých průvzdušných návleků se do nízké běžecké boty dostává spousta nečistot, které nejen tlačí, ale především následně způsobují puchýře. Tyto návleky byly skvělé, ocenil jsem, že jsou rovnou od výrobce vybaveny suchým zipem pasujícím na suchý zip v patě boty. Musel jsem párkrát zašívat nějakou tu natrženinu, ale vydržely celý trail a ještě mi chvíli sloužit budou.

Návleky dlouhé nepromokavé Doldy Light (pouze Colorado)

Opět jsem je ani jednou nepoužil, opět to byla jen mrtvá váha v batohu.

Ponožky (3 páry) Bridgedale WoolFusion Trail

Osvědčily se na PCT, osvědčily se i tady. Jeden pár nosím, v druhém spím, třetí se suší po vyprání, neustále je rotuji. Mám rád tlustší ponožky i v teplých dnech. Věřím, že na noze pomáhají vytvořit stabilní mikroklima, a snižují frikci při pohybu nohy v botě. Potkal jsem spoustu lidí, které ponožky trápily. Larry Boy používal komplikovaný systém tří vrstev (ano, tří ponožek na sobě) a ty ještě během dne měnil. Já mívám minimum puchýřů a odřenin a do velké míry je to myslím právě volbou ponožek. Navíc jsou neuvěřitelně odolné. Ani jednu jsem neproděravěl, můžu je vesele používat dál.

Nepromokavé ponožky (1 pár) DexShell Coolvent medium (pouze Colorado)

Ve Skotsku to pro mne byla zcela zásadní část výbavy, která mi mnoho dní udržela dostatečně teplé nohy i ve dnech nekonečného bloudění mokřinami. Dokáží udržet nohu suchou (relativně, protože ta se potí) a hlavně v teple. Noha samozřejmě nedejchá, je jako v uzavřené holince. Není tedy na celodenní třináctihodinové nošení, ale na překonání problematického úseku. Obzvlášť pokud má člověk na nohou lehkou běžeckou obuv ji počítám za velmi hodnotný kousek výbavy. Za nezbytné považuji kombinovat s návleky na boty. Jakmile by se do boty dostal ostrý kamínek, mohl by funkčnost ponožek zcela znehodnotit. Byly mi doporučeny právě na základě zkušenosti ze CDT. Ale já měl neuvěřitelné štěstí na počasí a sněhové podmínky, takže jsem je prakticky nevyužil. Pouze párkrát jsem si je natáhl večer v kempu, když jsem si chtěl tělesným teplem vysušit mokré boty a nechtěl jsem, aby mi u toho nohy mrzly. Přesto bych si je vzal příště znova.

Boxerky RAB Merino+ 120 Boxers (2x)

Merino je funkčně skvělý materiál (pachuodolný, hřeje i když je mokrý), ale je velmi chatrný. Že spodky za cestu roztrhám, to jsem očekával. Že se ale začnou trhat tak rychle, že se již za dva měsíce prakticky změní v “sukénku”, to mne překvapilo. Konkurenční SMARTWOOL Micro 150 Boxer Brief byly na PCT stejně funkční a vydržely mi víceméně vcelku po celou dobu.

Šátek (nákrčník) BUFF

Vyměnil jsem malý šátek na krk za Buff, který skýtá větší ochranu. Za zimy z něj lze udělat jednoduchá balaklavu, případně tak poskytne i větší ochranu před sluncem.

Kšiltovka DECATHLON Solognac

Jednoduchá lehká kšiltovka z prodyštného materiálu se zapínáním na suchý zip – tak jsem si ji mohl ve chvíli, kdy nebyla na hlavě, jednoduše připnout na ramenní popruh.

Podvlíkačky RAB Merino 120 Pants

Jako vždy plnily dvojí funkci – jako noční prádlo (abych si neznečistil quilt a zvedl si tepelný komfort) a přes den jako teplá vrstva do chladného počasí. Svou první funkci vykonávaly svědomitě. Na počasí chladné tak, abych je potřeboval i přes den, nedošlo.

Teplá čepice Warmpeace Thermolite

Veterán v mé výbavě, na lehkou čepici velmi hřejivá,  větru odolná.

Klobouk proti slunci / dešti ZPacks Pointy Hat

Spousta lidí nosí v poušti slunečník. Nedokázal jsem si představit, že bych musel jednou rukou stále něco držet, případně zápasit se slunečníkem přivázaným k batohu, kterým smýká vítr. Široký “vietnamský” klobouček se silnou termoizolační vrstvou mi přišel jako dobrej nápad. A svou funkci opravdu plnil, poskytoval hodně stínu, ale… Jakmile foukl trochu vítr, okamžitě mi ho stahoval dolů. Tepelná izolace bránila úniku tepla z mé potící se hlavy. Nedal se dobře složit, takže jsem ho ve chvíli, kdy nebyl na hlavě, musel přivazovat na batoh. Pevně přivazovat. Každý závan větru ho měnil v plachtu. Příště? Asi zas jen kšiltovka a pod ní šátek, nebo jednoduchý plátěný klobouk. Tento po čase putoval do bounce boxu.

Rukavice RAB Power Stretch Pro Contact

Až příliš lehké. Tepelným komfortem byly dostačující, ale rychle se trhaly. Obyčejnější rukavice z Decathlonu plnili na PCT svou funkci stejně dobře a používám je dodnes.

Teplé rukavice QUECHUA Forclaz 700 (pouze Colorado)

Potřeboval jsem je jen pár dní v Coloradu, byly zcela dostačující.

