Nepršelo, ale padlo hodně rosy, teplota 3°C. Down Tima zjišťuje, že se mu v noci pokoušeli prokousat k jídlu nějací hlodavci. Na památku mu zůstává díra v batohu. V půl sedmé vyržím jako první, ostatní se teprve dobalují. Za necelou hodinu seběhnu do údolí k říčce Rio San Antonio. Zatímco filtruji, předejde mne Commander a Sarah, mají vody dost, tak se ani nezastaví. Nastoupáme na protější hřeben a dlouho pozorujeme, jak se pod námi říčka klikatí.
Všichni se sejdeme až na míli 769,2 u několika malých jezírek. Dopolední kávu nám zpříjemní nedaleko kempující rodinka domácími cookies.
V jedenáct pokračujeme, opět po okraji hřebene, a užíváme si výhledu do kraje.
Všichni máme bez vyjímky úsměv na tváři. Přesně tohle jsme si představovali, když jsme o CDT snili.
Když se nám naskytne výhled na sever, pozorujeme neustále se blížící vrcholky zasněžených coloradkých hor. Už jsou nadosah. Však také zítra ráno překročíme hranici dělíci Nové Mexiko a Colorado.
U jednoho takového výhledu se v jednu zastavíme na oběd. Během něj obloha nad horami zčerná. Víme, že to je tam běžný patern, brzo odpoledne přicházejí bouřky. To nás za chvíli čeká. A když se ohledneme, vidíme černou oblohu i za sebou.
Teplota je na 12°C (do večera už se nezvedne), my si oblékáme bundy v očekávání deště a bereme nohy na ramena. Ale déšť nepříjde. Místo toho začne sněžit. Tak jenom tak trochu, aby se neřeklo, ale stejně. Ještě před třemi dny jsme se pekli v poušti. Trvá to tak hodinu. Přecházíme nejvyšší bod Nového Mexika na oficiální trase – 3.365 m.n.m. (Mt. Taylor ležela na alternativě).
Schazíme k potoku na míli 780,8 a dohadujeme se co dál. Rozhodneme se dojít co nejblíže k hranici Colorada, abychom to zítra měli kousek na stop do Chamy, tak abychom ve městě stihli snídani.
Zase se roztrháme. Přecházíme velkou pastvinu a znovu začnem nastoupávat na hřeben, který ještě musíme překročit.
Když tak stoupám hustým lesem, už se mi docela motají nohy. Jsme na cestě skoro měsíc a ještě jsme neměli ani jedno zero, den úplného nicnedělání. Ale v Chamě si to možná vynahradíme. Podle toho, jaká bude aktuální situace v horách a předpověď počasí. Čím dál častěji se na cestě objevují zbytky sněhu. Přeskočím hřeben, v půl sedmé potkám Sáru a u potoka, kde jsme chtěli přenocovat i Commandera. Ten má oči navrch hlavy, že tu právě potkal medvěda a dikobraza. Jo já vím, že to zní jako začátek vtipu: “Jde takhle medvěd s dikobrazem lesem a potkají Commandera…” Každopádně představa, že spíme u medvědova záhumenku nás nenadchává a tak šlapeme už i s Down Timem ještě o kus dál k Dixieinímu potoku (skutečně – Dixie Creek) na míli 788,5. S ohledem na šedivé mraky stavíme stany.
Tedy až na Commandera, ten si statečně stele pod širákem. Ale stačí, aby během večeře spadlo pár varovných kapek a už staví taky. Před devátou mizíme ve spacácích. Poslední noc na trailu v Novém Mexiku. Ve 21:45 začíná pršet a za kopcem hřmít. Colorado už nás vítá.
44 km (celkem 1.089 km)
Ahoj,
tady tyhle ricky a reky, z kterych jste taky obcas filtrovali vodu, ony neprotekaji nejakou civilizaci/naznakem civilizace, kde by se mohly chemicky znecistit? pokud se nemylim, v takovem pripade by byl filtr neucinny, ne?
Ahoj Marku, máš úplnou pravdu, pokud by byl vodní zdroj znečištěn chemicky, filtr by nepomohl. Ve valné většině jsme brali vodu, která civilazací neprocházela. Vlastně ani nevím, zda vůbec někdy nastal takový případ. Vždy je nejlepší vybírat co nejpannenštější zdroj. Historicky se mi stalo pouze jednou, že jsem na chemicky znečištěnou vodu narazil a tam o tom informovala cedule u brodu. Zároveň jsem byl poučen nebrat vodu v místech, o kterých jsem věděl, že se tam těžilo (nebo těží). Při zpracování těžby se totiž také používá chemie znečišťující vodní zdroje.