CDT 85. den

Od šesti pokračuji v sestupu do širokého kaňonu. Po necelé hodině prvně brodím, teplota je už na 7°C. Hned za brodem stojí stan.

Z něj vykoukne Lonestar (28, Texas), do teď jsme se znali jen po jménu. Prohodíme pár slov s tím, že se dnes ještě uvidíme. Green River pomalu mohutní, je to jedna velká peřej.

Celou dobu jdu lesem, do štítů skal lemujících údolí se začne opírat slunce. Těžko si představit něco romantičtějšího.

Myslím, že každý kdo četl knížky od Foglara, musel si představovat něco takového. Dokonce i komáři mají úctu k té romantické parádě a na chvíli zmizeli.

Z rozjímání mne vyruší odfrknutí evidentně velkého zviřete. Pak ještě jedno. Zbystřím, a spatřím proužek dýmu stoupající z blízké louky. Za chvili uvidím koně a vstávající koňáky. Vždyť je také stezka plná stop kopyt a kobylinců. Jinak je trail dobře udržovaný, evidentně na něm někdo pracoval velmi nedávno. Jsou na tu odvodňovací kanálky a je podél ještě dost čerstvých pilin, jak tu prořezávali průchod polomem.

Na jednom z brodů mne v devět dochází Lonestar a další dvě hodiny jdeme spolu. Mluvíme, jako bychom se snažili dohnat měsíc mlčení. Klesání postupně končí, řeka už je dost široká a má skutečně zelenou barvu. Pít bych z ní nechtěl, je plná sedimentu.

Vlévá se do dvou jezer, napaditě pojmenovaných Upper Green River Lake a Lower Green River Lake. Jdeme podél nich a začínáme potkávat řadu nedělních turistů.

Teplota stoupá, odkládám teplou vrstvu, Lonestar mi mezitím zmizí z dohledu. Ale ještě se později párkrát potkáme.

Na konci dolního jezera usedám do stínu pod stromy a obědvám. Odpoledne nastupuji k jedinému dnešnímu stoupání. Musím se přehoupnout přes hřeben o 660 metrů víš. Asi 4 míle nastoupávám kvetoucí loukou, na teploměru 29°C.

Občas přede mnou prchá nějaký drobný hlodavec, jednou dokonce jezevec. Stále tu nejsou komáři, ale jejich lehké stíhací letky nahrazují těžké bitevníky – ovádi. Dlouho přemítám co je horší. Vstupuji do lesa a vracejí se i komáři. V půl páté se přehoupnu přes sedlo Gunsight Pass (3.089 m.n.m.). Z kombinovaného útoku hmyzu začínám být zralý pro doktora Chocholouška. Oblékám si bundu, připínánm dlouhé nohavice, nasazuji head net. Raději budu pečenej, než zaživa sežranej.

Klesám do údolí a to se mění v do dálky se táhnoucí louku. V půl osmé naposledy brodím (míle 1.8.77,3) a stavím svůj stanvedle Lonestara. V trávě ztrácím jeden kolík a i když ho čtvrt hodiny usilovně hledám, nenacházím.

Dnes nemám kam pověsit pytel s jídlem, zůstává mi pod hlavou. Snad mi to projde. Dlouho koukám skrz moskytieru na rudnoucí nebe a vycházející hvězdy. V deset spím.

49 km (celkem 2.830 km)