Nepromokavá bunda MONTANE Minimus Jacket

Očekával jsem víc deště a tudíž i více času stráveném v nepromokavé bundě, chtěl jsem tedy oproti předchozím trailům bundu kompletně rozepnutelnou. Nakonec bylo toho deště méně, bunda i tak fungovala skvěle.

Nepromokavé kalhoty RAB Downpour pants

Lehlé kalhoty do deště, použil jsem je asi pětkrát, spokojenost.

Kartáček na zuby

Neznámá značka, dostal jsem ho darem od své paní zubařky, že je to ten nejlehčí, co se dá sehnat. Sloužil skvěle do chvíle, než jsem ho nešetrným zacházením zlomil, nahradil ho obyčejný kartáček ze supermarketu.

Mezizubní kartáček + zubní nit

Upgradoval jsem péči o zuby, a příště to udělám zas. Když jsem viděl problémy, které někteří se zuby měli, čistil jsem si zuby obzvlášť důkladně.

Lékárnička

Obsahovala: Ibuprofen (bolest), Diflofenac (antirevmatikum), Endiaron (střeva), Černé uhlí (žaludek), Zirtec (alergie), Strepsils (krk), Sumamed (třídenní antibiotika), Dolgit gel (kolena), Chlorine dioxide (záložní chemická desinfekce pitné vody), hořčík (svalová tenze), multivitamíny, lepící páska 3M Transpore, Moleskin. V pořádku. Jen toho endiaronu si příště vezmu víc. Nahradilo ho Imodium zakoupené ve Walmartu.

Nůžtičky

Malé manikůrní nůžtičky neznámé značky. V pořádku.

Lopatka Deuce of Spades

Lehoučka hliníková lopatka k vykopání cat hole. U tvršího povrchu je vykopání díry pouze lopatkou obtížné, proto ji používám v kombinaci se stanovým kolíkem (REI Snow Stake). Několikrát jsem ji využil i jako lžíci na boty, když mi přes noc boty zmrzly na kámen.

Pytlík na hygienu (ZPACKS Small Stuff Sack) + na elektroniku (ZPACKS Rock Stuff Sack)

Prověřené na PCT i SNT, zcela dostačujicí cuben fiberové pytlíky.

Pytlík na oblečení ZPACKS Large Rectangular Dry Bag

Cuben fiberový materiál, voděodolný. V pořádku.

Telefon iPhone 6s + nepromokavý obal LifeProof

Pro člověka používajícího značku Apple už 24 let byl iPhone jasnou volbou a i přes to, že mne u tohoto téměř 3 roky starého telefonu trápila neoriginální baterka, byl jsem s ním opět velmi spokojen. Slouží nejen jako komunikační prostředek, ale píšu v něm blog, upravuju fotky, poslouchám na něm audiknihy, hudbu a slouží jako druhotný navigační nástroj. Nepromokavý obal je nutnost. Původně jsem vyjel s Catalyst waterproof case, ale záhy se mi z něj ztratila těsnící gumička. Nahradil ho obal LifeProof FRĒ. K mé velké spokojenosti.

Foťák Sony RX100 m3 + pouzdro Lowepro Daspoint 20

Nic jsem před odjezdem neřešil tak moc jako foťák. Nakonec jsem zůstal u osvědčeného kompaktu Sony RX100 s palcovým snímačem. Řada RX100 reprezentuje asi nejlepší kompaktní fotoaparáty vůbec (i když mám o 3 generace starší model než je ten současný). Rozhodla velikost, váha a momentální nedostatek financí. Má skvělou optiku, jednoduše se ovládá, všechny parametry se mohou nastavovat manuálně, fotky lze přenášet do telefonu bezdrátově. Benefitem je možnost dobíjení baterie přímo ve foťáku přes USB port, bez nutnosti externí dobíječky. Zvažoval jsem, že si na cestu pořídím APS-C bezzrcadlovku Fujifilm X-E3. Je sice výrazně větší a těžší, ale lezou z ní fantastické obrázky. Doteď nevím, zda jsem se rozhodl správně, nebo ne. Kvalita fotek je velmi relativní záležitost. U Sony RX100 je poměr váha a jednoduchost ovládání versus kvalita fotek fantastická. Po právu to byl na trailu zdaleka nejvíce zastoupený foťák. Po něm to byl Sony A600 (ten už má APS-C čip). Co si vezmu sebou příště nevím. Byl jsem rozhodnut, že to bude ta zmiňovana Fujina, ale Sony vyjela s šestou generací RX100. Nejen že je rychlejší, že má lepší hledáček, líp ostří, ale hlavně přišli s novým objektivem s neuvěřitelným rozsahem 24-200mm (ekvivalent) f/2,8-4,5. Cena je na kompakt hodně vysoká, ale pokud jsou fotky to jediné, co člověku vedle zápisků zůstává…

Solární nabíječka Anker PowerPort Lite 15W

Protože denně trávím dvě hodiny psaním deníku (a stahováním fotek včetně jejich úprav), každodenním pokusem o odeslání příspěvku na blog a zběsilým focením, mám velkou spotřebu energie. Zároveň chci být maximálně nezávistlý na dobíjení ve městech. Solární panel je pro mne tedy nutností. Trvalo mi bezmála 5 let různých zkoušek než jsem došel k modelu Anker PowerPort Lite 15W. A myslím, že jsem konečně našel svůj svatý grál mezi soláry. Není to nejlehčí model, ale taky žádné monstrum. Má fantastický výkon a to i v horších světelných podmínkách. Po většinu dne ho mám zavěšený na batohu a dobíjím power banku. Většinou na to stačí půl dne. Při stabilních světelných podmínkách, tedy když nejdu (snídaně, oběd) připojuji napřímo telefon (nestabilní světelné podmínky za chůze mu nedělají dobře). Díky vysokému výkonu jsem byl zcela nezávislý na dobíjení ze sítě a naopak jsem mohl nabíjet elektronická zařízení svých spoluchodců. Přestože se jedná o monokrystalický panel, je poměrně odolný vůči hrubšímu zacházení. Vydržel mi v neporušeném stavu až do Kanady a na další dlouhý výšlap pojede určitě znovu.

