CDT 126. den

Posted on

Přes noc je jasno a mrzne, ale k ránu se obloha zatáhne a teplota vystoupá na 8°C. Do desíti pokračujeme po hřebeni. Je zvláštní, jak jsme přivykli všudypřítomnému kouři. Už ho ani necítíme, vnímáme ho jen vizuálně. Včera ho bylo méně, dnes nám ale opět okolní krajina mizí za jeho závojem.

Pak to začne být značná prolézačka po popadaných stromech a my se spouštíme do údolí na lesní silnici a pak napříč lesem, zpět na oficiální CDT. Cestou spásáme mraky malin, respektive jejich místních příbuzných thimble berries.

K poledni přecházíme do sedla Marias Pass, kterým prochází silnice Highway 2 a železniční trať. Leyova mapa doporučuje blízký Steak house, tak se tam nadšeně vydáme, ale jejich billboard na silnici nám k naší lítosti oznámí, že otevírají až v pět.

Vcházíme do Glaciers National Parku, kolem je stále plno zeleně, cesta je mírná, bez větších převýšení. Obědovou pauzu dnes držíme krátkou, chceme se co nejdříve dostat do East Glacier Park Village. Na chvíli se u nás zastaví Robin a Super Hip, kteří prochází kolem bez batohů. Aby stihli vyzvednout své poslední resupply boxy, dostopovali ráno z Marias Passu do East Glacier Park Village, zaběhli na poštu, nechali své batohy v hostelu a dostopovali zpět. Teď běží jen tak na lehko.

Kluci básní o mexické restauraci ve vsi a hecují se, kdo tam bude dřív. Dokud jen zvyšují tempo chůze, držím s nimi krok. Ale pak se rozeběhnou. Peppermint Skunk je o dvacet let mladší než já, Da Bear je zase namakanej sportovec běhající ultra maratony a Spartan race, tak je nechám závodit mezi sebou. Sám zvolním a posledních deset mil se věnuji malinám a borůvkám. Je stále pod mrakem, teplota se drží na 18°C.

Původně jsme zvažovali, že zakempíme před vsí a dojdem do ní až ráno, ale ještě nemáme povolení k přespání uvnitř parku, takže dnes nás čeká hostel.

S klukama se potkávám ve vytoužené mexické restauraci. Dá se s námi do řeči místní kluk, který nám nadšeně sděluje, že má na trailu kamaráda. Prý se jmenuje Top Notch. Náš svět je vážně malej. Dozvídáme se od něj, že Highline Trail už je skutečně kvůli ohni zavřenej. Takže je rozhodnuto, naší cílovou destinací bude hraniční přechod na Chief Mountain.

Taky se dozvídáme, že je kvůli novému ohni uzavřen i Chinese Wall Trail. Jít o tři dny později, už bychom neprošli. Top Notchův kámoš nás pak pozve na pivo, nechá nám na stole peníze na jednu rundu.

Po večeři jdeme na hostel a vzápětí se tam objeví Natural, Down Time, Sarah, Jack Rabbit a Steel. Dnes dorazili do cíle, i oni už museli končit na Chief Mountain a teď se vrátili sem, protože odtud je nejbližší dopravní spojení se světem. Přivezla je autem Steelova žena a Jack Rabbitův kamarád.

Na hostelu se osprchujem, někdo dá i druhou večeři. Super Hip samozřejmě zase vyváří jako o život.

Jdeme se skončivší partou oslavit jedním pivem završení jejich cesty. Na nějaké větší oslavy nemá nikdo energii. Padá na nás jejich smutek z toho, že už nám to končí. Hlava věděla, že to přijít musí, ale tajně jsme doufali, že to bude trvat věčně. My tři máme malou útěchu v tom, že máme před sebou ještě alespoň posledních 100 mil.

Na hostel se vracíme v jedenáct a o půlnoci už všichni spíme.

41 km (celkem 4.329 km)

2 Replies to “CDT 126. den”

  1. Jakube,vidím,že se blíží cíl Vaší fantastické cesty. Každý den očekávám Váš deník a budete mi moc scházet. Otevřela se mi krajina, kam se už nedostanu a díky Vám jsem v ní alespoň trochu byla. Díky, díky,díky.
    / BYL/ I // JSTE BÁJEČNÝ / I /. Šťastnou cestu a ZDRÁVI DOŠLI .

  2. já taky nechci, aby to skončilo….těšila jsem se do práce, kde jsem ve chvílích volna cestovala s Tebou a Tvýma kamarádama…už jsem zvyklá, že jsem zvyklá, že jde s Tebou Pepřový skunk…jéé, nejraději bych se za váma rozjela a šla aspoň kousek cesty s váma…jsi borec, že sis uměl určit priority a zamakals na svém životě. No, já jsem Tě objevila nedávno, tak budu číst Tvé minulé cesty..ale ono, když je to on-line, je to takové napínavější….Jestli bys zavítal někdy na sever Čech – taky se tu dá pěkně trekovat – máme Labák, Tisou, Rájec…moc rádi Tě přivítáme na terase, kde budeš popíjet – povídat 😀 a přitom lesem hledět na Sněžník . jako fakt to myslím vážně 🙂 jděte hrozně pomaloučku…..10 mil denně a uděláš nás ještě 10 dní šťastnýma – 😀

Napsat komentář k Petronila Zrušit odpověď na komentář