CDT 51. den

V 5:30 začínám sestupem kopírovat South Fork Clear Creak a mírná cesta mne přivede do širokého údolí. K mému překvapení je tu trail udržován jako v nějakém zámeckém parku.

Na snídani zastavuji po dvou hodinách (7:30) a přidá se ke mě Flower Man, že si dá druhou snídani. Mne hikers hunger stále ještě nedostihl. Je pravda, že ze strachu z něj jím téměř dvojnásob než na PCT. Ale od včerejška mne, nevím proč, intenzivně pronásleduje chuť na vepřový řízek s bramborovým salátem. Toho se tu fakt nedočkám.

Povídám si s Flower Manem o chození, vypráví mi, jak se zbláznil do Camina, že už ho šel jedenáctkrát! Různé trasy samozřejmě. Letos si dal před CDT jen tak na rozcvičení Camino France.

Kousek jdeme spolu, ale záhy se odpoutám. Až do půl desáte pokračuji širokým údolím.

Pak příjde dnešní jediné stoupaní na Hope Pass. Zato ale pořádné. Jestli jsem včera tvrdil, že přede mnou narovnali trail do svislé polohy, tak nevím co mám říkat dnes, abych to ještě vygradoval. Řečí čísel: na 2,4 mílích nastoupám 740 metrů do 3.820 m.n.m.. Co chvíli musím usednout a kochat se výhledem do kraje. Tuším, že zítra mne čeká ještě něco většího, ale nebudu předbíhat.

Nahoře se přede mnou rozprostře krajina se dvěma ohromnými jezery – Twin Lakes. Padám dolů k nim. Většina lidi dnes projde zkratkou přímo do stejnojmenného města a nechá tak jezera po pravé ruce bez povšimnutí.

Já ale volím klasickou a oficiální variantu, která jezera obchází. Je to taková hezká „nedělní“ procházka, jako kolem Máchova jezera.

Do města Twin Lakes (je to jen jedna krátká ulice) dorážím před pátou. Cestu silnicí od trailu zvládám stopem, respektive sám od sebe mi zastaví na tu 1,3 míle pick up. Všichni, které jsem poslední dva dny potkával (Sarah, Twisted, Jack Rabbit a Flower Man) už tu nějakou chvíli sedí. Do jednoho šli zkratkou. V rychlosti nakoupím jídlo na tři dny a letím se najíst tam co všichni sedí, totiž k sezonnímu food trucku. Vepřový řízek s bramborovým salátem tam sice nebude… Zato si dám hamburger z trhaného vepřového a jako přílohu mi paní v hladovém okénku nabízí… bramborový salát. Trail provides! Má zvrhlá touha je tak alespoň částečně ukojena.

Sedím s ostatními v přilehlé zahradě, hodnotíme uplynulou sekci a probíráme varianty ležící před námi. Taky se dovídám zprávu, že San Juans kvůli extrémnímu suchu a riziku dalších požárů od zítřka uzavírají a nikoho do ní už nepustí. Všichni za námi musí povinně nížinou alternativou. Měli jsme štěstí, že jsme prošli za pět minut dvanáct. Špatné je, že uzávěru mohou rozšířit i o oblast víc na sever, do které se chystáme. Takže teď asi doslova pomašírujeme tak, jako by nám za patama hořelo.

Ani nezůstaneme přes noc. Jakmile dojím, spolu s ostatními se zvedám a vyrážím dál. Všichni navazují na zkratku, já se vracím 1,3 míle k místu, kde jsem trail opustil. Pouze Flower Man zůstává, musí si dobít všechny baterie (telefon, foťák, power banku). To je holt daň za to, že má batoh lehčí o solární dobíječku.

Nejdu daleko, jen zhruba dvě míle si nastoupám a u potoka na míli 1164,6 se chvíli po sedmé usalaším. Blízkost města mi poskytuje luxus telefonního signálu, tak zkouším volat Down Tima. Kupodivu se mi to podaří, kempuje s Robin a Super Hipem dvě míle před Twin Lakes. Jeho achilovka už je ok a slušně svou časovou ztrátu dotahuje, takže se asi brzy potkáme.

Nevařím večeři, jsem ještě sytý z města, tak mizím rychle pod duchnou a usínám jako vypnutím vypínače.

45 km (celkem 1.700 km)