CDT 119. den

Posted on

Měli jsme naplánované pozdní vstávání, ale z blízkého přívěsu začnou ve čtvrt na osm dunět basy, dus dus dus, dlouho v tom vyspávat nevydržíme.

Přesouváme se na snídani do Bushwackers Steakhouseu. Cestou u mne (Peppermint Skunk vyrazil napřed) zastaví místní trail angel Garry a nabízí odvoz na trail. Slibuji, že se ozveme. V Bushwackers už na nás čeká předchozí Peppermint Skunkův parťák Da Bear (38, Massachusetts).

Je tu i Robin se Superhipem. Tradičně dlouho snídáme, stále je o čem si povídat. Pak ještě nějaký čas úřadujeme, mimo jiné si ověřujem, že trail k druhému severnímu terminusu CDT na Chief Mountain zůststává otevřený. Ano, CDT má dva různé konce. Aby to nebylo málo, má i tři různé začátky. Jak jsem říkal, nejsou dva lidé, kteří jdou 100% stejný Continental Divide Trail.

Jdeme ještě něco dokoupit, já jen věci k dnešnímu obědu a pak se s Robin a Superhipem usadíme na verandu blízkého second handu u stolu, který tu je k dispozici pro projíždějící cyklisty a hikery.

Dlouho a pomalu obědváme, se Superhipem se střídáme ve hře na ukulele. Tohle je pravděpodobně naše poslední setkání, tak si společne náležitě vychutnáváme náš “nero day”. V jednu zavoláme Garryho (jeho cedulky s nabídkou odvozu pro CDT hikery visí snad po celém městě). Ve 13:30 jsme všichni čtyři zpátky v sedle, za půl hodiny máme nastoupáno zpět na hřeben a pokračujeme po něm dál na sever.

Chvíli mám pocit, jako bychom ho vůbec neopustili a město se nám jen zdálo. Po hodině docházíme Poo Bear (53, Massachusetts) a spolu s ní navštívíme horskou chatku jurtovitého charakteru, která nabízí přístřeší potřebným hikerům.

Její vybavenost nám vyrazí dech. Je tu nejen kuchyňka, velké bomby s plynem na vaření, zásoby jídla tak na týden, skládací lůžka a spacáky, ale i chemický záchod, solární sprcha a dokonce i benzínový generátor na výrobu elektřiny. Vše zdarma k použití. Poo Bear hned pokračuje dál, ale naše zbývající čtveřice se tu nebezpečně zabydlí. Superhip dokonce vytáhne malý repráček a pouští hudbu, je nám tu jak na dovolené v luxusním horském hotelu. Vaříme si kafe, čaj a z tepla sledujeme bouřku za protějším kopcem. Skoro jako bychom si přali, aby přišla i sem a my měli výmluvu, že tu musíme zůstat přes noc.

Kolem projde mlčící Isabela, pozvání na čaj odmítá s téměř panickým výrazem v očích. Ale dorazí Da Bear. Po třech hodinách je bouřka definitivně pryč a my chtě nechtě postupně vyrážíme na další cestu.

Kouř zase zintenzivnil, krajina pod jeho příkrovem mizí. Najednou mi na vršku kopce zmizí i Peppermint Skunk. V jednu chvíli byl 30 metrů za mnou a najednou je pryč. Kousek se vracím, volám jeho jméno, pískám na píšťalku – nic. Musel to vzít zkratkou, která vede prudce z kopce. Nic pro má kolena, raději sestupuji po kroutícím se trailu.

V následujících čtyřiceti minutách netuším, kde může být. Situaci ztěžuje fakt, že trail byl opět oproti mapě pozměněn a že netuším, je-li Skunk za mnou, či přede mnou.

