CDT 96. den

Snídaně se nám dnes protáhne, vyrážíme v 6:30. Cesta vede zpočátku po široké polní cestě mezi pastvinami. Že už jedu na autopilota se ukáže na jednom rozcestí. Jen zběžně se podívám do mapy, vidím že se cesta stáčí na východ a zabočím doprava. V 95% jdeme totiž severním směrem. Občas se to trochu přikloní k východu či západu. Ale právě teď tvoří stezka široký oblouk a my směřujeme téměř na čistý jih. Jenže mě to nedošlo, proto jsem mapu přečetl obráceně a vyrazil opačným směrem. Naštěstí to Peppermint Skunk zaznamená a včas mne zarazí. Prodíráme se skrz krávy ke kopcům.

Nebe je čisté, slunce začíná připalovat a tak jsme rádi, že po deváté zapadneme mezi stromy.

Jak na houpačce klesáme a stoupáme, trail je mírný a docela zábavný.

Párkrát musíme brodit, ale Skunk si odmítá namočit boty, tak brodí bosky.

Na míli 2112,8 nabíráme vodu na dalších 17 mil. Následující čtvrt hodinu mám pocit, že začíná krápat, ale pak mi dojde, že mi kape jen na lítka. Ukazuje se, že můj vak na špinavou vodu má v sobě dírku a protéká skrz celý batoh. Nesu ho na jeho vrchu, naštěstí igelitový liner (resp. pytel na odpatky plnící jeho funkci) udrží ostatní obsah v suchu.

Na obzoru vidíme na jihozápadě sloup kouře. Zdá se, že hoří i tady. My máme snad štěstí, směřujeme jiným směrem.

Začínáme ostřeji stoupat a vydrží nám to přes dvě hodiny. Nahoře na hřebeni je zase nadherně. Usedáme a fascinovaně koukáme do kraje.

Na hřebenové stezce si opět připadáme jak na nebeském chodníčku. Po obou stranách se rozkládají roviny a my šlapeme prakticky po jediném kopci v okolí. Ale právě to nás baví, přišli jsme sem projít rozvodí amerického kontinentu a to je logicky většinou na hřebeni.

Dnes z něho už neslezem, balíme to těsně před serpentinami směřujícími dolů, na míli 2.121. Večeříme s výhledem do kraje. Po víc jak třech měsících už mi začíná všechno sušené jídlo připadat fádní, tak si ho všemožně zpestřuji. Tak třeba do dnešního beef stew přidávám oříšky, sušená rajčata a brusinky. Vím že to takhle zní hrozně, ale mě to chutnalo skvěle.

Koukáme na kouř požáru na obzoru, na zapadající slunce a já k tomu zahraju na blechu. Peppermint Skunk si ji ode mne půjčuje a statečně se snaží poskládat své velké prsty na její miniaturní hmatník.

Odebírám se šít. Díra na botě se zase zvětšila, zkouším na ní našít záplatu. Je evidentní, že až do Heleny, kde jsem je chtěl vyměnit, nevydrží.

Využívám faktu, že jsme na signálu a objednávám nový boty do Leadru. Do Limy už je nestihnou dodat, je čtvrtek a my tam dorazíme v sobotu. Stávající boty mi musí vydržet pohromadě do příští středy, neboli ještě 146 mil. I tak budu rád, když tam ten balíček ve středu stihne dorazit. Šitím a objednáváním bot jsem se zabýval hodně dlouho, takže usínám až před půlnocí. Vítr přináší zápach spaleného dřeva.

42 km (celkem 3.226 km)