CDT 31. den

Posted on

Ráno je, jak jinak, líné. Nikomu se nechce vstávat, jen Sarah kolem vesele křepčí. Po včerejší nevolnosti ani památka. Hlásí, že už měla dvě kafe, pohovořila s několika místními obyvateli (všichni se ji ptali na sníh nahoře) a vůbec nás tahá ven, že chce dát třetí kafe u snídaně. Jako malé děcko tahající o víkendu rodiče z postelí. Pomalu se vyhrabeme z pelechů a pokecáme s Robin, Super Hipem a Hot Water. Ten je jediný, kdo dnes vyráží dál.

Vlastně mne zarazilo, že se tu nehromadí hikeři. Krom výše jmenovaných jsou tu ještě dva kluci s miniaturními batůžky (základní vahu musejí mít do 4 kg, oproti nim jsme žabaři) a včera jsme potkali ještě jednu holku z japonska, ta ale mířila autobusem zpět na Ghost Ranch, vyčkat tam lepší počasí. To může znamenat dvě věci. Buď si všichni berou oddechový čas někde jinde, nebo je cesta průchodná. Je taky možný, že ti co jdou to berou přes Great Divide Alternate, nebo Creede Cutoff, což jsou zkratky, která narozdíl od oficiálního trailu nevedou přes hřeben San Juans, ale výrazně níže. Naše rada starších se usnesla, že pokud se bude počasí podle stávající předpovědi zlepšovat, zkusíme zítra vyrazit na “horní cestu”. Když to nepůjde, nebudeme si hrát na hrdiny a vrátíme na alternativu.

Teď ale míříme do Chama Grillu vedle motelu, které je vyhlášen svým půlkilovým snídaňovým buritem. Už včera nás lákal svým neonem, ale až dnes jsme se odhodlali. Jenže jako na potvoru ode dneška mají rekonstrukci. Jedině Sarah je odhodlaná jít dál do města. My ostatní míříme do krámu, nakoupíme další hromadu potravin a už si zase vyváříme “doma”. Řekl bych, že v některých případech je to i víc než půlkilová snídaně. Ale těla už po včerejšku asi pochopila, že se po nich nebude vyžadovat okamžitý výdej energie a tak někteří z nás dojídají se značnym vypětím. A pak zas spánek. Musím říct, že život mimo trail může být opravdu náročný…

V poledne doráží do motelu balíček s extra vybavením, pro Down Tima a Sáru. Tohle tu opravdu funguje. Včera večer to objednali jako “over night delivery” a druhý den v poledne tu to je. Já jen doufám, že mám vše co potřebuji už z domova.

Odpoledne se jdu s Commanderem trochu projít po městě. Teda, po městě… Ona je to vlastně jen jedna dlouhá ulice, respektive highway a kolem ní jsou posázený baráky. A dlužno říct, že se tu za posledních 100 let zřejmě moc nezměnilo. Jen koně před místním saloonem vystřídaly motorky.

Ten dojem umocňuje i nádraží, ze kterého vypravují historické parní vlaky po 64 mil dlouhé historické trati z Chamy NM do Antonita CO. Pro členy CDTC (členství jsme získali v rámci zaplacení shuttlu z Lordsburgu na mexickou hranici) mají speciální slevu pro jízdu zpět na trail do Cumbres Passu. My ale chceme vyrazit brzo ráno a tak historické vlakové soupravy obdivuju alespoň zvenku.

Stavím se na kafe ve Foster’s Hotelu a narazím tu na Robin, Super Hipa a Hot Water. Vzhledem k lepšícímu se počasí se nakonec rozhodli vyrazit všichni. Je tu s nima i druhý ukulelista na trailu, kterého jsem potkal už v Ghost Ranch – Perk (35, USA). Občas na mne vyhrkne nějaké české slovíčko – nějaký čas pobýval studijně v Olomouci. Furt se mne třeba ptá, jestli “půjdem na jedno”. A taky je tady Shiloh, ten tu ale žel končí. Vypadá to, že si uhnal kýlu.

Ale možná ho ještě potkáme. Až se zotaví, chce vyrazit ze severu na jih, aby si došel zbytek. Když už se zvedám, dorazí i Man In Black. Rád ho vidím, je v dobré náladě, ale zítra si bere i on své zero, takže zůstává den za náma.

Každopádně všichni příchozí hlásí, že včera pěkně promokli, takže jsme měli štěstí, že nám to zrovna vyšlo na město.

V šest si nás vyzvedává Ralph. Pozvali nás s Wendy k sobě domů na večeři. Jedeme asi 15 minut za město do jejich fantastického baráku, který znám s fotek Petra a Olgy K. Jednoduchej prostor, vlastně téměř celý je to jeden velký open space. Člověk má pocit, že je v kostele, nebo ještě lépe uvnitř velké lodi. Možná to souvisí s tím, že se tihle dva poznali díky námořnímu jachtingu, což je pro nás další společné téma k hovoru.

Barák si sami navrhli, od základní skicy do posledního detailu a musím říct, že si v něm člověk, i když je uvnitř, připadá jako součást vnějšího prostoru, celé té přírody kolem. A výhled na okolní hory se určitě neokouká. Prej jim běžně choděj po zahradě jeleni i jiná zvířena.

Večeře je famózní a čas utíká v jejich přítomnosti strašně rychle. Přál bych si prožít toho v životě tolik co oni a mít v jejich věku stejný životní elán. V devět na nás přichází dřímota, je to přece jen hikerská půlnoc a tak se, ač neradi, loučíme s Wendy a necháme se Ralphem odvézt zpět. Ještě se uvidíme zítra, nedají jinak, než že nás hodí zpátky na trail. Čas zahálky nám končí, zítra nás čekají hory.

0 km (celkem 1.095 km)

5 Replies to “CDT 31. den”

  1. Už se s vámi také těším na hory!! A doufám, že na podzim “půjdeme na jedno”! 😉

  2. Teeeda, jako bych tam byla včera:) Držím palce, ať se podaří projít celé San Juans.

  3. Super Jakube, díky, že nám, co trčíme v pracích či školách takto zprostředkováváte zážitky, krásně se to čte. Nevíte náhodou, proč se Perk odpojil od Dixie (začínali spolu)? Šťastnou cestu!

  4. Na MIB by sedlo trail name Zorro mstitel, na kazde fotce kde je mi ho pripomina.
    Dilema ohledne fotaku jsem cetl, ale musim rict, ze fotky jsou i tak moc pekny.

Leave a Reply to Olga KoskovaCancel reply