CDT 43. den

V 5:30 mne probudí déšť. Obloha je celá zatažená, ale je to jen přeháňka. Dopisuju deník, pokouším se ještě na chvíli usnout. V 7:45 stojím na silnici, ale první auto projede za 20 minut. Bojím se, že tohle bude dlouhý. Nicméně za 5 minut se to samé auto vrací a nabírá mne. Manželský pár z Alabamy mne háže do 17 mil vzdáleného Lake City. City je silné slovo. Horské městečko.

V tuto hodinu ještě spí, ale místní kavárna Confluence je otevřená, tak se tam na dvě hodiny usadím. Panuje tu příjemně ospalá atmosféra nedělního rána. Spořádám dvě snídaně a úřaduji na místní wifi.

Chvíli se pak flákám venku a v jedenáct dojdu do Luckyho hostelu Raven’s Rest. Nikdo tu momentálně není, na dobu mezi desátou a dvanáctou jsou všichni požádáni, aby prostor vyklidili pro úklid. Ale holka co tu uklízí mi říká, že už je hotová, tak si zaberu jedno z dvanácti míst na palandě a letím do sprchy. Pak hned se špinavým prádlem do laundromatu, kde už pere Sarah s Down Timem. Mezitím nakoupím zásoby na dalších 100 mil.

Vracím se na hostel, který se pomalu zaplňuje hikery. S většinou se známe, doráží i Blast a Man In Black. To je na CDT vlastně taky hezký – o kolik míň to oproti jiným dlouhým trailům chodí lidí, o to víc se navzájem známe. Nebo jsme o sobě alespoň slyšeli z vyprávění. Nejsou ojedinělé případy, kdy někdo vykřikne kupříkladu: “Jo tak Ty jsi Rabbit! A já celou dobu myslel, že jsi holka…”

Přebaluji jídlo, třídím mapy a koukám, jak se nad horama kupí mraky a za chvíli už je jasně slyšet, jak to tam hřmí. Ideální čas na odpočinek ve městě. I tady trochu sprchne.

Dohodli jsme se s mými parťáky, že si na rozloučenou zajdeme na pivo a večeři. Vyrážím první, trochu bloudím, protože skoro všechny podniky tu zavírají už odpoledne. Nechám od místních poradit Cannibal Grill a za chvíli se dostaví i Down Time. Dáme dvě piva, navzdory názvu podniku risknu i burgera a velký salát k tomu. Dokonce oprašuji své zbytky cyrilice na servírce z Bulharska. Je tu docela nával, u vchodu postávají další hladovci, tak se po 90ti minutách přesouváme zpět na hostel. Chvíli sedím s ostatními ve společenské místnosti, ale jak byla právě dokončená etapa nádherná, tak mne docela utahala.

Takže se v půl deváté po anglicku vytratím na lůžko. Ještě nevím, jestli vyrazím zpět na trail už zítra, nebo jestli si ještě den odfrknu. Většinou se snažím vypadnout co nejdřív, ale teď bez přetvářky přiznávám, že mám docela dost. Uvidíme ráno, jak se budu cítit a jaký bude počasí. V devět zavírám oči, zatímco vedle probíhá velmi decentní společenský večer.

0 km (celkem 1.398 km)