CDT 72. den

Posted on

Krátce nad ránem mám pocit, ze lehce poprchává. Když ale před sedmou vstávám, zjišťuji, že se na stromě nade mnou usadila ptačí kolonie a důkladně můj stan pokálela. A nebyl jsem jediný koho tento ranní deštík zaskočil.

Veselejší je zjištění, že pozdě v noci konečně dorazil očekávaný Footprint s Lapsangem. Tam kde já přes včera dopoledne bloudil lehce, oni se ztratili docela. Nakonec šli svou alternativní trasu po lesních silnicích. Navíc se jim v noci nedařilo najít camp. Včerejší zmeškanou večeři si vynahrazujeme dlouhou snídaní. Všechny hodpody / kavárny jsou údajně až do jedenácti zavřený, ale je to tak nakonec asi i lepší. V krámu za rohem si koupíme kafe v kelímku, burrito z chlaďáku (to moje při ohřevu v jejich mikrovlnce exploduje a musím si ho z jejích stěn seškrábat na tácek, prý “ne, to určitě nemusíte před ohřevem rozbalit”). Ještě to doplníme jídlem z vlastních zásob. A samozřejmě spoustou Lapsangova čaje. S láskou nám líčí vlastnosti jednotlivých předkládaných druhů. Snídaně se protáhne.

Po včerejší tristní zkušenosti se stopem si vyrábím ceduly z bílé strany alumatky, na které vykresluji velký nápis “Hiker to town”. Na druhou půlku umíštuji nápis “Hiker to trail”. Prý to pomáhá, tak uvidíme.

Spolu s Dodgem vyrážíme. Footprint a Lapsang mne ještě lákají, ať se s nima zdržím u horkých pramenů v nedalekém městě Saratoga. Já se ale v Coloradu zdržel déle, než jsem plánoval, takže musím dál.

Jdeme pěšky fo Encampment, asi 3/4 míle. Dodge si na poště vyzvedává balík, já si zatím v přilehlé kavárně Red Wagon Cafe dám kafe, výrazně lepší než to z krámu, a koláč. Dodge se přidává. Je tu přijemně, chtělo by se nám tu zdržet, ale opravdu musíme dál. Stopujeme asi 15 minut, zas toho jezdí minimálně. Bere nás kluk, co vedle nás seděl v kavárně. Alespoň se to kafe vyplatilo. Vykládá nás před sedlem, jeho cesta končí o 1,3 míle dříve. Ještě chvíli zkoušíme stop a nakonec to dojdeme pěšky. I kousek za Battle Pass pokračuje cesta po silnici, až se v jednu konečně dostáváme na lesní pěšinu. Začínáme stoupáním a já se brzy Dodgeovi vzdálím. Mám trochu větší tempo, od mexické hranice vyrážel o 20 dní dříve.

Pěšina se brzy změní v polní silničku, po které se opět hojně proháněji čtyřkolky. Občas někdo zastaví, aby mne pozdravil. Jeden řidič se dokonce vrátí, aby mi nabídl vodu na následující suchý úsek. Mám ji dost, ale potěší to.

Chybí mi Dodgeova společnost, a tak na něj ve čtyři ve stínu stromu počkám. Jako vždy po opuštění města, je tělo vypadlé z rytmu a dožaduje se odpočinku místo chůze. Tak alespoň využívám třičtvrtě hodiny čekání k lehkému spánku, ze kterého mne budí jedině komáři.

S Dodgem jdeme dál, kamenitá silnička se mění zpět v lesní stezku.

Už dávno CDT opustil Colorado Trail a tím se zhoršila úroveň značení (skoro žádné) a stav trailu. Tady ale narážíme na vzácně udržovaný a dobře značený úsek. Zřejmě si ho někdo místní vzal “za svůj” a dělá to dobře.

Hodně si povídáme. O práci (Dodge jezdí s ambulancí) a hlavně o knížkách. Máme hodně společných oblíbených autorů.

Jak nastoupáme na hřebínek (už se tomu nedá, vzhledem k velikosti, říkat hřeben), znovu ucítíme kouř hoříciho lesa. Tohle vypadá na něco ve Wyomingu, v západním směru. Nemám ale signál, abych si to ověřil.

Chůze ve svitu slunce, sklánějícího se nad obzorem, je fantastická. Slunce je výrazně zbarvené, snad právě kvůli kouři z ohně.

V osm to balím, Dodge jde dál. Baví ho chodit za tmy, je to sova. Já naopak skřivan. Po nekonečné době si zase stelu pod širákem. I když je obloha z poloviny zatažena mraky, na déšť to nevypadá. Komáři tu nějací jsou, ale dá se to vydržet i bez moskytiery.

Píšu deník, chvílemi koukám jen tak na hvězdy. Oči se mi zavřou až chvíli po desáté.

26 km (celkem 2.294 km)

2 Replies to “CDT 72. den”

  1. Ahoj Jakube, děkuju jako vždy za perfektní čtení. Těším se na každý nový díl. Ať ti to dobře šlape :), Lenka

  2. Ahoj Jakube, my s Marcelem jsme úspěšně dali GR20, jak jsme o ní mluvili na PCT workshopu v Praze. Byla to nádhera a tenisky to opravdu daly. Jdu se vrhnout na dočtení Tvého deníku, který jsem zameškala. Držím Ti palce a těším se, co se Ti všechno událo. Renata

Leave a Reply to RenataCancel reply