Jak málo jsem toho včera díky celonoční samomluvě mého spolunocležníka naspal mi dojde až dnes ráno. Když v 4:50 se zazvoněním budíku otevřu oči, zase se mi automaticky zavřou. Zkusím to podruhé, po třetí… Po desátém pokusu to vzdávám. Vstávám až o hodinu později.
Sundavám pověšené jídlo, dělám si snídani a chvíli před sedmou vyrážím. Po půl hodině opouštím trail, kterým jsem došel do Pinedale a pokračuji víc na sever po Seneca Lake Trail.
Dnes potkávám spoustu vymydlených hikerů, co vyrazilo jen na několik dní. Víc než jsem zvyklý. Tak jednak je víkend, ale pak mi dochází, že taky začaly prázdniny a doba dovolených.
Krajina je stále posetá spousty menších i větších jezer. Ve čtvrt na deset docházím k samotnému Seneca Lake, které patří k těm větším.
Obcházim ho a chvíli po desáté navazuji na CDT (míle 1.833). O necelou půlmíli dál docházím k odbočce na Knapack Col Alternate. Tuhle alternativu jsem chtěl od začátku jít, ale včera mě v obchodě, kde jsem kupoval boty a bear spray, varovali, že je tam prý ještě moc sněhu. Že se to bez maček a cepínu nedá. Beru je trochu s rezervou, ale pro jistotu posílám zprávu s dotazem všem, o kterých vím, že jsou přede mnou. Ukáže se, že všichni šli, vzhledem k podmínkám, raději oficiální trasu. Jen Down Time píše, že Foundation to prošel a že měl i s cepínem a nesmeky co dělat. Já nemám ani jedno a tím je rozhodnuto. Down Time mě hned utěšuje, že oficiální varianta je taky nádherná. Samozřejmě má pravdu.
Cesta je převážně kamenitá, hodně členitý terén, ale nic obtížného. Stále je to velmi malebné.
Ve dvanáct obědvám u řeky Fremont Creek (míle 1.835,5) a doháním spánkový dluh poobědovým šlofíčkem.
Má to tu hodně vysokohorský charakter, motám se ve výšce kolem 3.200 m.n.m.
Dnes jdu celý den hodně pomalu. Častečně to přisuzuji nedospání a návratu do vyšší nadmořské výšky. Moje rozbité paty, i když se v nových botách rychle hojí, mi taky ještě zpomalují krok. A terén začíná být těžší.
Všude kolem je spousta vody, trail se mění v potoky. Vidím několik malých vodopádů, potoky mají spoustu peřejí. A je tu překvapivě dost sněhu. Tváří se tvrdě, ale třikrát se propadnu tak, že setrvačností přepadnu na čenich. Jednou při tom nepěkně dopadnu kolenem na vyčnívající kámen.
Od té chvíle jdu raději místo po sněhu, tam kde to jde, korytem potoka. Kolem nohou se mi prohánějí pstruzi.
Teplota je mírná, 21°C, střídavě oblačno. Zase si jednou moc užívám krajiny kolem sebe.
Po šesté projdu přes Green Rover Pass (3.168 m.n.m.) a sestupuji podél hučící řeky do údolí. V půl sedmé si u jednoho přitoku (Trail Creek) dělám večeři (opět obohacenou tělíčky utopených komárů) a pak ještě sestoupím o 700 metrů dál, abych byl schovaný mezi stromy.
Nacházím hezký místo pro stan, jídlo věším o 50 metrů dál. Do stanu lezu tak, že těsně u vchodu naskládám vše, co chci mít uvnitř, pak otevřu moskytieru, za dvacet sekund se tam vším přesunu a rychle za sebou zase zavírám. Tím minimalizuji počet komárů, kteří do stanu proniknou. Včera se mi tam totiž nahrnula celá kolonie, kterou jsem následně vybíjel čtvrt hodiny. Dnes stačila minuta. Usínám v půl desáté
32 km (celkem 2.781 km)
Krasny velky hike. Zavidim. Preco si ale nekupis spunty do usi je mi zahadou. V lese by som to asi nepouzival ale pre pripady spolunoclaznikov urcite. Krasne citanie. Diky.
Špunty do uší viz gear list 59. položka.