CDT 66. den

Posted on

V půl šesté už šlapu na svůj poslední velký Coloradský kopec. Je příjemně, trail lemují skalky, za kterými se otevírá výhled do kraje, tak na jednu v půl sedmé usedám a snídám.

Na vrchol Parkview Mountain (3.748 m.n.m.) dorážím v 8:45, za mnou v závěsu pak i Anchor a Grasshopper.

Usedáme do závětří za vrcholový nouzový přístřešek.

Trochu si povídáme, ale hlavně koukáme po okolní krajině, jako bychom si všichni chtěli jeden z posledních Coloradských výhledů co nejlepe vrýt do paměti.

Následuje prudký sestup. Teď teprve nastáva zatěžkávací zkouška pro mé koleno. Dokud jsem stoupal, bylo v klidu, ale při cestě dolů se hlásí. Místo přímé stezky vykrajuji na volném prostoru vlastní pozvolné serpentiny. Moji dva evropští přátelé mi tudíž brzy ukazují záda.

A ono to jde. Pomalu, ale koleno drží. DG! Jen se mi v hlavě neustále do kola honí slova mého oblíbeného Christiana Morgensterna:

Koleno samo světem jde.
Jen koleno, víc nic.
Není to strom, stan taky ne.
Jen koleno, víc nic.

Byl ve válce kdys muž
rozstřílen do všech stran,
jen koleno jak svatostán
nechytlo ani šrám.

A od těch dob samo světem jde.
Jen koleno, víc nic.
Není to strom, stan taky ne.
Jen koleno, víc nic.

Dvě a půl míle jde trail po špici hřebene a já mám znovu pocit dravce vznášejícího se nad krajem, nemůžu se nabažit pohledů kolem sebe.

Po té klesnu mezi stromy a pokrčuji lesem. Obědvám už v půl dvanácté, protože jsem došel k potoku po kterém je další zdroj až za deset mil a nechce se mi zbytečně tahat s vodou na pozdější oběd.

Dál už to nejsou nekonečné krpály, i tak je to stále “nahoru dolu”. Ostatně celkové denní převýšení 3,5 km mluví samo za sebe. Ty časté změny terénu a celková pestrost jsou osvěžující a zábavné. A kolenu to taky dělá dobře.

Navíc je pořád na co koukat. Dnes ani neposlouchám žádné mluvené slovo nebo hudbu, jak se snažím co nejvíce vnímat okolí.

Chvíli les, včetně polomů, chvíli holá pláň, sem tam nějaká mokřina. Sníh už skoro žádný.

Balím to u malého potoka na míli 1.432. Hlavním důvodem je, že je to oficiálně poslední voda na následujících 32 mil. Když počítám s litrem vody na pět mil, půl litrem na uvaření každého jídla a půl litrem na noc, docházím k osmi litrům. Když použiju všechny vaky a láhve, které jsem v očekávání takového úseku nahamounil, dostávám se na sedm a půl litru. Vše plním vodou. To bude muset stačit. Ráno se nasnídám rovnou tady, napiju se jako velbloud a pak vyrazím o šest kilo těžší než obvykle. No co, pytel s jídlem bude obsahovat zásobu už jen na jeden den, v Grand Lake jsem se zbavil skoro dvou a půl kila a jakmile ráno nastoupám o 250 metrů výš, mělo by to být po zbytek dne převážně z kopce.

Dnes mne to hodně bavilo. Je to přesně takový den, který bych si přál zapamatovat. Usínám až v půl jedenácté, nějak jsem si navykl na večerní četbu.

34 km (celkem 2.083 km)

Přidat komentář