CDT 70. den

Posted on

V 5:40 šlapu k údolí, kterým protéká North Fork Elk Creek a dlouho jdu podél něj. Snídám kolem sedmé.

Cedule na jednom rozcestí mne varuje před strženým mostem na trailu a vyzývá k drobnému obchvatu.

Mne ale víc zajímá dvojice thru hikerů balících se na břehu řeky. Už tři dny vím o jejich přítomnosti na trailu z trail registrů a snažím se je dohnat. Z dálky, ještě než mne stihnout poznat, volám: „Neměli byste náhodou šálek čaje?“ „MacGyver!“ Ti dva jsou Lapsang a Katarina, dnes už zvaná Footprint (ano, občas tu píšu o příteli Petru K., který používá stejný trail name – některá jména se holt opakují, sám vím minimálně o dvou dalších MacGyverech…). Tyhle dva znám z PCT a velmi jsem si je tam oblíbil. Lapsangova láska k čaji mu dala nejen jméno, ale způsobuje i to, že ve svém batohu táhne asi kilogram různých čajových lístků. Je to magořina? Je. Krásná. Větší je jen jeho láska ke Katarině. Většina trailových romancí nepřežije konec cesty. Ale tihle dva už jsou spolu dva roky. Footprint ke svému jménu zase přišla tak, že šla celou jižní Kalifornii v pětiprstých bare footech. Jakmile jsem se před půl rokem na netu dočetl, že se taky chystají na CDT, moc jsem si přál je potkat. Chtěli jít původně opačným směrem, z Kanady do Mexika, takže byla veliká šance, že se mineme. O to větší byla má radost před třemi dny, když jsem zjistil, že jsou den přede mnou.

Usedáme k čaji a hodinu si u něj povídáme. S některými lidmi na trailu to tak je – nevidíte je dva roky a pak máte pocit, že jste se rozloučili teprve před týdnem. Zvedám se, že budu pokračovat, ale slibují, že mne dojdou.

Asi míli a půl jdu kvůli spadlému mostu po silnici, ale nohy si namočím i tak, při brodu jednoho s přítoků. V deset mne Footprint a Lapsang skutečně docházejí. Cesta s nimi ubíhá velmi rychle, pořád si máme o čem povídat. Začali svůj trail teprve asi před desíti dny, někde před Grand Lake. Až dojdou do Kanady, hodlají si dojít přeskočený zbytek. Jsou ještě čerství, “nepomačkaní”, na brodech se dokonce ještě zouvají.

Část dnešní cesty jdeme po cestě otevřené provozu motorových čtyřkolek a protože je sobota, potkáváme jich celkem dost. Někdy celé rodiny.

Nejkurioznější byla asi sedmdesátilatá babička se stříbrnou hlavou vezoucí vedle sebe v autosedačce své tříleté vnouče.

Obloha se zatáhla a ve dvanáct začíná pršet. Občas se objeví i kroupy, chvíli se choulíme pod stromy a vaříme si oběd.

Déšť není nijak intenzivní, ale je vytrvalý. Jako by se nás Colorado snažilo ještě chvíli zdržet. My ale šlapem dál.

Kolem třetí za sebou slyšíme hřmění klasické coloradské odpolední bouřky, před námi se ale na obzoru, nad územím Wyomingu obloha příznačně vyjasňuje a déšť za chvíli přestává. A tak ve čtyři, za slunečního svitu, na míli 1.526,3, konečně přecházíme hranici státu Wyoming.

That’s one small step for mankind, one giant leap for the hiker trash.

V Colorádu jsem strávil 38 dní. Bylo to to nejhezčí a zároveň fyzicky nejtěžší, co jsem zažil od chvíle, kdy jsem začal chodit. Děkuju Colorado. Teď se začíná nová kapitola.

Vím že to není možný, hranice je jen čára na mapě, ale mám pocit, že se ráz krajiny šmahem mění. A Wyoming bude rozhodně jiný zážitek. Při pohledu do tabulky také zjišťuji, že pokud půjdu naplánovanou variantou cesty, znamená to, že už jsem za půlkou celého výletu. Teda co to říkám. Znamená to, že mám před sebou ještě jednou tolik zážitků!

V šest se se svými dnešními parťáky loučím, už to pro dnešek balí, ale slibujeme si, že se zítra potkáme ve městě a dáme společnou večeři.

Já si chci jestě “našlápnout” hodinu a půl z úseku, který mi k městu zbývá, abych zítra odpoledne zvládl všechny městské povinnosti a mohl z něj v pondělí ráno zmizet. Čeká mne dnes ještě menší kopeček, ale hlavně jedna podmáčená louka, takže si ješte pořádně namočím nohy.

Ve třičtvrtě na osm zastavuji na míli 1531,9, krmím kručící žaludek a v devět mizím v peří. Na zítřek mi zbývá 15 mil pěšky a stejný počet stopem do malého městečka Encampment.

46 km (celkem 2.244 km)

One Reply to “CDT 70. den”

  1. Ahoj Jakube,

    gratuluji k přechodu Colorada. Paralelně se čtením tvého deníku si znovu procházím blog Petra a Olgy Koskových ze CDT 2016, dost mě baví porovnávat podmínky v různých letech.

    Snad si tvé koleno přes Great Divide Basin trochu odpočine, ať si pak můžeš naplno užít tu krásu ve Wind River Range.

    Držím palce!

Napsat komentář k Ondra Zrušit odpověď na komentář