Power banka ZENDURE A5 (16.750mAh – 62WH)

Netušil jsem, jak se mi osvědčí solární nabíječka a tak jsem tentokrát vzal power banku s vyšší kapacitou. Solar ale fungoval tak, že by stačila kapacita poloviční, s rezervou dvoutřetinová. Výhodou tohoto modelu je, že má dva výstupní porty, rozezná připojení nabíjeného zařízení a automaticky jej začne nabíjet a také to, že je průchozí – může být nabíjen a zároveň nabíjet další přístroje. Tedy spokojenost, příště jen nižší kapacita.

Nabíječka 2x USB AT&T

Základní model USB nabíječky. Teoreticky jsem ji nepotřeboval, ale z lenosti jsem se stejně dobíjel i ze sítě, když jsem měl příležitost. Má dva porty s příkonem 2.000mA. S využitím průchozí power banky jsem tak mohl nabíjet až tři zařízení najednou. Celkem jsem potřeboval nabíjet čtyři zařízení: telefon, satelitní komunikátor, foťák a čelovku.

Napájecí kabel iPhone + Napájecí kabel microUSB

Po zkušenosti z PCT, kdy jsem pro zlomený kabel zůstal několik dní bez možnosti dobít si telefon (a tudíž bez možnosti psát deník), nosím od každého kabelu dva exempláře.

Sluchátka BOSE SoundSport In-Ear Device

Osvědčená lehká sluchátka se slušným zvukem. Nezacpou zcela zvukovod a tudíž zůstává zachována schopnost vnímat, co se děje v okolí. Nejsou nejlevnější, ale jsou velmi odolná na hrubé zacházení. I nadále se jich budu držet.

Čelovka Petzl Core Actik

Lehčí model než Black Diamond Storm, který jsem používal v minulosti. Má dobíjecí akumulátor, odpadá tedy nutnost nosit sebou náhradní baterie. Má tři úrovně svítivosti, přičemž nejvyšší je 350 lm, což je velmi jasné světlo (dosvit 95 metrů). Má i režim červeného světla, který je šetrný k zachování nočního vidění i k lidem okolo. Není zcela vodotěsná, ale lehký deštík zvládá. Za jediný nedostatek považuji nemožnost uzmknutí spínače před náhodným rozsvícením a následným vybitím v kapse. Nicméně tato situace nikdy nenastala a já jsem s touto čelovkou velmi spokojen.

Satelitní komunikátor Garmin inReach Explorer®+

Po několika negativních zkušenostech v minulých letech a při vědomí, že se budu po většinu času pohybovat zcela mimo civilizaci, v místech, kde často není ani turistický provoz, jsem se tentokrát rozhodl zainvestovat do zařízení, kterým bych si v případě průšvihu mohl přivolat pomoc. A jsem rád, že jsem ho k tomuto účelu nemusel použít. Narozdíl od konkurenčních přístrojů tohoto typu umožňuje inReach textovou komunikaci s případnými zachránci. Přístrojem jsem také jednou denně udával svou polohu, která byla zobrazitelná pro mé nejbližší. Ti tedy věděli, i v případě, že jsem několik dní nebyl na telefonním signále, že se pohybuji a že je vše v pořádku. Párkrát jsem využil možnost textové komunikace (měl jsem 40 předplacených zpráv) a získání předpovědi počasí. Zároveň bylo možné využít jej jako GPS navigaci, včetně základních map. Tuto funkci jsem nevyužil, bylo ale příjemné vědět, že pokud bych se kvůli počasí, či neprůchodnosti terénu ocitl mimo oblast mých papírových map, měl jsem jak se zorientovat.

Ukulele iUke mini

Ukulele je moje “luxury item”. Není pro cestu nezbytně nutné, ale kdykoli jsem ho v nějaké společnosti vytáhl, okamžitě zvedalo náladu. Vždycky říkám, že je to takový “otevírač dveří” mezi lidmi. Jedná se o nejmenší komerčně vyráběné ukulele, občas je to pořádný “prstolam”, ale hrát se na něj dá slušně a skutečně skoro nic neváží.

Sluneční brýle (klip) DECATHLON clip on VISION 300

Opět jsem volil verzi klipu, namísto samostatných slunečních brýlí. Mám celkem silné dioptrie a toto řešení je celkem elegantní. Nejen že váží méně, je skladnější, ale v místech, kde se intenzita světla prudce mění (rozhraní louka / les), umožňuje jednoduše jedním pohybem přiclonit / odclonit. Jedinou nevýhodou je jeho použtí za silného větru.

Šití, lepení

Naprostá nutnost. Neustále něco zašívám vyspravuji. Kromě jehly a nitě nosím kus kloboukové gumy, nalepovací cuben fiberovou záplatu a vteřinové lepidlo.

Foto stativ malý GorillaPod Original

Už podruhé jsem udělal stejnou chybu. Vzal jsem sebou malý stativ, který jsem pak téměř nepoužil. Po čase zamířil do bounce boxu. Při potřebě udělat skupinovou fotku jsem pokládal foťák na batoh. Nebylo to tak precizní, ale úplně to stačilo.

