CDT 40. den

Posted on

Teplota v noci padla na -4°C a měli jsme vysokou kondenzaci. Přesto jsem cítil dobrý tepelný komfort, zdá se, že můj spací systém zatím funguje na jedničku.

Ranní balení dnes trvá mým kumpánům o něco déle, tak mne opět posílají napřed. Následující úsek je snadný, tak na ně pak počkám. První míli jdu po rovině a pak začnu mírně klesat. Docházím k potoku North Fork a další dvě míle jdu úzkým kaňonem podél něj až dorazím na širokou louku, kde mne konečně zastihne slunce.

Přejdu ji a u malé skalky čekám, až dorazí Sarah a Down Time. Společně tu pak provádíme velké sušení stanů a spacáků.

Pořád slyšíme vytí kojotů

Následuje první a největší stoupání dne (638 výškových metrů). Zpočátku je to ještě celkem mírné, co chvíli střídá les louku, ale sráz je čím dál strmější, exponovanější a ke konci už funíme v serpentinách jak poddimenzované parní lokomotivy. Sedlo (3.849 m.n.m.) procházíme v deset.

Mám pocit, že jsme se ocitli ve zcela jiném kraji, než v jakém jsme se pohybovali poslední čtyři dny. Žádná sněhová pole (jen sem tam flíček), žádné traverzy po srázu. V podstatě procházíme alpinskou krajinou. Spousta jezer, mělká údolí. O tom, že tu ještě nedávno ležel sníh, svědčí rozmoklá půda a spousta potoků. Louky už pomalu začínají kvést. Obědváme u jedné z mnoha vysko ve stráni položených bystřin s výhledem do dalekého kraje.

Vůbec tady z toho mám podobný pocit jako na High Sieřa na PCT, ale není to tu tak načinčaný. Má to takový drsnější, zemitější charakter. Taky nám dochází, že kromě Kida, který nás v pondělí předběhl, jsme tu za čtyři dny nepotkali živou duši. Jen co chvíli vyběhne ze křoví jelen a ze skalek na nás pískají svišti.

Je to sice pořád stoupání a klesání, ale takové mírné. Mám pocit, že jsme zadními vrátky vtrhli do rajské zahrádky a je nám chvíli dovoleno se v ní procházet. Tak to jde celý den. Navíc obloha je vymetená, slunce příjemně hřeje, teploměr se vyšplhá na 19°C.

Ale i když nám to oproti předchozím dnům přichází jako příjemná procházka, stejně uděláme za den skoro tři kilometry převýšení. A zvolená délka dnešní trasy, skoro 22 mil je na tuhle krajinu přece jen moc. Zkrátka máme pocit, že poslední kopec (3.812 m.n.m) už nevylezem.

A když jo, čeká nás za ním prudký padák úzkým kaňonem podél potoku Nebo Creek. Křovím, mokrým sněhem a bahnem. Takový varovně zdvižený prst. Tak Ty si myslíš, že se procházíš v ráji? Ale tohle je pořád ještě CDT! Jednou zapadnu do bahna až po kolena, tak se pak rád projdu potokem.

Vhodný plácek, relativně suchý, relativně rovný a bez křovisek nacházíme až v půl osmé na míli 935,2 (3.540 m.n.m.). Místa je tu málo, takže stavíme své stany těsně na sebe. Je tu dokonce ohniště a nanošené dřevo, ale my nemáme na oheň ani pomyšlení. Sotva stojíme na nohou. Takže rychle nafiltrovat vodu, uvařit večeři (Sáře došel plyn do vařiče, vypomáhám svým, v této situaci neskutečně pomalým liháčem), nějak symbolicky provést základní hygienické úkony a rychle spát. Na noc a zítřek je hlášen bystrý vítr, ale snad jsme v úzkém kaňonu dobře chráněni. Usínáme velice unavení, ale opět šťastní.

35 km (celkem 1.328 km)

One Reply to “CDT 40. den”

Leave a Reply to GabinaCancel reply