CDT 47. den

Posted on

První co si ráno uvědomím je pach kouře. Doufám jen, že je to pořád ještě ten vzdálený požár v Durangu a ne nic bližšího

Vyrážím v 5:20 a pokračuji tou milou zalesněnou hřebenovkou. Párkrát málem vrazím do velkého jelena, neboť i oni tu chodí raději po trailu, než lesem.

Snídám až u prvního potoka (míle 1.054,8) v osm, zato to mám na krásný louce.

Další kus se nazývá Summit trail a tím skutečně je. Navrchu chytnu trochu telefonního signálu, tak píšu přátelům Megan a Natovi, manželskému páru se kterým jsem se potkával na PCT a kteří bydlí nedaleko. Píšu, že dnes asi dojdu do sedla Monarch Pass odkud vede silnice (Highway 50) do Salidy a že zítra budu ve městě, tak jestli nechtějí zajít na oběd, nebo večeři. Obratem se ptají, kdy do Monarch Pass dorazím. Odhaduji to na půl osmou. “Tak fajn, my si Tě tam vyzvednem.” Na jednu stranu mám radost, na druhou jsem si na sebe upletl bič. Znamená to, že do tý doby musím dnešních 51 km s převýšením přes 3.100 metrů stihnout stůj co stůj.

V půl jedenácté nasazuji k prvnímu většímu stoupání, funím do kopce jak lokomotiva, když se leknu podivného mručení. Není to mručení… Je to volnoběh motorky sjíždějící z k opce kamenitý trail. A za ní další dvě.

Obědovou pauzu dnes zkrátím na polovinu (30 minut), ale stihnu během ní jak uvařit, tak přefiltrovat dva litry vody.

Ojediněle potkávám nějaký ten sněžný jazyk.

Dostávám se stále výš (nad 3.500 m.n.m.), ubývá stromů, zato přibývá mraků. V dálce dokonce hřmí, přeze mne se naštěstí přežene jen lehká přeháňka.

Pak se ale zase vyčasí a posledních šest mil do Monarch Pass patří k nejhezčím okamžikům tady.

Hotová nebeská procházka po hřebeni s výhledem na všechny strany.

Skoro bych si přál, aby to neskončilo.

Ale cesta mi ubíhá rychle a já přicházím do sedla k Highway 50 s hodinovým předstihem. Chvíli po sedmé doráží i Megan s Natem, nakládají mne do auta a vezou mne do Salidy. Vyprávíme si o tom, co jsme za poslední dva roky zažili, i když jsme samozřejmě byli celou dobu v kontaktu. Po PCT se rozhodli opustit rodný Texas a přestěhovat se sem, aby byli blíž horám. Živí se fotografováním, specializují se na outdoorové svatby. Zní to divně? V Coloradu rozhodně ne. Doporučuju skouknout jejich instagram profil https://www.instagram.com/nate.kantor.

Nejdřív zajdem na výbornou večeři, do takový fancy burrito restaurace a pak rovnou do Walmartu, dokoupit zásoby na další etapu. A taky předplatné na telefon. V posledních třech městech ho nikde neprodávali, už jsem se bál, že mne odstřihnou.

Pak jedem k nim, do půl hodiny vzdáleného města Buena Vista. Proběhnu sprchou, nacpu pračku a pak si až do půlnoci povídáme. Dojde i na ukulele a kytaru. Doufám, že si to brzo zopakujeme třeba pro změnu v Evropě.

51 km (celkem 1.559 km)

3 Replies to “CDT 47. den”

  1. Ahoj Jakube, zdravím z Plešivce. Díky tvému deníku jdu přechod Brd tentokrát i se svým Jakubem 🙂 Díky za inspiraci! Hltáme každý tvůj zápis. Šťastnou cestu přejeme! Tomáš a Jakub.

  2. Ahoj Jakube, čtení perfektní tak jako fotky. Přeji ať ti to šlape a cestu si jen užíváš.
    Doufám, že je vše v pořádku a nastaly jen technické problémy s vkládání příspěvků.
    Mám od tebe i knihu o PCT a ta je taky pěkně inspirativní

  3. Ahoj Kubo,zdravím tě z přechodu Jeseniku,je nás tu víc a ve vytrvale desti se navzájem podporujeme a moc na tebe myslime:)

Leave a Reply to Petr MazalCancel reply