Kompas Moscompass Moscow 3 NB

Úžasně rychlý kompas s možností připnutí na ruku. Bloudění ve skotských mlhách a močálech mne před rokem vyškolilo tak, že jsem si tentokrát pořídil kvalitnější kompas, který budu moci mít stále na očích (ve skotké mlze jsem co chvíli ztrácel směr). Má fantasticky rychlou střelku (je primárně určen pro orientační běžce), ale jeho mechanické uchycení do řemínku na ruku bylo velmi chatrné a rozbilo se již po čtrnácti dnech používání. Následně jsem si pořídil další náramkový model Suunto M-9 Wrist Compass. Z počátku jsem měl problém z něj odečítat, má obrácený systém zobrazení azimutu, ale na to jsem si zvykl. Větší problém byla pomalost střelky a nutnost mít kompas ve zcela vodorovné poloze (po většinu času nosím kompas připnutý spolu s hodinkami na prsním popruhu od batohu). Naučil jsem se s tím žít, ale asi budu ideální kompas hledat dál.

Batůžek do města/stuffsack na drobnosti SEA TO SUMMIT Ultrasil Day Pack

Někomu to může přijít jako zbytečnost, mě se však dlouhodobě osvědčil. Za normálních okolností ho používám jako stuffsack na drobnosti (hygienické potřeby, lékárnička, doplňky k elektronice, náhradní struny). Ve městě pak jako plnohodnotné městské zavazadlo a nákupní tašku, v letadle pak jako cabin luggage.

Špunty do uší

Při spaní s větší skupinou, zejména v hostelech, nezbytnost.

Provázek 2mm 10m

Tentokrát jsem ho nepoužil ani jednou, stačil mi provázek který jsem měl k věšení jídla na strom.

Moskytiéra SEA TO SUMMIT HeadNet

V období výskytu komárů naprostá nutnost. Je nutné mít ji nasazenou přes kšiltovku, aby si držela distanc od tváře. Tuto mám již třetím rokem a jsem stále spokojen.

Peněženka ZPACKS Wallet Zip Pouch

Malá, lehká cuben fiberová peněženka, zcela dostačující

Hodinky CASIO ProTrek PRV-3000

Potřebuji znát čas, tlak a výšku. Digitální kompas, GPS ani další vymoženosti outdoorových hodinek mne nezajímají. Výborné je solární napájení, ani jednou jsem za pět let nemusel měnit baterii, nemusím se bát, že se mi v půlce trailu vybijí. Ano, občas se dívám po nějakých hodinkách, které toho umějí víc. Ale to je jen projev klučíčího hračičkovství. Ve skutečnosti nic víc nepotřebuji a bezúdržbovost je ohromný benefit, které komplikovanější hodinky nemají.

Hůlky LEKI Thermolite XL

Tyhle aluminiové hůlky byl výstřel do tmy. Chtěl jsem LEKI, protože se vyrábějí v Čechách. Podle očekávání jsem přišel o carbitový hrot na obou hůlkách, nahradil jsem je hrotem náhradním od Black Diamond. Oceňuji na nich jejich životnost a kvalitu zámků. Pravda je, že se mi hned první měsíc při nechtěném skluzu jedna hůlka zasekla mezi kamením a jeden její segment se lehce ohnul, Nešel tedy lehce zasunout do druhého, ale i tak hůlka fungovala a bude fungovat dále. Bez prodlouženého madla (pěnového gripu) bych se obešel, ale přiznávám, že bylo příjemné si na něj při prudkám stoupání přehmátnout. Mají lehčí poutko na ruce, než u jiných modelů a tak jsem se ho tentokrát nezbavoval. V oblastech se sněhovou pokrývkou nosím na jedné holi sněhový taířek. Tuto hůl mívám v ruce níže po svahu, více se o ní opírám, kdežto hůl bez talířku mám výše po svahu, připravenou k zabodnutí do sněhu v případě uklouznutí. Po zkušenosti z PCT jsem si na hůlky odmotal značné množství Duct tape. Nicméně buď volbou lepšího vybavení (zejména bot a batohu), nebo lepším zacházením s ním jsem jí spotřeboval sotva třetinu. Příště jí ponesu zase méně.

Nesmeky Snowline Chainsen PRO (pouze Colorado)

Oproti PCT jsem si vzal trochu bytelnější nesmeky a nelituji. Při travezování po ledovém srázu je to jediné, co brání sklouznutí do údolí. Byl jsem s nimi spokojen, ale pokud bych šel v roce s větší sněhovou pokrývkou, zvážil bych jako alternativu lehké mačky Kahtoola K•10 Hiking Crampons (nebo možná i KTS Crampon o téže firmy). Sice váží o 200 gramů víc ale mají prakticky dvojnásobné hroty a jsou pevněji uchycené k botě.

Péřové ponožky na spaní ZPacks Goose Socks (pouze Colorado)

Při spaní vysoko v Coloradských horách byly k nezaplacení. Tyhle péřové “bačkůrky” výrazně zlepšují tepelný komfort. Doma nosím v zimě obdobný produkt od Sir Josepha, který je výrazně teplejší, ale také výrazně těžší. Na CDT byla verze od ZPacks zcela dostatečná.


