Nakonec se budím relativně brzy, respektive budí mne kluci, kteří se balí na dnešní okruh národním parkem. Jenže si nevybalili své batohy včera večer, takže dělají trochu bugr. Ale nevadí.
Včera jsem si zlomil hrot na druhé hůlce. Naštěstí, když jsem kupoval náhradní pro tu první, koupil jsem ho dvakrát. Takže ještě strávím 15 minut opravou.
Chtěl jsem si dát velkou snídani ve Fat Cat Coffee, kde o víkendu provozují all you can eat buffet, ale nakonec mne zláká pekárna s croissanty a espressem.
Při odchodu z města ještě potkám právě dorazivšího Man In Blacka s jeho staronovým parťákem Fly Fish (50, Mnichov).
A pak už šlapu. Nesmím to flákat, potřebuju se dostat za dnešní kopec dřív, než příjde předpovězená bouřka. Pršet začíná v půl dvanácté. Mezi dešťovými přaháňkami se občas objeví i kroupy. Přecházím hranici Rocky Mountains National Parku a dostávám se na území Never Summer Wilderness. V tuto chvíli mi to připadá jako vskutku příznačné jméno. Ve tři se z kopců přede mnou začne ozývat hřmění a mě je jasné, že na dnešní přechod Bowen Passu můžu zapomenout. I kdybych přes něj samotný přešel, ještě pak docela trvá, než se trail dostane dostatečně nízko. Stavím stan a schovávám se před nečasem. Po dvou hodinách využívám okna, kdy chvíli neprší a dělám si večeři. Při té příležitosti zjišťuji, že už zase nemám lžíci. Proč zrovna tu ztrácím, nechápu. I když možná že je to lepší, než cokoli jiného. Asi žádnou jinou položku z výbavy bych nedokázal nahradit tak snadno. S dalším deštěm mizím pod peřinou, zkouším si číst, ale bubnování kapek na plachtu stanu má až příliš uspávací účinek, takže dnes upadám do říše snů obzvlášť brzy.
19 km (celkem 2.021 km)