CDT 73. den

Posted on

Spalo se krásně, bylo takové teplo, že jsem se chvílema odkopával. Jen ten kouř jsem cítil celou noc. V 5:30 šlapu. Zhruba po čtyřiceti minutách míjím Dodgeův stan. To jsem myslel, že půjde dál. V půl sedmé snídám, i když slunce ještě nesvítí naplno. Ale nechce se mi táhnout s vodou na snídani o moc dál.

Zpočátku ještě běhám nahoru a dolu po kozích hřbetech, občas lesem, občas na holém prostoru. Nicméně už se přede mnou roprostírá zdánlivě nekonečná planina Great Basin. Tahle veliká, vedrem a nedostatkem vody sužovaná planina ve výšce zhruba 2 km nad mořem mne bude obklopovat několik příštích dní. Sestoupím na ní krátce po deváté.

Budu muset dobře hospodařit vodou. Čas kdy jsem se kochal dramatickými výhledy do okolí rovněž na nějakou dobu skončil, budu si muset najít nějakou jinou zábavu. Zato si snad bude moci trochu odpočinout mé koleno, které se mi stále připomíná.

Jdu po polní silnici, charakterem mi samotná cesta hodně připomíná Camino. Lehce se vlní, ale klesání a stoupání je po minulém měsíci prakticky neznatelné. Akorát tu narozdil od Camina není ani noha.

Na míli 1.571,6 stojím na rozcestí s těžkou volbou. Buď budu pokrčovat oficiální cestou po prašné silnici dalších 45 mil, charakter krajiny bude stále stejný, já se budu další den a půl nechráněn péct a nebudu mít jinou zábavu, než vlastní myšlenky. Nebo zvolím alternativu z Leyovo mapy a budu pokračovat po asfaltové silnici. Bude to stejná nuda, méně vody, za to však o třetinu kratší cesta, pouze 30 mil do Rawlins. Řeším tohle dilema už dva dny. Většina lidí volí asfaltovou alternativu. Nakonec rozhodne pohled do kalendáře. Zítra je 4. července, Den Neszávislosti. Pokud bych dorazil do Rawlins zítra odpoledne, asi bych měl problém s dozásobením na dalších 115 mil a musel bych tam zůstat do čtvrtečního rána. Nebo můžu jít o něco hezčí (a delší) cestou a ve čtvrtek ráno tam dorazit. Dlouho neváhám a pokračuji po polňačce.

Ve čtvrt na dvanáct docházím k dnešní první vodě, potoku North Fork Savery Creek (míle 1.573,5) a přestože je tak brzo, usedám do stínu keře, vařím si oběd a držím hodinovou siestu.

Odpoledne mne tahle monotóní cesta začne bavit. Vlastně to není tak hrozné. Ano, pohled do krajiny postráda dramatičnost minulých týdnů, ale zas úplně bez zajímavosti to není.

Cesta mi hezky ubíhá. Za celý den nepotkám lidskou duši. Teploměr stoupá až na 35°C, pokožka mi začíná pěkně rudnout. Krém s faktorem 55 je evidentně slabý a to se mažu několikrát denně. Občas přede mnou nízkým křovím utíká vyplašený srnec.

Podél cesty jsou opět cedule varující před sejitím z cesty. Většina pozemků kolem jsou soukromé pastviny.

Proplétám se mezi stády krav. Ještě že to jsou jen krávy a telata, žadní bejci, procházím totiž nepříjemně blízko. A támhle projevuje jedna kravička druhé svoji náklonost… Ok, takže jsou tu i bejci. Naštěstí v posledním úseku dne už žádné krávy nejsou, zůstávají za plotem.

Na míli 1.593,6 dobírám vodu z potoku Muddy Creek. Protéká pod malým mostkem, kde mají hnízda jiřičky. Pokřikuji mi nad hlavou ve svém nekonečném letu. Mám před sebou dalších 35 mil s nekvalitními zdroji vody – pouze nadrže, většinou znečištěné od krav. Voda v nich je prý hodně alkalická. Rozhodnu se nabrat tady sedm a půl litru a zkusit s tím vyjít až do Rawlins. Během filtrace si vařím večeři, ale na spání se vracím asi o 200 metrů zpět, schovat se za terénní vlnu. Dost tady profukuje. Nakonec jsem moc rád, že jsem šel touto cestou. Je tu ohromný klid, užívám si západ slunce a “širokoúhlý” výhled na oblohu.

Je zpočátku zatažená, ale pak se vyjasní a je plná hvězd. To si nemůžu nechat ujít, takže i přes vítr a vědomí, že tu padne hodně rosy, volím širák. A rovněž s povděkem kvituju, že tu není jediný komár. Usínám před desátou.

52 km (celkem 2.346 km)

2 Replies to “CDT 73. den”

Přidat komentář