Načasování

Správné načasování je u dlouhého trailu klíčové. Období, kdy je dobré vyrazit se každý rok liší. Je proto nutné sledovat klimatický vývoj, srovnávat ho s minulými lety a podle toho odhadnout, jaká bude situace při vstupu do nejnáročnějšího úseku cesty (v případě PCT to bylo Kennedy Meadows – vstup na High Sierru, u CDT Chama – vstup do San Juans). Dobré je taky počítat s volnějším tempem v prvních týdnech, aby si tělo zvyklo na každodenní zátěž. S ohledem na letošní rekordně nízkou sněhovou pokrývku jsme mohli vyrazit dřív, než bychom vyráželi jiný rok. A skutečně, při startu 22. dubna byla teplota v pouštní oblasti snesitelná, a do San Juans jsme vstupovali 23. května. Sníh odtával před námi, respektive jeho množství bylo únosné. Naopak se díky velkému množství požárů trail za mnou uzavíral. Kdybych šel o týden později, musel bych spoustu míst obcházet a zřejmě bych ani neprošel San Juans. Množství požárů je ve Státech rok od roku vyšší, částečně díky globálním klimatickým změnám a částečně díky mrtvým lesům, které masivně likviduje kůrovec importovaný z Asie.

Orientace

Když jsem se na trail chystal existovaly v zásadě dvě možné mapy. Bear Creek Survey a Jonathan Ley. Dnes jsou k dispozici ještě mapy poskytované CDTA, které vychází z Bear Creeka, ale mají mnohem lepší zobrazení terénu, lépe se v nich orientuje. Já se rozhodl pro vytištění na papír map od Bear Creeka, především proto, že korespondovaly se značením jednotlivých bodů na trailu s aplikací Guthook, kterou jsem měl v telefonu. Tato úvaha byla správná, ale posléze se ukázalo, že mapy Jonathana Leye obsahují mnohem více alternativ a doplňkových informací (o kvalitě vody, o náročnosti terénu atd.). Měl jsem sice i tyto mapy, ale pouze v elektronické podobě, v mobilu. Tištěné by byly výrazně lepší. Kombinoval jsem tedy všechny tři zdroje. Vytištěnou Bear Creek mapu s kompasem, aplikaci Guthook v mobilu a pdf mapy Jonathana Leye (v aplikaci Avenza Maps, která umožňuje zadat referenční body a tím pádem sledovat okamžitou polohu na mapě). GPS navigaci v Garmin inReach jsem nevyužil, nedostal jsem se do situace, kdy by to bylo nutné.
Z neznámého důvodu mi u iPhonu vypadává gps modul, takže jsem byl značnou část cesty odkázaný jen na papír, ale nebyl to problém. Jak říká přítel Karel K., jsem z generace BBC – born before computers, a schopnost orientace podle papírové mapy považuji za základ. Navíc si při chůzi podle papírové mapy člověk daleko více uvědomuje, kde se v krajině nachází, než když pouze sleduje bod pohybující se na čáře v navigaci.

Zásobování

Hodně lidí se stále spoléhá na zasílání dopředu připravených balíků. Zde hrozí vážné riziko, že se člověk něčeho přejí. Někdo si posílá balíky sám, vždy z většího města, kde nakoupí na dvě, tři etapy dopředu. To zabere hodně času. Někdo si objednává jídlo na internetu a nechá si ho na zásobovací zastávky zaslat – za zmínku stojí firma Zero Day Resupply, která se právě na zásobování lidí na dlouhých trailech specializuje a je schopná reagovat na individuální potřeby. Já se i tentokrát rozhodl spolehnout se, až na tři případy, na místní zdroje. Celkem jsem měl třicet zásobovacích zastávek. Těmi vyjímkami byl balík zaslaný do Pie Town a Ghost Ranch a zde to bylo zcela opodstatněné. Třetí případ byl Benchmark Ranch a tam to bylo zbytečné. Stačilo vzít z Lincolnu o dva dny víc zásob a ušetřil bych čas, práci s balíkem a v neposlední řadě i poměrně vysoký poplatek za vyzvednutí. Mimo jiné jsem slyšel, že se tam pár lidem někdo do volně uložených balíků vloupal a vybral část jejich obsahu. Obecně mi příjde lepší kupovat si u místních to, na co má člověk zrovna, chuť – preference se v průběhu trailu mění. Zároveň považuji za dobré ekonomicky podporovat malé lokální obchody. Ty se zase logicky snaží přizpůsobit poptávce ze strany hikerů a prospěch z toho mají všichni. Naopak jsem tentokrát (až na jeden případ, kdy jsme ještě šli dohromady se Sárou) nespoléhal na pomoc další osoby mimo trail a nepotřebné mapy a vybavení jsem před sebou posílal v bounce boxu. Ve finále to vyšlo na stejné peníze, jako kdyby mi to na trail posílal někdo jiný. Příště bych to udělal stejně.