Dojdu k prameni na Green Mountain, přítomná Robin a Super hip Skunka neviděli takže je za mnou. Vím že má mapy, kompas i záložní navigaci. Doplňuji vodu na 17 mil a čekám. Po půl hodině dojde Isabella a já ji donutím promluvit. Prý kolem ní před dvaceti minutami prošel. Za dalších deset minut konečně doráží i samotný Peppermint Skunk. Prý se mu stezku podařilo ztratit hned 3x za sebou. Ale vždy se našel a to je hlavní. Pokračujeme společně až do sedla Lewis & Clark Pass (míle 2.730,5), kde k našemu překvapení kromě Robin a Superhipa večeří i čtyři američtí section hikeři. Dnes vyrazili na svou poslední CDT etapu. Jedna z nich mne osloví českým “Jak se máš?”. Víc toho žel neumí, ale má české kořeny a s rodinou na pelhřimovsku dodnes udržuje kontakty. Postupně se nás tu sejde devět.

Většina z našich nových známých absolovovala AT a PCT před mnoha lety, když ještě nebyly zdaleka tak populární, neexistoval internet, navigace a veškeré informace se sháněly téměř pokoutním způsobem. Povídali bychom si déle, ale po deváté se na nás snese tma a tak se rozprchneme do různých koutů přilehlého okolí. Nebe stále hrozí deštěm, stavím stan, ale nechávám si zcela odkrytý vchod.

Chci si ve zbývajících dvou týdnech kontaktu s “venkem” užít co nejvíce. Usínám v půl jedenácté.

13 km (celkem 4.051 km)

5 Replies to “CDT 119. den”

  1. Ctu vzdy nekolik kousku najednou, protoze jsem na svem vlastnim trailu (a bez solarniho panelu 🙁 ), ale moc se na cteni tesim. A je mi lito, ze uz to brzy skonci… Uzijte si ty posledni tydny krasne a at vam preje pocasi. Dekuji za prima cteni.

  2. MacGyver: I briefly go back and check your progress, and am rooting you on to the finish line in Montana. It was a privilege to meet you on the trail back on July 21-22 and share a campsite with you. I have played your „Always Look on the Bright Side of Life“ video (that Sean took of you) to many of my relatives. I hope to someday meet up with you again. If you ever want a full tour of Shoshone Lake sometime, please let me know! I would love to show you my playground. Also, I hope you can stop in sometime at Maverick’s Grille in Granby, CO. Sean will be waiting for you!
    Scott Reardon
    Walla Walla, WA

    1. Thanks Scott, as soon as I get back to Wyoming, I’ll love to explore more in Shoshone area! Thanks for great company that evening, it was a highlight of this trail. I’m glad you still enjoy this little song I played, but please, even I cherish my readers, don’t publish it here. Thanks!!

  3. Hello Scott, is there any chance to share mentioned video with the readers of this blog?

    BR,
    Pavel

  4. ahoj Kubo, tvůj deník jsem dostala před 3 dny a od té doby čtu a hltám každý Tvůj den )) poslal mi Tě Honza, který jde PCT a čtu ještě Lucku PCT – je skvělá )) https://www.holkasbucketlistem.com/blog
    čím více i vás čtu, tím si připadám, jako bych vás znala, Tebe, pepřového skunka – fakt sympoš 🙂 představuju si mlčící Izabellu – vyfoť ji 🙂 a jen se mi střídá obdiv se smíchem – nebo strachem – z medvědice, bejka i losa.Dnes jsem se dočetla k „zatím“ poslednímu dni a netrpělivě budu čekat na další příspěvek…úplně chápu závostost na trailu – na svobodě, vzduchu, přírodě a hlavně těch lidech….to se fakt nevidí…tolik dobroty, empatie a chuti pomáhat + pozorovat místňáky od Earla )) když popisuješ borůvkové lívance a nej. omelety…svírá se mi žaludek chutí na ně 🙂 a ačkoliv jsem spáč, plánuji, až budu v cizím městě, vyjít do vylidněných ulic se svítáním..přeji, aby se Ti tyhle zážitky vynořily vždy v plné intenzitě, když to budeš potřebovat. díky za deník – za fotky – za zážitky—Zuza

Leave a Reply to Scott Reardon Cancel reply