CDT 39. den

Noc je teplá ta, že si uvolňuji připnutí quiltu, aby trochu dýchal. Vycházíme v 5:40 a za 20 minut jsme na okraji Knife Edge.

Stezka tu traverzuje prudký sráz. Včera jsme to odhadovali na nepřítomnost sněhu, ale spletli jsme se.

Se Sárou jdeme první a vydupáváme stopy pro Down Tima. Někdy je to snadné, jdeme ve zpola roztátých a zase zamrzlých stopách těch před námi. Kde jsou stopy již zcela ztracené máme práce víc. Vyžaduje si to hodně soustředění. Ale jde to a je to svým způsobem zábava. Když se ohlédnu a vidím za sebou dvě postavy v krásném protisvětle traverzující ve sněhu, chci udělat fotku, ale jsem ubezpečen, že embargo na fotky v těchto podmínkách stále trvá. Tak se snažím si ten pohled alespoň vrýt do paměti.

Tenhle úsek dlouhý 1.500 metrů jdeme 90 minut. Pak se cesta zjednodušší, ale nějaký ten sníh potkaváme stále. V deset překročíme na míli 899,6 hřeben ve výšce 3.780 m.n.m. Musíme se pořádně vydýchat, ještě pořád jsme se nesrovnali s výškou. To na Sieře Nevadě mi to přišlo snadnější. Ale je pravda, že tady se nahoře pohybujeme déle, kolikrát je nejnižší bod dne výš, než byly vysoké průsmyky tam. Stejně si připadám jako bačkora.

Začíná se mračit a my dvě hodiny sbíháme k potoku do údolí. Tam už se žaludek nekompromisně hlasí o jídlo. Je zajímavý, jak se tady věci stávají rutinní, nejspíš tím, jak se náš biorytmus přizpůsobuje přírodnímu rytmu dne. Vstáváme a usínáme podle slunce. A taky žaludek se hlásí o jídlo v přesně danné hodiny. Ne, že by v ten čas člověk ucítil, jako že by si něco dal. Ne. Je to imperativ. Nádrž je prázdná, dál se nejede. Nakrmit. Teď!!

Po obědě začínáme stoupat, když zaslechneme hromy. Je to ještě daleko, ale musíme si oblohu hlídat. Víme, že v červnu přichází v Coloradu bouřky v horách skoro každé odpoledne.

Kolem míle 908 už to bouchá docela blízko a obloha tmavne. Sarah nás tlačí, že ten hřeben, který je od nás dvě míle a 270 metrů výš přece přejdeme dřív, než to příjde. Jenže to už se s Down Timem šprajcnem, že v tomhle nahoru vážně nepolezeme a začínáme okamžitě sestupovat. Do pěti minut se zvedá vítr, sněží, potemní, protější kopec mizí v mraku a vypadá to, že každou chvíli začne pěkná mela. Rychle stavíme stany, ale než jsme hotoví, zase to odchází. Sarah si stan ani nepostavila a pořád nás hecuje, ať už vyrazíme na hřeben, že už to znovu nepříjde.

S Down Timem si ale říkáme, že počkáme hodinku, tyhle horský bouřkový přeháňky chodí v sériích. A za kopec, odkud přichází mraky, nevidíme. Možná se držíme zbytečně při zdi, ale oba jsme četli o odpoledních bouřkách v Coloradu tolik strašidelných historek a varování, že nechceme zbytečně riskovat.

Sarah je jako na trní, myslí jen na to, jak málo jsme dnes ušli. Nakonec to nevydrží a vyráží už po 45ti minutách na kopec sama. My vyčkáme zbývajících 15 minut a pak jdeme taky. V průběhu stoupání se dojdeme. Než přeskočíme hřeben, už je zase obloha černá, ale na bouřku to nevypadá.

Překročíme vlastně hřebeny dva, počasí si s náma hraje, jako rozpustilá holka, která jen z rozmaru blbne hlavu klukovi, aniž by jasně řekla ano ano, ne ne. Chvíli pere slunce, chvíli chumelí, chvíli je jasno, chvíli mlha.

Ty kontrasty počasí a světla ve velkém rozhledu dělají s krajinou nádherné věci. Je to strašně moc vjemů, později si přiznáme, že jsme z té bouře přírodních emocí měli všichni až slzy na krajíčku.

Nakonec v půl sedmé sestoupíme na míli 913,3 do 3.575 m.n.m. k serii jezer a tady se na louce usalašíme. Sice tu asi bude v otevřeném prostoru pěkná zima, ale na úroveň lesa bychom šlapali ještě docela dlouho, a my už máme dnes docela dost. Máme za sebou denní akumulované převýšení skoro dva a půl kilometru, ve výšce mezi 3.400 až 3.890 m.n.m. Jsme unavení, ale šťastní.

Zahlédneme, jak osamělý kojot napadl jelena. Neměl proti němu šanci, jelen ho v pohodě zahnal. Ale zřejmě šlo jen o testování sil. Kojot si vytím přivolával pomocníky. Z druhé strany údolí se mu skutečně dostalo odpovědi. Tak tady se evidentně schyluje k dramatu. Je to jak sledovat National Geographic 3D v Dolby Atmos.

Kolem deváté je teploměr na nule, ale to už jsme ve spacácích. Bude to opravdu chladná noc.

26 km (celkem 1.293 km)