Jídlo

Po té, co jsem na PCT zažil opravdu intenzivní hikers hunger, rozhodl jsem se mu tentokrát za každou cenu zabránit. Záměrně jsem proto před vyjitím přibral čtyři kila a od začátku jsem na jídle nešetřil. Skladba byla podobná, převážně sušené jídlo. Dominovala bramborová kaše různých příchutí (výhradně značky Idahoan), nudlové polévky Ramen, ochucené přílohy (rýže, těstoviny) značky Knorr, fazolovou pasta (refried beans) a několikrát týdně i luxusnější jídla od firem Mountain House (lépe sehnatelné) a Backpacker’s Pantry (chutnější). K snídani téměř vždy ovesná kaše. Do všeho jsem dával velké množství olivového oleje a většinou i burákového másla. Často jsem si do jídla krájel slaninu. Pro oživení chuti jsem si nosil čerstvý česnek, případně cibuli. Co dvě hodiny jsem si dělal pauzu na malou svačinku – oříšky, čokoládové tyčinky, Nutella, bramborové chipsy (nejlepší poměr váha / kalorie). Na rozdíl od PCT jsem si více hlídal příjem proteinů. Vždy jsem měl sebou sušené maso (jerky), luštěniny a dostatek proteinových tyčinek. Ve městě jsem se pak ládoval masem a vejci. Svou roli také hrálo, že jsem víc času věnoval odpočinku ve městě (pět zero days a 19 nero!). Ideální bylo dorazit do města odpoledne, pořádně se najíst (pozdní oběd a na to i večeře) přespat, ráno si dát velkou snídani a kolem poledního vyrazit dál. Díky téhle strategii mne hikers hunger dohonil až po třech měsících a zdaleka nebyl tak intenzivní, jako na PCT. Za úspěch považuji, že jsem se vrátil domů i s bříškem, pravda, o deset kilo lehčím.

Náklady

Nešetřil jsem. Vzhledem k častějším odpočinkům ve městě spojeným s přespáváním a častější návštěvou restaurací, s častějším dokupováním výbavy cestou (především boty) a s placením poplatků za satelitní připojení, mé náklady na jeden den cesty vzrostly oproti PCT o 22%. Do nákladů zahrnuji jen přímé náklady spojené s cestou, nikoli výbavu, kterou jsem měl již dříve, či kterou budu používat i nadále.

PoložkaČástka%
SUM150.920Kč
Letenka22.690 Kč15%
Pojištění4.563 Kč3%
Doprava7.977 Kč5%
Ubytování9.903 Kč6%
Potraviny37.939 Kč25%
Hospody38.322 Kč25%
Výbava14.237 Kč9%
Komunikace10.946 Kč7%
Ostatní4.339 Kč3%

Dopravou míním pozemní dopravu ve Státech a Kanadě (autobusy). Do ubytování počítám i dobrovolné příspěvky trail angelům. V hospodách je všechno jídlo, které jsem si nepřipravoval sám. Výbava zahrnuje položky nakoupené na trailu, či v přímé souvislosti s ním (mapy, boty atd..). Komunikace jsou poplatky za telefon a satelitní komunikátor.

Jde to i levněji. Potkal jsem člověka, který šel celé CDT jako “1.000$ challenge” – rozhodnutý nedat na celý trail víc jak tisíc dolarů. Na start se dopravil stopem, jedl jen suchou rejži, nikdy nepřespával ve městě. Dá se to. Pokud by se mi tedy podařilo stopnout letadlo. Ale já si to chtěl užít, a 150.000 korun mi příjde za téměř pět měsíců fantastického zážitku přiměřená cena.


Když jsem na CDT vyrážel, měl jsem za to, že jdu vlastně na druhé PCT. Nemohl jsem se mýlit víc. PCT nabízelo každý den odměnu ve formě neustále se měnící krajiny, fantastických výhledů, společnosti stejně naladěných lidí. CDT taky. Ale jen občas. Nejen, že bylo fyzicky a navigačně obtížnější, ale některé úseky si musel člověk prostě “jen” odšlapat. Čtyřicet dní v Coloradu ve výšce nad 3.000 metrů mi dalo řádně zabrat, jak fyzicky, tak mentálně. V (relativně) fádní krajině na hranici Idaho a Montany jsem si často musel hledat nějakou vnitřní motivaci. Při častějším road walku se člověk musel obrnit trpělivostí. V takových chvílích jsem byl rád za hodiny audioknih a hudby, které jsem si nesl sebou. Hodně jsem si oblíbil poslech podcastů, zejména Radiolab, TED hour, Toulky českou historií a Casablanca Radia Wave. O to víc jsem si užíval fantastických míst jako bylo údolí řeky Gila, San Juans, Wind River Range či Glacier National Park. A nelituju jediného kroku na cestě. Za velký benefit považuji to, že na CDT thru hike vyráží 10x – 20x méně lidí, než na PCT. Díky tomu jsme si výrazně více užili komunitu lidí kolem sebe. Dá se říct, že všichni kdo šli v rozmezí 14 dnů o sobě věděli. Ať osobně, nebo z vyprávění.

Připraven jsem byl celkem dobře. Za nejlepší zdroje informací považuji Yogi’s Book, stránky CDTA, každoroční průzkum zkušeností hikerů z let minulých na stránkách Halfwayanywhere, Postholer trip planner, blog Wired a manželů Koskových. (U každé položky je link, kterým se lze prokliknout na zdroj). V průběhu cesty fungovala jako dobrý informační zdroj facebooková skupina “Continental Divide Trail class of 2018”, i když některé zprávy, zejména o obtížnosti jednotlivých úseků, tam byly poněkud nadsazené.

