Od prvního dne, kdy jdeme s Peppermint Skunkem spolu, ho každé ráno probouzím českým “Dobré ráno Peppermint Skunku”. On sám totiž jinak vstává velmi pozdě. Vlastně se mezi všemi, kdo s ním kdy šli, vžil výraz “Peppermint Skunk morning”, který je synonymem pro pozdní vstávání. Že je teď ochoten vstávat v 5:45 považuji za jeho velký úspěch. Dnes ale po probuzení zase usnul a já si toho všiml až po delší době, takže nocoviště opouštíme až v 6:50.
První úsek vede přes hřeben, kde po posledním požáru ještě nestihly dorůst nové stromy. Mám pocit, že v Americe není místo, kde by se jednou za čas požár neprohnal. Netrvá to dlouho zase nás obklopí volný výhled do kraje a pak les.
Jedno klesání, jedno stoupání a po zhruba pěti mílích se trail změní v lesní silnici, po které ve čtvrt na dvanáct dojdeme k Chief Joseph Pass. Tam jdeme míli asfaltkou k Highway 93. Stop do města nám příjde nekonečný. Je to přehledný a pomalý úsek, aut tu jezdí dost, přesto se tu na slunku pečeme 80 minut.
Vezmou nás až dva milí penzionovaní právníci, co byli na rybách. Jsou to bývalí spolužáci a přestože jim oběma je přes sedmdesát, chovají se stejně bezprostředně, jako náctiletí kluci. Chci umět takhle zestárnout. Odvezou nás do 30 mil vzdáleného města Darby, přímo před vyhlášené Montana Cafe. Přinesou nám snad největší burger, jaký jsem kdy viděl. Půl kila mletého masa v housce, to už je slušná porce.
Je evidentní, že hospodu provozuje rodina, všech pět členů, jsou zase moc milí, ceny mírné, porce obří. Stěží se odvalíme na campground při RV parku na druhé straně ulice. Stavíme stany, pereme, sprchujeme se.
Objeví se Zebra, jestli s ní nepůjdeme k místnímu trail angelovi, na kterého dostala kontakt. Ale já, pokud mne někdo osobně nepozve, nebo to není místo všeobecně známé, jako Toaster House v Pie Town, se nerad někam vnucuju, jen proto, že se tam párkrát někoho ujali. Těch pár drobných za plácek na trávě mne nevytrhne a nebudu mít pocit, že někoho zneužívám. Zajdem tedy se Zebrou alespoň na zmrzlinu, protože se pravděpodobně už nepotkáme.
S Peppermint Skunkem pak jdeme dokoupit zásoby. Už skoro týden vedeme intenzivní diskuzi, jakou cestu dál zvolit. Já jsem pro delší variantu přes Butte, Skunk je rozhodnutý pro kratší alternativu přes Anacondu. A ani jednomu z nás se nechce rozbíjet naše parťáctví. Odkládáme rozhodnutí na poslední chvíli, ale asi to vyhraje druhá alternativa.
V krámě nás osloví místní sympaťák Curtis (50) se slovy: “Vy budete ti dva kluci, co dali přednost kempu před mým barákem!” Je to ten Zebřin trail angel. Smějeme se tomu, říká, že u něj běžně spí tak 15 lidí, ale ubytoval i partu o osmdesáti členech! Říkáme, že se stavíme, až půjdeme CDT příště…
Po obědě nám ještě moc nevytrávilo, tak si k večeři kupujeme převážně ovoce a zeleninu. Je to v našem jídelníčku vítaná změna.
Dvě hodiny pak sedíme v kempu u stolku, hodujeme, kecáme, užíváme si chladnoucí vzduch, stahujeme z internetu nové audioknížky, povídáme si s majitelem kempu. Zase je to příjemná změna, většinou se večer snažíme co nejdříve zalehnout. Ale padlo finální rozhodnutí, že půjdeme Anacondí alternativu, takže máme dost času, můžeme se ráno dospat. Když před půlnocí uléhám, uvědomuji si, jak je to jiné usínat bez napínání uší, aby člověk nepřeslechl, kde se šustne jaké zvíře. Spím pak o to tvrději.
18 km (celkem 3.867 km)