CDT návrat 1. den

Posted on

Vstáváme až před osmou, naše prádlo se ještě jednou pere(!). Když ho pak následně vyndáme ze sušičky, vyrážíme do supermarketu pro jídlo. Míjíme oddělení trvanlivých potravin, zato hodně času trávíme přebíráním ovoce a zeleniny. Tradičně hodujeme ještě na parkovišti.

Po návratu domů voláme oba do Evropy, oznámit našim blízkým, že jsme živí, zdraví, nesežraní. Snažím se o koupi lístku na autobus. Totiž můj původní plán byl odletět 11. září (nevím proč, na ten den byla podezřele levná letenka) z Vancouveru. Jak jen zabít jedenáct dní v Kanadě… Domluvil jsem se s Jůlii, se kterou jsme šli společně kus PCT (vylézt spolu na Mt. Whitney, to je zážitek, co se nezapomíná), že se u ní na pár dní stavím. Pracuje teď pro místní národní park v Banffu. Slíbila, že mne po něm trochu provede. Ale přestože jsme byli domluvení, nějak na to zapomněla a je týden mimo domov. A já nemám moc energie vymýšlet alternativní program. Po konci cesty chci být vždy co nejdříve doma, udělat ostrý řez. Na nějaké další cestování nemám náladu. Václav N. ze Seattlu, u kterého jsem trávil pár dnů po PCT, mi nabídl, že u něj můžu pobýt nějaký čas i tentokrát. Ale víc než týden? Ryba a host třetí den smrdí… Naštěstí se dnes v noci podařilo přesunout let o týden dopředu a navíc s odletem ze Seattlu, takže hurá, problém vyřešen. Jenže autobusový online systém teď nechce příjmout mou platbu kartou. Vydávám se tedy na nádraží. Spoj kterým jsem chtěl zítra jet je už plný, musím vzít jiný. Je to courák, strávím 20 hodin v autobuse, ale to nevadí, hlavně že se hnu.

Budu se muset trochu zcivilizovat. Kanadští bezdomovci mne opět familiárně zdraví, jako svého soudruha.

Cestou zpátky se stavím v kavárně, kde dělá Rowen. I když tam momentálně není, po mnoha týdnech si konečně dávám fantastické espresso.

Další kafe mi (nám) dělá Rowen doma, zatímco Peppermint Skunk chystá curry k večeři a já mu přicmrndávám. Příprava (a konzumace) kávy je pro Rowena nejen zaměstnání, ale i životní vášeň. Jednu rundu připravuje tak 20 minut, míchá si vlastní vodu, přesně vše váží, měří teplotu. Připomíná víc alchymistu, než baristu.

Samozřejmě o tom dokáže dlouho povídat. Učí nás, jak kafe správně pít, abychom si ho co nejvíc vychutnali. A opravdu, ochutnávám fantastické kousky z celého světa. K večeři usedáme spolu se dvěma nájemníky – Yvet (42, Indie) a Akinori (45, Japonsko).

Spolu s Kanaďankou, Němcem, Kanado-Němcem a mnou tvoříme skutečné společenství národů.

Po večeři mne čeká překvapení. Ukáže se, že Anna je vášnivá ukulelistka a Rowen to po ní zdědil. Berou si nástroje, mě pučují krásný osmistrunný tenor a Kevin (pardon, Peppermint Skunk – pro nás samotné byl šok slyšet svá reálná jména) se chápe kytary. Je z toho dvouhodinové hrání.

Pak ještě noční zdravotní procházka parkem a v jedenáct si přejeme dobrou noc.

7 Replies to “CDT návrat 1. den”

  1. Moc se Jakube omlouvám, že blahopřeju až dnes, ale v Jizerkách u rodičů jsem vždy bez mobilního signálu a přístupu na internet. Taky příprava…! Mám takové inspirační trio…Ty, Yogi a Wired. Moc jsi mi svými zápisky pomohl při přípravě a strašně moc v Tvou další pomoc věřím. Těším se, až Ti za necelé dva týdny potřesu tlapou…

  2. Jakube – četla jsem všechno pečlivě.
    Nepostřehla jsem ale, jaký je tvůj trail nick? A jak jsi k němu přišel?
    Prosím…

  3. Nakonec mozna skoda, ze letis tak brzo, ale vlastne ze Seattle, tak zo stihnout muzes. Na strankach Rei maji v akci Altra Lone peak, za 89$. Tak jedny, dvoje do zasoby…:)

Leave a Reply to KlíňákCancel reply