Vyrážel jsem s parťačkou s motivací, že chci zažít jaké to je, jít celý trail s někým, ne jen sám za sebe. Že to nepůjde se ukázalo už pátý den cesty. Že jsme to spolu i tak zvládli čtyřicetdva dní, považuji za veliký úspěch. Velký podíl na tom má fakt, že se k nám přidal Down Time. Dalších padesát dní sólo jsem si velmi užil. A to, že jsem pak potkal Peppermint Skunka, ze kterého se vyklubal fantastickej parťák, to považuji za velký dar. Společnost Da Beara na posledních 210 mílích beru jako skvělý bonus. Najít parťáka na takhle dlouhý trail je strašně těžký. Každý má jiné tempo, jiný denní rytmus, jiné zóny komfortu. Já chodím pomalu, ale vstávám před svítáním, snídám hodinu po vyjití, co dvě hodiny si musím udělat pauzu, nevadí mi končit až se západem slunce, dobře snáším horko, cítím se celkem bezpečně na sněhu. Sarah to měla naopak. Pozdě vstát a pak hnát bez zastávky. Zjistil jsem, že když s někým jdu, potřebuju s ním mít alespoň vizuální kontakt. Jít dohromady, ne se jen párkrát za den potkat. Je to asi tím, že jsme byli (obecně jako Evropané a v Čechách obzvlášť) narozdíl od amerického individualismu vychovávaní k fungování v kolektivu. Obdivuji ty, kteří absolovují celý trail s jedním parťákem. O to víc, pakliže to je partner životní (s tím zatím žádnou zkušenost nemám). Všichni říkají, že pokud nejde člověk sám, musí být připraven dělat každý den kompromisy. Je pravda, že jsem kvůli svým parťákům částečně změnil svůj rytmus fungování na trailu. A je pravda, že kdybych šel celou dobu sám, určitě bych volil i jiné alternativy (např. Bonita-Zuni, či Butte namísto Anaconda route). Na druhou stranu je fantastické tu krásu s někým sdílet. Je to zážitek jiného druhu. Takže ani v tomto případě nelituji.

Opět jsem hodně času věnoval psaní deníku. Zhruba 280 hodin. Vzhledem k nočnímu psaní to znamená, že jsem toho naspal o 280 hodin méně, než ostatní. Ale jsem rád, že ho mám. Při mé průtokové paměti by mi zakrátko ze vzpomínek nezůstalo vůbec nic.

PCT procházelo Kalifornií, Oregonem a Washingtonem. To jsou všechno bohaté a liberální státy. Oproti tomu CDT prochází státy s větší rozmanitostí. Chybou nás Evropanů je, že vnímáme Spojené Státy jako konzistentí zemi. Ale to je stejné jako by si Američan myslel, že celá Evropa vypadá třeba jako Švýcarsko. Mezi jednotlivými státy jsou znát velké sociální rozdíly. Tak například Nové Mexiko je vysloveně chudé, velmi konzervativní. Myslím, že i český životní standard je výrazně vyšší, než v tomto státě. Oproti tomu Colorado je velmi bohaté a liberální, turisticky atraktivní, plné outdoorových nadšenců s životními náklady, které patří k nejvyšším v USA. Wyoming je nejméně zalidněný stát (zhruba 580 000 obyvatel na 253 600 km²) a spolu s Montanou jsou opět nositelé konzervativních tradic. Je to skutečný divoký západ, včetně kovbojských klobouků a kolťáků za pasem. Jak to říct slušně… No o politice jsem se s místními v hospodě raději nebavil.

Užil jsem si to celé náramně. Momentálně jsem doma tři neděle, ale má hlava zůstala ještě v horách za oceánem. Až se vrátí i ona, začne plánovat další výlet, já ji znám. Uvědomil jsem si jednu věc. Díky bezmála 9.000 kilometrů našlapaných v USA jsem si k tamní krajině vytvořil silné emocionální pouto. Spousta míst, ať je to Mt Whitney, Mt Elbert, High Sierra, San Juans, Tree Sisters, Cirque of the Towers a tak dál, mi příjde důvěrně, až intimně známých. A tuhle zkušenost (až na pár vyjímek) postrádám v Evropě, v místech, kde jsem doma. Nikdy jsem nebyl v Dolomitech, ve skandinávské divočině, v rumunských horách, dokonce ani v Tatrách! Myslím, že nazrál čas, abych zjistil, že i “doma” je krásně. Nápadů je mnoho, ale raději počkám, až ze CDT dorazí i ta hlava, abych to probral s ní.

25 Replies to “CDT ohlednutí”

  1. Ahoj Jakube, dík moc za perfektní shrnutí a zejména podrobné komentáře k jednotlivým kouskům tvé výbavy. A ať to šlape i zpátky doma :-), Jarka

  2. Kazdy den v metru jsem zkusil aktualizovat posledni zapis zda už nahodou neni shrnutí. Nakonec se to cekani vyplatilo.

  3. Ahoj Jakube,preji hodne dalších km a zážitku po Evropě po Československu,ať se daří a v mysli se jeste chvilku nevracej 😊

  4. Ahoj Jakube, díky za super shrnutí.
    Jelikož máš za sebou PCT a CDT, měl bych na Tebe záludnou otázku 🙂 Který trail by si doporučil upřednostit, někomu kdo ví, že alespoň jeden US thru-hike prostě za život chce absolvovat, nicméně je možné, že opravdu bude pouze a jenom jeden? Hypotetická osoba má ráda horské prostředí s prvky zeleně (např.: Alpy kolem 2000 mnm).
    Dík.

    1. Ahoj Honzo, v tomhle se strašně špatně radí. Ale za sebe řeknu, že jsem rád za skutečnost, že jsem nejprve absolovoval PCT a až pak CDT. PCT je jednodušší jak na organizaci, tak fyzicky. Nabízí mnohem víc fascinující podívané a různých ekosystémů. Na druhou stranu je tam větší nával (letos prý bylo vydáno 6.000 permitů) a víc trpí lesními požáry. CDT je divočejší, náročnější, víc o samotě. Byl jsem nadšen z obou, ale pokud bych měl jít ještě jednou jednu z nich, rozhodl bych se pro PCT. Hodně štěstí! J.

  5. Parádní čtení celého deníku, smekám klobouk před výkonem a velké díky za inspiraci.
    V souvisosti s tímto technickým shrnutím bych se chtěl zeptat, čím jste měřil rychlost větru a denní zdolanou vzdálenost?

  6. Skvělé. Myslím, že mnoho lidí šlapalo virtuálně s tebou. Chci se zeptat na péči o chodidla. Dříve jsi v příspěvcích psal o večerním „mazání“. Jaké mazadlo bys doporučil v našich domácích českých podmínkách? Pokud vím, tak Andrew Skurka ukončil distribuci jím doporučovaného mazadla (dodavatel neplnil své závazky). Co je vlastně hlavní složkou správného chodidlového mazadla? Děkuji za odpověď (a ne jen za ni 🙂 ).

    1. Já nejraději používám (a to jak doma, tak ve Státech) Neutrogenu – krém na ruce neparfémovaný. Je koncentrovaný, s vysokým obsahem glycerinu, a proto stačí aplikovat velmi malé množství. Rychle se vstřebává, pokožka nezůstává mastná, ale rychle měkne, vláční. Líp regeneruje. Musím říct, že díky této prevenci mám většinou nohy ve výrazně lepším stavu, než většina spoluchodců, kteří tuto praxi nepraktikují.

  7. Ahoj Jakube, nejdriv diky za tip na powerbanku, neco takoveho co se umi nabijet a zaroven dobijet jsem uz nejakou dobu hledal, respektive uz jsem rezignoval ze neco takoveho existuje, takze velky dik. A pak se chci zeptat jaky je tvuj chodici rezim bezprostredne po navratu, jestli potom co se konecne zastavis si telo rekne o pauzu a treba mesic nikam nejdes, nebo spis je to naopak a jak jsi rozchozeny a duchem tam venku tak se snazis vypadnout ven kazdou volnou chvilku?

    1. Ahoj M.Z. Kdyby bylo na mě, tak jsem venku furt. Když můžu, tak vypadnu. Žel jsem hned po návratu spadl do pracovního projektu, který mi neumožňuje volné víkendy, takže první vícedenní výšlap mám naplánován až na prosinec. Snad do té doby urvu alespoň pár jednodenních 🙂

  8. Ahoj Jakube. Mám jednu technickou 🙂 Chci si objednat Anker PowerPort Solar 15W, jak uvádíš na Amazonu je 21W. A u výrobce je opravdu 15W. Je tedy na tom Amazonu nějaká imitace a nebo dělají různé verze ?
    Díky za super přehled a recenze 🙂
    Držím palce do dalšího plánování. Zpříjemnil jste mi léto, když jsem někde čekal, vždy jsem si četl váš deník.

    1. Ahoj Kamile. Na Amazonu doprodávají 21W verzi, která se na jaře 2018 přestala vyrábět.

  9. AHoj Jakube. Mam otazku . Ked bola rano pod 0 nešmýkalo sa ti na skalach alebo na kamenoch v tych altrach ? Mam altry 4.0 a chystam sa na 4-5 dnovu turistiku a v noci bude -6 az -8 a neviem či mam zobrat nesmeky alebo nie . Ake maš skusenosti ?

    1. Ahoj. Samozřejmě záleží na terénu. Ale neklouzaly víc, než jakákoli jiná (pevná) bota, řekl bych, že měli dokonce lepší přilnavost. Nesmeky mají smysl jen na sníh a led.

  10. Konečně dočteno, i když se zpožděním. Moc díky za super čtení a s Kačkou doufáme, že bude zase nějaké promítání. Radek

  11. Ahoj Jakube,

    zajímalo by mě, jaký je rozdíl v tepelném komfortu s a bez té alumatky?
    Ta karimatka (mám stejnou) má na sobě taky nějakou odrážecí vrstvu, to nepomáhá?
    Díky

    Dan

    1. Velký. Neprováděl jsem žádné měření. Prostě jsem to dvakrát zkusil bez ní, vzbudil se zimou, vratil alumatku a zas to bylo dobré.

  12. Thank you for your comments about our Criterion Activity Jacket, we hope that you continue to enjoy using it. You comment about the zip has been noted for future versions. Best Wishes Gareth Lyons (Brand Manager)

    Přečtěte si, prosím, překlad z češtiny do češtiny (používá se překlad Google)
    Děkujeme vám za vaše připomínky k naší Jacket Activity Criterion, doufáme, že budete nadále využívat. Připomínáte, že zip byl znám pro budoucí verze. Nejlepší přání Gareth Lyons (ředitel značky)

  13. Ahoj Jakube, díky za sdílení tvých zkušeností z dlouhého treku. Mohl bych se zeptat, jaká byla osvědčená vzdálenost pro zavěšení nebo jinak „odložení“ zásob od vlastního tábořiště? Dodržovali jste i jiná bezpečnostní opatření ohledně medvědů? Díéky za tvoji odpověd a tvůj čas. Don Fohler

    1. Ahoj. Vždy alespoň 30 metrů, ale spíš 100. A jinak obvyklé věci – dělat hluk, jíst jinde než spíš, nenechávat zbytky jídel, mít u sebe stále bear spray.

  14. Ahoj Jakube, chci se jen zeptat, jestli stihneš vydat deník AT ještě do vánoc, byl by to moc hezký dárek. Díky za odpověď Renata

    1. Ahoj Renato, deník AT rozhodně nestihnu, protože AT jsem ještě nešel. A nestíhá se ani deník CDT, jeho vydání je naplánováno na duben. Tak snad na velikonoce? 🙂

Přidat komentář